Hlavní strana » Jinýma očima » Miroslav Macek: Je Klaus…

Miroslav Macek: Je Klaus rusofil?

Jinýma očima, 9. 12. 2011

Návštěva ruského prezidenta Medveděva je snadnou příležitostí k opětovnému vypíchnutí vztahu českého prezidenta k Rusku. Rusofil, evropský obhájce zájmů Ruska číslo 1, nositel nadstandardních vztahů s Ruskem, Putinův přítel, nejlepší lobbista za Rusko, Klaus = kamarád Rusů, abych vybral příklady jen z posledních dnů.

Troufám si tvrdit, že jde o jeden velký mediální humbuk, který nabyl a nabývá rysů pravdy a solidnosti jen stálým opakováním. Tedy mediální technikou prastarou. Troufám si dále tvrdit, že prezidentův vztah k Rusku je založen na stejných osobnostních základech a principech jako jeho vztah k celému světu, jako jeho vztah k celému žití a bytí: tedy na principech úměrnosti, vyváženosti, solidnosti, racionality a konzervativní neschopnosti měnit módně názory a postoje jako na obrtlíku.

Že se navíc k těmto principům a postojům přidává i pragmatické ekonomické myšlení, je pravděpodobné, výhodné, ale nikoliv podstatné. Na důkaz řečeného stačí jen připomenout názory a postoje prezidenta Klause k dějům jiným. Například racionální a fundamentálně podložené tvrzení, že euro bylo a je projektem, který vznikal od konce, namísto logické posloupnosti politická unie – fiskální unie – měnová unie, a proto jeho udržení je a bude velice nákladné, postupně vznikl mediální obraz Václava Klause coby dogmatického nepřítele eura. Samozřejmě že by to nebyl Václav Klaus, kdyby v předchozí úvaze nepokračoval: při současné chaotické snaze rychle napravit prvotní chybné politické rozhodnutí a hnát Evropu k unii fiskální a politické (opět v opačném gardu) chybí jednak solidní debata o politických i ekonomických ziscích a nákladech tohoto řešení a jednak velmi chybí demokratické mechanismy takového nelehkého a složitého rozhodování, neboť občané jsou vesměs stavěni před hotovou věc. A to často nevolenými, a tedy politicky nezodpovědnými evropskými politiky a strukturami. Klausovo volání po fundamentální debatě a demokratizaci rozhodování je pak mediálně prezentováno jako euroskepticismus, ba málem euronepřátelství.

Také prezidentovo odsouzení jak kroků Gruzie, tak kroků Ruska v době jejich ozbrojeného sporu a jeho varování před černobílým pohledem "zlatá Gruzie, černé Rusko" bylo, jak jistě ještě vzpomínáte, interpretováno médii coby prezidentova bezvýhradná podpora Ruska. Také jeho nechuť k pseudomoralizování všeho druhu je vhodným mediálním klackem.

Ale vraťme se na začátek mé úvahy, tedy k postoji prezidenta Klause k Rusku. Že jde o velmoc, která chce a bude hrát velmocenskou roli v současném i budoucím světě, o tom snad není pochyb. Nebrat tento fakt do úvahy by bylo hloupé a nesmyslné. Že jsme malá země na místě tradičních střetů velmocenských zájmů, je historický fakt. Že je naším zájmem, aby vztahy mezi velmocemi byly co nejlepší a nejpřátelštější, lze také doložit historií. Že se v toku času z velmocí, se kterými máme velmi špatné zkušenosti, stávají velmoci přátelské, a dívat se na ně tedy stále prizmatem minulosti by bylo zpozdilé, lze velmi dobře doložit na sousedním Německu. Z toho všeho ovšem logicky vyplývá, že bychom naši zahraniční politiku měli upírat tam, kde bude mít i při své malé světové váze co největší efekt. A že se nám tato politika vyplatí i hospodářsky, o tom jistě nemůže být sporu.

Miroslav Macek, Lidové noviny, 9 prosince 2011