Hlavní strana » Jinýma očima » Václav Vlk st.: Švédsko - Ať…

Václav Vlk st.: Švédsko - Ať žije "demokracie"!

Jinýma očima, 6. 1. 2015

Staré latinské přísloví praví: „Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi“ (Quod licet Iovi, non licet bovi). Totéž by se chtělo zvolat nad zprávou, kterou otiskl server Česká justice v článku paní Válové: Švédské politické strany uzavřely opoziční smlouvu do roku 2022 a zrušily předčasné volby.

Článek vyšel 30. 12. 2014, ale mimo Českou justici nikde tato informace, pokud vím, neproběhla. A přitom slyšíme-li u nás slovo „opoziční smlouva“, musí se každému pravdoláskovníkovi i většině běžných intelektuálů zježit vlasy. Tedy pokud nějaké mají.

Opoziční smlouva! Slyšíte to? Opoziční smlouva!!! To je ta hrůza, co spolu uzavřeli Klaus se Zemanem! Ta hnusota všech politických hnusot! Jak psali všichni čeští novináři. A to nebyla smlouva o faktickém zrušení voleb, jako ve Švédsku, ale jen o umožnění vládnutí Zemanově ČSSD. A oba jsou dodnes lidem nejopovrhovanější politici v Česku - po dlouholeté mediální masáži vedené vůči oběma - jak napsal Jaroslav Plesl v komentáři LN - “relativně malou, ale viditelnou a vlivnou částí české společnosti“. Velkou částí národa – tu zleva, tu zprava - považováni za nejhnusnější politiky v zemích českých nejméně od doby Zikmunda. Lišky zrzavé.

To, že podobné opoziční smlouvy fungovaly v kapitalistickém Německu a postfeudálním Rakousku od padesátých let do let osmdesátých a přivedly je v poválečné době k rozkvětu, se tutlá a lid o tom nic neví. Ale tyto opoziční smlouvy ulehčovaly sice vládu, ale žádná z nich nedělala to, co dnes předvedla ta nejvzornější ze všech vzorných západo-levicových zemí. Ten skandinávský ráj pracujících a sociální spravedlnosti! Vzor, ke kterému se náš poslední pan president, již poněkud v pohledu na svět „mimo mísu“, sociálně demokraticky upíná. Dnešní skandinávští levičáci dovedli ten úžasný švédský model k „sociální“ dokonalosti. Totiž k tomu, že Švédsko dnes připomíná politicky ten „Báječný nový svět“. Jinak futuristický román známý též jako „Konec civilizace“.

Asi nevěří naši severští skandinávští, propalestinští NGOističtí „demokraté“, že by nemohla být pravda, ale že je jen bonmot tvrzení „kdyby mohly volby něco změnit, dávno už by je zrušili“. Jak pravil Claudio Depeyrac (občanským jménem: Michal Mrhač) v knize „Ukradený potenciál“.

Evidentně se naopak obávají, že by očekávané volby ve Švédsku mohly něco změnit. A odtrhnout je do moci, té pravé „socialisticky inženýrské“ (viz Josef Škvorecký, „Inženýr lidských duší“). Té moci, která, tedy totiž oni sami, nejlépe ví, co je pro lid a vůbec pro pokrok nejlepší.

A když hrozilo, že by prohráli jarní volby, tak je levicová švédská vláda prostě zrušila. A bylo po ptákách. Volby se měly uskutečnit v březnu 2015, a protože bylo téměř jasné, že by je díky naštvanosti Švédů na přistěhovalce, a to téměř bezvýhradně na muslimy, že by prohráli volby. A tak vládní strany uzavřely s částí opozice opoziční smlouvu až do roku 2022. V praxi jde o domluvu, že se prostě od roku 2015 do roku 2022, tedy na sedm let, ve Švédsku volby ruší.

No, i když si uvědomuji, a myslí si to čím dále více lidí, že u nás byl v roce 2013 proveden politicko-policejní puč a na něčí přání svržena legální vláda, ani tito pučisté a ani vítězové dalších voleb si u nás netroufli na téměř „věčné časy“ zrušit volby. Pokud je tedy Zemanovi a Babišovi spíláno do manipulátorů a uchvatitelů moci, co je to proti švédským soudruhům!

Šílená imigrační politika, uskutečňovaná Švédskem a Norskem, vedla v Norsku k Breivikovi a postřílení 69 mladých lidí - stoupenců multikulti levice, příslušníků propalestinského hnutí. V zásadě tedy antisemitského, což je dnes na Západě obrovská móda mezi mladými „vzdělanci“.

Ve Švédsku tak byl učiněn parlamentní puč organizovaný levicí a Zelenými, jinak by totiž mohli být po volbách nejsilnější politickou stranou „Švédští demokraté“. Jejich stále více populární volební téma je problém imigrace a muslimských imigrantů. Ti téměř beztrestně páchají ve Švédsku čím dál více zločinů. Zvláště pak znásilňování žen. Mladí muslimští gangsteři, kryjící své činy islámem, již kompletně ovládli některé městské čtvrti, kam se bojí i policie. Ta má navíc pokyn „nevšímat si“, protože oficielní mantra považuje každý zásah proti muslimovi na „rasistický“.

Když nebudou volby, domnívají se multikulti levičáci, tak se nestane tato otázka ani předmětem veřejné volební kampaně. A podaří se tyto „mylné“ názory politicky a mediálně odstranit. Že tak nelze odstranit problém samotný, je těmto fanatikům a ničitelům vlastní země jedno.

