Hlavní strana » Jinýma očima » Ivo Strejček: "Američané dnes…

Ivo Strejček: "Američané dnes vnucují světu věci jako dříve komunisté ze SSSR. Rusové se cítí ohroženi, dopady mohou být katastrofální"

Jinýma očima, 27. 5. 2015

Český exprezident Václav Klaus před časem řekl, že krizi na Ukrajině vyvolaly EU a Spojené státy, které si přály nesmyslný konflikt s Ruskem, a Rusko a Putin jsou v tom nevinně. Co si o tom myslíte?

Já si především myslím, že Ukrajina prožívá průběžnou krizi už celá léta. To, co se stalo na Majdanu na konci roku 2013 a na začátku 2014, bylo dalším vyhrocením hospodářských, sociálních i společenských problémů Ukrajiny z let a desetiletí předcházejících. Ukrajina přece nikdy nebyla zemí, ve které by se tamní politikové byť jenom pokusili o nějaké významnější reformy. Naopak, aby si průměrný Ukrajinec byl schopen vydělat na své živobytí, musí odejít do zahraničí a pracovat za jakoukoliv mzdu. Stačí se projít jakýmkoliv českým městem a poslouchat, jakým jazykem mluví dělníci ve výkopu nebo na lešení.

To, že Západ v situaci hospodářsky i politicky rozvrácené země na její vnitřní stav nebral ohledy a postavil Ukrajinu ne před volbu, ale před hotovou věc s nabídkou asociační dohody, bylo rozhodnutí v důsledcích strašné. Angažmá USA, což je dohledatelné ve veřejně přístupných zdrojích, bylo méně pro-ukrajinské a více proti-ruské. Reakce Ruska byla pochopitelná, ačkoliv se nám nemusí líbit. Stále je třeba mít na paměti, co bylo příčinou a co důsledkem. Ano, v tomto slova smyslu zřejmě Rusko i prezident Putin nebyli těmi, kdo jako první konflikt uvnitř Ukrajiny rozdmýchal.

Není chyba tlačit Ukrajinu do EU a NATO, když je tato země kulturně a jazykově, svou identitou rozdělená? Není to tak, že existují více méně dvě možnosti? Tedy chci zachovat jednotnou Ukrajinu, a proto bude neutrálním státem s vlivem Západu i Ruska, nebo se země bude muset rozdělit na „západní“ a východní část...

Ano, nezralý, a načasováním i průběhem bezohledný, tlak na připoutání Ukrajiny k EU i NATO považuji za – pro Ukrajinu – osudovou chybu i poslední kapku, která napomohla vyhřeznout vážným vnitřním problémům země a v důsledku vyprovokovala občanskou válku na Ukrajině. Válku mezi prozápadně orientovanou západní částí Ukrajiny a východní Ukrajinou, která tíhne k Rusku přirozeně, na základě jazykových i historických vazeb. Cožpak identické motivace, jež na evropském kontinentu vedly k podobným válkám, Evropa nepamatuje?

Obyvatelé východních oblastí – zřejmě na rozdíl od západních – nechtějí do EU, nechtějí do NATO, nechtějí se vzdát svých tradic. Svoji cestu k prosperitě si představují jinak, a tak se vzpírají, brání se. Kyjev zjevně považují za město, odkud jim toho mnoho dobrého asi nepřišlo. Jejich otcové a synové při výkonu nejhrubších prací v Praze poníženě a se závistí sledují ruské turisty, jak utrácejí v drahých módních buticích. Přál si průměrný Ukrajinec válku, konflikt, prohloubení bídy – nebo lepší živobytí? Západ jednostranným zbytečným uspěchaným tlakem na Ukrajinu zbavil tuto zemi možnosti v relativním klidu se pokusit vlastními silami řešit své těžké vnitřní problémy a pěstovat racionální vztahy se Západem i s Ruskem.

