Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Vystoupení při příležitosti…

Vystoupení při příležitosti udělení čestného doktorátu Robertu Mundellovi na pražské Vysoké škole ekonomické

Projevy a vystoupení, 22. 3. 2001

         V roce 1999 dostal prof. Robert Mundell nejvyšší ocenění, jaké ekonom může dostat, Nobelovu cenu, a to za „analýzu měnové a fiskální politiky při různých režimech měnových kurzů a za analýzu optimálních měnových zón“. Tak znělo formální oznámení Švédské královské akademie věd. Ocenění Vysokou školou ekonomickou v Praze sice tak proslulé není, ale argumenty pro svou volbu máme zhruba stejné.  

         Při této slavnostní chvíli bych nechtěl hovořit příliš abstraktně, a proto začnu tím, že připomenu slova, která si ekonomové spojují se jménem Mundell. Patří mezi ně:

-                    otevřená ekonomika

-                    mezinárodní makroekonomie

-                    fixní a flexibilní měnové kursy

-                    stabilizační politika státu

-                    zahraniční obchod a mezinárodní pohyby kapitálu

-                    monetární pohled na platební bilanci

-                    optimální měnové zóny.

I když se často zdá, že nic nového pod sluncem není, protože všechno už bylo někdy a někým řečeno, přesto je občas možné říci, kdy ono pomyslné slunce zasvítilo určitým směrem poprvé. A to je případ Roberta Mundella. Známá poučka, že je v systému pohyblivých měnových kursů fiskální politika státu více méně bezmocná a měnová politika „všemocná“, zatímco v systému fixních kursů je tomu naopak, je s jeho jménem spojována oprávněně. Jedná se o závěry v roce 1963 publikovaného tzv. Mundell-Flemingova modelu, který byl rozšířením Hicksova IS-LM modelu uzavřené ekonomiky o zahraniční obchod a o kapitálové pohyby.

         Tyto závěry jsou založené na řadě zjednodušujících předpokladů, které ne vždy a ne zcela odrážejí realitu jednotlivých zemí světa, ale robustnost závěrů tohoto modelu pro výklad reálného světa se ukazuje být mimořádně vysoká. Jsou aplikovatelné i na naši ekonomiku posledního desetiletí, tedy na období, kdy se stala malou, otevřenou ekonomikou.

         Prof. Mundell se dostává do popředí pozornosti i v období vytváření měnových zón a měnových unií a v souvislosti se zaváděním institutu currency board v některých tranzitivních ekonomikách. To se opírá o jeho článek „A Theory of Optimum Currency Areas“, který byl publikován v roce 1961.

         Prof. Mundell v něm – vedle toho, že tento plodný termín do ekonomických diskusí zavedl – jako klíčový rozlišující faktor uvádí aspekt mobility výrobních faktorů. Optimální měnovou zónou je taková geografická oblast, která má vysokou mobilitu faktorů uvnitř a naopak nízkou mobilitu faktorů navenek. Jen taková oblast má mít společnou měnu a navenek flexibilní měnový kurs. Zjednodušeně řečeno, mobilita, zejména mobilita práce, je náhražkou variability měnového kursu. Prof. Mundell již před 40 lety s vysokou předvídavostí napsal větu: „otázka se zužuje na to, zda může být západní Evropa označována za jeden region a to je v podstatě výlučně empirický problém“. Proto ho citují jak přívrženci jednotné evropské měny, tak její odpůrci. Jde totiž opravdu jen a jedině o empirický argument, je-li dnešní Evropská unie regionem ve smyslu jím definované optimální měnové zóny či nikoli.

         V roce 1996 napsal R. Mundell ke svému původnímu článku jistý dodatek, který nazval „Updating the Agenda for Monetary Union“. Mimo jiné v něm  dovysvětluje genezi svých názorů. Upozorňuje, že to pro něho vždy bylo součástí debaty o fixních a flexibilních kursech. Jeho vlivní učitelé James Meade a Milton Friedman ho – každý z jiných důvodů – již ve druhé polovině padesátých let tlačili do obhajoby flexibilních kursů, což představovalo velmi odvážný boj s tehdejší ekonomickou ortodoxií. Mundell – původem Kanaďan – proto začal zevrubně zkoumat otázku: když je tolik dobrých důvodů pro flexibilní kursy, proč je např. nemá mít i jeho rodná Britská Kolumbie vůči zbytku Kanady? Nebyla v tom ambice v Britské Kolumbii propagovat samostatnou měnu, byl v tom hluboký teoretický zájem hledat podmínky, kdy platí a kdy neplatí známé argumenty ve prospěch flexibilních kursů.

         V sedmdesátých letech R. Mundell předvídal, že tehdy převládající a všeobecně doporučovaný systém flexibilních kursů povede ke vzniku měnových zón a měnových unií pro jeden typ zemí a ke vzniku currency boards a podobných uspořádání pro druhý typ zemí a že právě z tohoto důvodu budou v budoucnu fixní kursy dočasnou výjimkou, nikoli pravidlem. 

         Pro nás mají tyto myšlenky velmi srozumitelný rozměr. Prožili jsme rozpad jedné měnové zóny, Československa, a sledovali jsme vznik jiné měnové zóny, Německa. Jsme si dobře vědomi důvodů neudržitelnosti měnové zóny jedné a enormních nákladů vzniku a přetrvávání měnové zóny druhé. Neméně pozorně sledujeme evropskou diskusi o jednotné měně, která je vysoce relevantní i pro nás.

         V předvečer vzniku společné evropské měny, v prosinci roku 1998, ve svém projevu na konferenci v Luxemburgu, na které jsem byl přítomen, označil R. Mundell EURO za významný bod obratu, který povede ke změně celé konfigurace světového měnového systému a ke vzniku bipolárního měnového systému (dolar – EURO), který si vyžádá koordinaci hospodářské politiky USA a Evropské unie, protože měnový kurs mezi dolarem a EURO bude „nejdůležitější cenou na světě“. 

Mohl bych pokračovat ve výčtu dalších příspěvků, které by demonstrovaly neuvěřitelnou šíři Mundellova teoretického záběru i jeho inspirativních příspěvků k hospodářské politice. Připomeňme jen, že na počátku šedesátých let, v době Kennedyho administrativy, přispěl k zásadní změně kombinace měnové a fiskální politiky v USA, že již v prosinci 1969 předložil v Bruselu první pl-án jednotné evropské měny a že na konci sedmdesátých let spoluvymýšlel základy tzv. „supply-side revolution“, kterou o pár let později uvedl v život prezident Reagan.

Troufám si říci, že je v této oblasti ekonomie Robert Mundell nejkreativnějším ekonomem celé druhé poloviny dvacátého století. To, že v roce 1999 dostal Nobelovu cenu, nás nepřekvapilo. Dostal ji jistě právem a Vysoká škola ekonomická v Praze může být hrdá na to, že se dnešním dnem stává jejím doktorem, byť čestným.

Václav Klaus, 21. března 2001