Hlavní strana » Jinýma očima » Radim Bureš: Jak je to s…

Radim Bureš: Jak je to s prezidentem a tajnými zprávami

Jinýma očima, 30. 3. 2012

Vzhledem ke skutečnosti, že již několik dní média spekulují na téma, co vše prezident republiky věděl a neudělal ve věci poslední z odposlechových kauz, myslím, že nastal čas uvést věci na pravou míru.

Prezident republiky je jedním z adresátů informací zpravodajských služeb, přičemž to, jaké informace mu budou poskytnuty, je - s výjimkou úkolů, které prezident republiky službě uloží, a výroční zprávy - závislé na vůli zpravodajské služby samé (viz § 8 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách ČR, ve znění pozdějších předpisů). Sama příslušná zpravodajská služba si vyhodnotí, zda jsou naplněny zákonné podmínky poskytnutí a jakému okruhu adresátů příslušnou informaci zašle. Vzhledem k pozici prezidenta republiky v našem ústavním pořádku a odpovědnosti vlády za činnost zpravodajských služeb (§ 7 zákona) je v praxi situace taková, že množství informací, které prezident republiky od zpravodajských služeb dostává, je ve srovnání s ostatními adresáty těchto informací výrazně nižší.

Obviňování ze zatloukání informací je spekulace. Rozhodně je třeba odmítnout, že by prezident republiky mohl být informován o tom, kdo je a není odposloucháván či sledován. Pravidlem zpravodajských služeb v tomto ohledu navíc je, že zdroj či způsob získání informací by neměl být adresátům sdělován. Stejně tak v praxi platí, že informace dotýkající se významných ekonomických zájmů České republiky, případně organizovaného zločinu, nejsou prioritně sdělovány prezidentovi republiky. Zákon počítá s tím, že neohrozí-li to důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou, mohou být adresátem takovýchto informací především policejní orgány. Navíc i pokud by takovouto informaci prezident či předseda vlády dostal, co by si s ní počal? Jak by s ní měl naložit, aniž by zasahoval do pravomoci orgánů činných v trestním řízení?

Prioritním adresátem informací zpravodajských služeb by prezident měl být například v případě informací o ohrožení bojeschopnosti Armády ČR, což plyne z jeho pozice jako vrchního velitele ozbrojených sil.

Šířeji lze uvést, že Bezpečnostní informační služba prezidenta pravidelně obecně informuje o své činnosti, s vědomím vlády reaguje na úkoly, které jí prezident republiky uložil a v některých případech jej na základě vlastního vyhodnocení zákonných podmínek informuje o skutečnostech, které nesnesou odkladu.

Obviňování prezidenta republiky z nějakého "zatloukání či syslení" informací je v případě stávajících kauz nejenom absolutní, ničím nepodloženou spekulací, ale především neprofesionálním lapsem dotčených novinářů svědčícím o nepochopení celé problematiky.

Radim Bureš, ředitel Bezpečnostního odboru Kanceláře prezidenta republiky, Lidové noviny, 30. března 2012