Není to navíc tak, že členství Ukrajiny v EU je pro ni nevýhodné – viz zmiňovaná asociační dohoda? Ale je nevýhodné i pro nás: proč přijímat nefungující rozpadlý stát se zničenou ekonomikou ovládaný mafiemi, oligarchy, vojenskými bojůvkami...

EU sebe sama vmanévrovala do situace, ze které neví, kudy kam, a kterou neumí řešit. Míra vnitřních problémů unie je ohromná. Hospodářských, sociálních i politických. EU není v kondici, která by jí umožňovala zachraňovat Ukrajinu. Ano, bezpečnostní nestabilita na východní hranici EU může zastrašit remcaly, kteří poměry v EU kritizují. To by snad byla motivace, která zpočátku mohla Brusel zajímat. Ale co víc? Co tohle všechno přineslo dobrého či pozitivního normálnímu běžnému obyvateli Ukrajiny? Vážně si myslíme, že večer uléhá s uspokojením, že Ukrajina má konečně asociační dohodu s EU? Nebo jde spát s hrůzou, zda nebude on nebo někdo z jeho rodiny odveden na východní frontu do Donbasu? A jakou má asi radost z dramatického poklesu hodnoty ukrajinské měny? Ne, situace na Ukrajině po desetiletí dobrá nebyla – a po formální asociaci s EU je snad ještě horší.

Ruský prezident Vladimir Putin také řekl v dubnové debatě s občany: „Po druhé světové válce jsme se pokoušeli četným východoevropským zemím vnutit svůj model rozvoje a musíme si přiznat, že jsme jednali násilně. Nic dobrého v tom není a nyní se nám to vrací. Mimochodem, přibližně stejně se v současné době chovají Američané, když se pokoušejí vnutit svůj model vývoje fakticky celému světu. Také je čeká fiasko.“ Co si o tom myslíte?

Je dobře, že tato slova z úst ruského prezidenta znějí. Máme s jejich obsahem neblahé zkušenosti. I proto jsou v mnohých z nás latentně zakódovány instinkty nedůvěry, opatrnosti a obezřetnosti vůči mnohému, co přichází z Ruska. Je dobře, že si to Rusové uvědomují. Komunismus byl ideologický a svoji ideologii vnucoval okolnímu světu. To, co jsme tehdy obdivovali na Západu, bylo pravým opakem – neideologičnost. Víra a obhajoba svobody, kterou si každý naplňuje obsahem podle svých představ.

Dnes je situace, zdá se mi, naprosto opačná. To Západ je přemrštěně ideologický, věřící v univerzalitu svých hodnot a cítící povinnost náš hodnotový řád vyvážet a vnucovat jiným. Varovných příkladů je z posledních let hned několik: Irák, Libye i Ukrajina. A důsledky jsou již také patrné. Svět se vnucování těchto hodnot brání, považuje je za cizorodé a odmítá je. Často se zbraní v ruce a nenávistí vůči všemu západnímu.

Putin před časem také řekl, že nejagresivnější politiku na světě mají Spojené státy, protože vyvrátily několik sobě nepohodlných režimů na Blízkém východě, mají desetkrát větší armádu a výdaje na zbrojení než Rusko, mají vojenské základny ve více než sto zemích světa... Co si myslíte o této tezi?

Nevím, zda bych použil slovo „nejagresivnější“, každopádně v předcházející odpovědi jsem svůj názor objasnil. Američané se považují za vítěze studené války a mylně se domnívají, že jim to dává právo vnucovat ostatním svoje pojetí demokracie, které považují za výjimečné a pro všechny pouze blahodárné. Chybí nám pokora respektovat odlišnosti a zvyklosti lidí v jiných částech světa a chybí nám také odvaha přiznat si, že zdaleka ne všechno děláme dobře my sami.

Nemůže se Rusko cítit ohroženo, když se od konce studené války NATO přibližuje k jeho hranicím a je obkličováno vojenskými základnami USA a NATO?