Jak píše paní Válová: „... většina analytiků se shoduje, že debata o imigraci přijde a stane se debatou většinového proudu. Otázka imigrace je příliš velká na to, aby parkovala v koutě a Švédští demokraté se mohou navíc ocitnout opravdu v pozici jediné opoziční strany.“

Počet obyvatel Švédska se dnes blíží 9 600 000. Počet imigrantů: v roce 2003 jich bylo 492 000, v roce 2008 bylo evidováno 562 000 cizinců, v roce 2014 se jejich počet odhaduje (Švédsko oficiální počty, pokud vím, nezveřejnilo) skoro na milion. V roce 2015 jich má být přijato dalších 100 000. Počet imigrantů je nejasný, ale počet lidí žijících ve Švédsku, kteří se narodili mimo Švédsko, je podle článku líčícího pokusy o vypálení mešit ve Švédsku od prosince 2014 celkem 16 %. Viz zde.

Dřívější vlny imigrantů z Finska a Polska nahrazují kompletně muslimové z Turecka, Iráku, Íránu, Bosny a Hercegoviny, Sýrie a dalších muslimských zemí. Počet muslimů v zemi, z nichž naprostá většina žije z podpor a odmítá se asimilovat, bude brzo větší než 10 % obyvatelstva. V některých městech a jejich čtvrtích již dnes dosahují 25, respektive téměř 100 % obyvatel. A jak ví každý sociolog a psycholog (a jak nevědí či odmítají vědět neomarxisté a multikulturalisté), jakmile se se počet „nekompatibilních“ lidí dostane nad šest procent, dojde k zásadní změně společnosti. Švédsko je na cestě do pekel.

To si uvědomuje stále více a více jeho obyvatel, dokonce i malá část usazené muslimské populace a dožadují se demokratických diskuzí na toto téma. Socialistické vláda ve Švédsku, kterou lze spolu s Zelenými označit za totalitarizující neomarxisty, prostě provedla administrativní cestou převrat.

A to nikoli jen tak „z jedné vody načisto“. Hezky si to připravila. Moderně, eurodemokraticky. Nejprve, protože Švédově už nějak mají všech těch muslimských fanatiků, kriminálníků, nemakačenků a příživníků, co se u nich zabydleli, plné zuby, prosadila „neomarxistický zákon“. Jeho předkladatelem byl švédský poslanec Andreas Horlen, člen Strany „umírněných(!)“, švédsky Moderaterna, mladý právník, člen parlamentního Výboru pro občanské záležitosti a náměstek Výboru pro spravedlnost (sic!). Umírnění jsou vládní stranou, premiérem vlády je předseda strany Fredrik Reinfeldt. Umírněná strana tvrdí, že její ideologie je směs liberalismu a konservatismu. Jak se zdá, slova „liberalismus a konzervativismus“ mají ve Skandinávii a v „novořeči“ jiný význam, než tomu bylo doposud.

Zákon umožňuje státním zástupcům a policii lehce stíhat každého, kdo bude veřejně či na internetu „kritizovat“ vládní úředníky ve vztahu k imigraci, imigranty jako takové, také pak příslušníky LGBT, tedy lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby (viz zde).

Starší si jistě pamatují, jak byl u nás za bolševika v platnosti „Trestný čin hanobení republiky a jejího představitele“ (§§ 102–103) a následně také trestný čin “Hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele“ podle § 104 komunistického trestního zákona č. 140/1961 Sb. Který trestal tento „trestný“ čin i ve vztahu k jinému komunistickému státu. U nás byly tyto zákony zrušeny v roce 1990. Jako jedny z prvních a nejnechutnějších komunistických zákonů. Podle nich byly za bolševika u nás odsouzeny tisíce lidí do vězení.

Švédská vláda a její vedení - podobni „náměsíčníkům“, kteří zavedli Evropu do 1. světové války, a západním blouznivcům obdivujícím Stalina - jsou, jak se zdá, na stejné duševní vlně jako stalinističtí bolševici. A z lidského hlediska jsou pak blahoslavení duchem, kteří nevědí, co činí.

Stát, v kterém je zakázáno kritizovat vládu a kde jsou politickou dohodou na několik let zakázány či znemožněny volby, není státem demokratickým. Byť by byla původní politická sestava zvolena legálně. Tak jako tomu bylo při volbě Hitlera v Německu a Gottwalda u nás.

Možná by to měl presidentu Zemanovi někdo pošeptat do ouška. Že svět je už jinde než v roce 1968. A že Švédsko není už dávno vzornou zemí spokojených pracovitých týdenních alkoholiků, jako bylo před padesáti lety. A že dnešní „měkká“ evropská totalita, jak v EU, tak ve Švédsku, je výsledkem západní „revoluce“ v roce 1968.

Pochybuje-li někdo o výroku, že se západní civilizace cílevědomě sama ničí, je slepý a hluchý. Obávám se, že takovéto „zákony“ jsou ještě o řád nebezpečnější než všechny ty nesmysly, co k nám doposud valem hrnou „aktivisté“ a nadšenci zvaní lidově „eurohujeři“.

No, možná jsme měli my starší, co jsme při pokusu o reformu socialismu na „lidskou tvář“ tehdy asistovali, kliku. V tom směru, že se nám to nepovedlo. A dneska se jen s údivem díváme na to, co je v Evropě možné vyvádět pod vlajkou státu s tou „nejlepší pověstí“ a vzoru, který je prý naším nedostižným cílem. Že jej nedostihneme, doufám. Už jednou jsem v totalitě žil. A není-li tohle nová multikulti euro-totalita, tak nevím.

Václav Vlk st., publikováno na serveru Neviditelnypes.cz dne 5. ledna 2015.