Hlavní strana » Jinýma očima » Michal Semín: Lesk a bída…

Michal Semín: Lesk a bída homosexualismu

Jinýma očima, 13. 8. 2012

Sledování pornografického kanálu Man X, travesti show se sexy průvodcem, gay rychlo seznamka, kožená zóna, slibující "úchyláky" a fetišisty, mega pánský striptýz, "rozjetá party, která polibkem na rty nekončí", a abychom byli politicky "in", tak i Romské teplo. To vše a mnoho jiného, včetně závěrečného demonstračního pochodu Prahou, nabízí program festivalu Prague Pride, který se opět po roce odehrává v barech a ulicích našeho hlavního města. Zatímco se pořadatelé v médiích tváří, jako by šlo o ušlechtilou zábavu po odpovědném rodinném životě toužících homosexuálů a leseb, ve skutečnosti se jedná o jeden velký mejdan, který "polibkem na rty", jak jsme ujišťováni, opravdu neskončí.

Nu což, mezi heterosexuály je té chlípnosti a perverzity také požehnaně, nakonec není až tak důležité, kdo si to s kým po rychlo seznamce v jednom z mnoha pražských bordelů alias barů rozdá. Na celé věci je pikantní něco zcela jiného – tento homoerotický festival opět získal záštitu primátora Svobody, aspirujícího na kariérní růst v údajně konzervativní ODS. A vedení strany i její známé osobnosti k tomuto skandálu mlčí. Podporu Prague Pride též vyjádřila, vedle firmy Primeros, jíž pořádáním podobných akcí utěšeně roste zisk, i velvyslanectví USA, Nizozemska a Izraele. U těch prvních dvou to nepřekvapí – Obamova administrativa je známá svým levičáckým kulturním imperialismem a Nizozemsko patří mezi státy, v nichž pokrok došel tak daleko, že tu ke sňatku lze přistoupit i se sebou samým. Podpora festivalu však poněkud zaráží u Jeho Excelence Levyho, jenž jistě již v dětství slýchával příběh z tóry o jednom městě, v němž se po jistý čas pořádala Sodoma Pride, načež po něm zbyla pouhá sůl na březích Mrtvého moře.

Akce, jež ve svém důsledku může přispět i k dalšímu šíření pohlavních chorob, má za svého hlavního mediálního partnera veřejnoprávní Českou televizi. Očekávám od ní, že výše uvedené akce bude vysílat v přímém přenosu, už kvůli těm menšinám, jež nemají přístup k placeným pornografickým kanálům.

Věc je to ale příliš vážná na to, aby k její analýze stačila pouhá ironie. Politické a mediální zázemí poskytnuté této akci je důkazem toho, že zde nejde o pouhý mejdan osob s proti přirozeným sexuálním apetitem.

V rok staré diskusi o Prague Pride uvedl Václav Klaus v život slovo, pro něž byl svými odpůrci posmíván, ale jež ukazuje na pravou podstatu problému. Tím slovem je, jak známo, homosexualismus. Homosexualista se od řadového homosexuála liší tím, že homosexuálem často vůbec není. Znám lidi s homosexuálními sklony, kteří s akcemi typu Prague Pride nesouhlasí, neboť i oni si uvědomují, že intimní oblast lidského života nepatří na veřejnost. A že nemá být, alespoň u valné většiny z nás, předmětem hrdosti. Homosexualista je ideolog, kterému homosexualita slouží jako beranidlo k celkové revoluční přeměně společnosti, vyžadující odstranění přirozených a ustálených norem lidského soužití. Homosexualismus je součástí politického projektu, kterým kulturní a společenská levice nahradila neúspěšné dílo klasického marxismu, až příliš soustředěného na sociální transformaci prováděnou hospodářskými prostředky. Do tohoto neomarxistického projektu patří vedle podpory "gay agendy" i selektivní podpora jiných menšin, multikulturalismus, ideologie genderu či environmentalismus, bojující za práva zvířat a omezení populačního růstu. Proto v Pochodu homosexuální hrdosti opět uvidíme aktivisty Antify, ProAltu, Strany zelených a podobných extremistických uskupení.

Jednou z největších překážek k této zásadní přeměně společnosti je klasická rodina, založená na celoživotním a po všech stránkách plodném manželském svazku dvou osob nestejného pohlaví. Její postupná demontáž, spojená s přetržením mezigeneračních vazeb a zabráněním předávání moudrosti a rozumných návyků předků, úspěch takové revoluce značně usnadňuje. Jedním z nejúčinnějších prostředků, jak postavení rodiny ve společnosti oslabit, je svévolná změna její definice. A kdo se tomu postaví, toho přejede parní válec politické korektnosti a antidiskriminačního zákonodárství.

Legitimizace homosexuálního životního stylu má zastřít skutečnost, že ze soužití osob stejného pohlaví rodina vzniknout nemůže. Proto si také nezaslouží žádného uznání ze strany státu, neboť společenské výsady, jež požívá manželství, neplynou z uznání hodnoty citového pouta, nýbrž z důvodu jeho potence k předávání života, jímž je zajišťována budoucnost dané národní či státní společnosti. Veřejní činitelé, kteří homosexuální životní styl podporují a staví jej na roveň manželství, tedy jednají proti základním zájmům společnosti, jíž mají sloužit. Hanba jim.

Michal Semín, Lidové noviny 13. srpna 2012