Myslím, že pocit ohrožení je v postojích i chování Ruska přítomný a není na tom nic překvapujícího či divného. Pocit vnějšího ohrožení vedl na konci 19. a na začátku 20. století Německo k masivnímu zbrojení, což obráceně zvyšovalo pocity ohrožení Francouzů i Britů. Výsledkem nakonec byla první světová válka. Jak se chovaly USA v době, kdy zjistily, že Sovětský svaz dodává rakety s nukleárními hlavicemi na Kubu? Jak by se USA a NATO chovaly dnes, kdyby Rusové rozšiřovali svoji vojenskou přítomnost budováním vojenských základen podél svých západních hranic? Obavy z vnějšího nebezpečí a pocity ohrožení není možné v mezinárodní diplomacii přehlížet a podceňovat. Důsledky mohou být katastrofální.

Jak se díváte na politiku USA na Blízkém východě? Nejsou jejím výsledkem jenom „failed states“, nárůst radikálního islámu, miliony uprchlíků a statisíce mrtvých včetně vyvražďování křesťanů? Lze nad tím jenom mávnout rukou?

I tato otázka souvisí s tím, co jsem řekl opakovaně před chvílí. Jistě, o režimu plukovníka Kaddáfího, o politickém uspořádání v Egyptě nebo o situaci v Iráku a Sýrii jsme věděli či tušili své. A právě proto uměl Západ s těmito režimy jednat, bylo zřejmé jaké jsou, jejich motivace i chování byly předvídatelné a čitelné. Bohužel, Západ při exportu svého pojetí demokracie a vlastního hodnotového rámce aktivisticky či přímo vojensky tyto režimy odstranil, aniž by se nějak trápil otázkou, kdo vzniklá politická vakua vyplní.

To, čemu dnes Západ v podobě Islámského státu čelí, je přímým produktem jeho politiky. Davy uprchlíků jednak láká do Evropy bohatý sociální systém, jednak je z jejich zemí vyhání válka a konflikty, které tam obvykle Západ buďto zasel nebo pro jejich bujení v tamních podmínkách vytvořil vhodné prostředí chaosu a bezvládí. A stejně si nemohu odpustit ještě jednu poznámku jako možné poučení z celého vývoje: čím servilněji se historicky někteří západoevropští politici chovali k osobě Kaddafího, tím úporněji jejich letadla posléze Tripolis bombardovala. I to je jistá výpověď o nás.

Nebylo by dobře, aby se Rusko, Čína a další mocnosti BRICS či někdo jiný postavil Spojeným státům, aby libovolně nerozvracely státy, kde se jim zachce a nezpůsobovaly miliony lidských tragédií po celém světě? Není chybou, pokud existuje jeden hegemon? Není lepší klasická balance of power, tedy rovnováha moci? Víme, že pokud ve státě není rozdělení moci, směřuje k tyranii. Není to podobné i v mezinárodních vztazích, že když není moc vyvažována, je v pokušení být také tyranskou?

Já bych si spíše než to, aby „někdo“ stál proti „někomu“, přál, aby „někdo“ spolupracoval s „někým“. Západ se, myslím, dopustil velké chyby tím, že od sebe – na základě starých a snad prokazatelně překonaných stereotypů – odtlačil Rusko. Namísto politiky přitahování k rozmanité spolupráci, zvolil Západ politiku izolace Ruska. Ale svět není jenom Evropa a USA. Rusové, odmítnuti Západem, budou hledat současné a budoucí spojence jinde na této planetě. Je to pro nás na Západě dobrá zpráva a dlouhodobě výhodný stav? Nemyslím si to. Pokud si přejeme, aby se Rusko „podobalo“ Západu, nelze toho dosáhnout zvyšováním napětí, odháněním a provokacemi. Dnešní – pro obě strany sváru – smutný stav se bude napravovat dlouho a zdá se mi, že v průběhu této doby se budou vytvářet jiná rozhodující společensko-ekonomická civilizační centra, jejichž součástí Rusko může být, Západ, nezmění-li své uvažování, však jen stěží.  

Ivo Strejček, člen správní rady IVK.

Publikováno na serveru Parlamentilisty.cz dne 26. května 2015.