Hlavní strana » Co Klaus neřekl » Co Klaus neřekl č. 10 – pár…

Co Klaus neřekl č. 10 – pár slov k panu guvernérovi

Co Klaus neřekl, 30. 1. 2006

V diskusích o přijetí společné evropské měny, resp. o našem vstupu do eurozóny jsou stále, znovu a znovu, zmiňována tzv. maastrichtská kritéria. Opakovaně jsem argumentoval, že jsou to kritéria jednosměrná, že jsou to kritéria eurozóny, koho chce ona přijmout mezi sebe. To je naprosto v pořádku a maastrichtská kritéria svou logiku mají, i když dokonalá určitě nejsou. Vázat požadovanou míru inflace nové země na tři dnešní členské země s nejnižší mírou inflace je trochu zvláštní – co když budou mít tyto tři země zrovna v tuto dobu inflaci zápornou, čili deflaci? Neméně nás trápí to, že v realitě tato kritéria nejsou dodržována, ale i to je jiný problém.

Je naprosto evidentní, že země, která chce do eurozóny vstoupit, musí uvažovat jinak. Musí zkoumat, kdy a za jaké konstelace domácích ekonomických parametrů to bude výhodné pro ni. To je pohled zcela odlišný. Proto jsem říkal: vytvořme si naše vlastní – českolipská, benešovská, brandýská – kritéria a dejme politikům, odborníkům i veřejnosti šanci, aby je mohli posoudit a orientovat se podle nich. V rozhodování parlamentním či v referendu. Toto udělal v roce 1997 britský ministr financí Gordon Brown. Pokusil jsem se – v hrubé, tedy nekvantifikované podobě – kritéria tohoto typu naformulovat (Lidové noviny, 20. 1.) a dostala název „Klausova“. Nijak na tomto názvu nelpím, ale trvám na tom, že jsem je od nikoho neopsal.

Překvapivá byla umělá, neautentická, asi vyžádaná, a proto zcela nepřesvědčivá replika guvernéra ČNB Tůmy (Lidové noviny, 26. 1.) Byla totiž „o něčem jiném“, abych citoval slavný film Věry Chytilové. Nebyla přiznáním, že taková jasná, srozumitelná, explicitní kritéria nemáme. Ač je nemáme. Byla zamlžením problému na základě argumentace, že ekonomové – u nás i v zahraničí – o výhodnosti či nevýhodnosti vstupu jednotlivých zemí do eurozóny dávno diskutují. To je samozřejmě pravda, ale žádnými hranicemi v čase a prostoru nevymezený proud literatury, obsahující spoustu rozumné a náročné (ale i nerozumné a povrchní) analýzy, není explicitní formulací našich vlastních kritérií, která by se mohla stát podkladem pro veřejnou diskusi a pro naše následné, také veřejné rozhodování.

Děsivý je i blahosklonný a poučující tón pana guvernéra.

Václav Klaus, 30. ledna 2006