Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Poznámky k vystoupení…

Poznámky k vystoupení prezidenta republiky na křtu knihy „Evropská integrace bez iluzí“

Projevy a vystoupení, 23. 11. 2011

1. Děkuji Vám všem, kteří jste přišli na dnešní křest mé nové knihy, skutečně nové knihy. Tentokráte nejde o sbírku mých již dříve publikovaných článků nebo projevů. Je Vás tu dnes hodně, moc bych si přál, abyste si tu knihu pozorně přečetli alespoň Vy. Od těch, kteří ji budou komentovat v našich médiích, pozorné čtení snad ani neočekávám.

2. Děkuji nakladatelství Knižní klub za to, že knihu v tak krátké době vydalo. Velmi si toho vážím, neboť se mi její téma zdá být právě dnes mimořádně aktuální, i když chci předem zdůraznit, že má kniha není „aktualistická“. Obsahuje úvahy obecnějšího typu, které příští summit EU nebo nové ratingové hodnocení toho či onoho státu eurozóny nijak neovlivní. Knihu nebudu muset přepisovat.

3. Když jsem se o posledním zářijovém víkendu vracel s těžkou anginou z Valného shromáždění OSN v New Yorku, a byl nucen několik následujících dní trávit na lůžku, začal jsem psát. Dlouhodobou frustraci z vývoje v Evropě pociťuji již mnoho let, ale několik mých vystoupení o Evropě před americkým a kanadským publikem mi k psaní dodalo nový impuls. A přesvědčení, že je potřeba říci něco zásadnějšího právě teď.

4. O Evropě píšu články a pronáším projevy celá poslední dvě desetiletí, ale bývají to texty krátké, toto je můj první pokus napsat něco většího. Záměrně říkám „většího“, protože „velké“ to svým rozsahem není. Jsou to v hlavě nahromaděné myšlenky napsané na papír za dva tři týdny. Jsou to však myšlenky dlouhodobě připravované, určitě ne nahodilé, jak snad dokazuje i rozsáhlý seznam literatury, na kterou se odvolávám.

5. Jeden můj kolega namítal, že obvykle přísně odděluji Evropu a Evropskou unii, zatímco v této knize nikoli, což je i není pravda. Mne zajímá, a vždy zajímala, pouze Evropa, a my v ní, a nikoli Evropská unie. Mne zajímá, co se děje s Evropou, tedy s námi, jestli ji to prospívá či nikoli. A teď již delší dobu sleduji, že to hlavní, co se s ní děje, je to, že je násilně unifikována, centralizována, harmonizována, postátňována a odnárodňována a že je ideově zglajchšaltovávána postmodernistickou ideologií kulturního relativismu a aprioristického nároku na (skoro)všechno od státu, resp. neznámo od koho.

6. Kritizovat pouze jednotlivosti a akceptovat, že všechno, co se děje, je součástí jakéhosi objektivně se prosazujícího historického procesu, ze kterého není vyhnutí, se už pro mne stalo nepřijatelným. Žádný nevyhnutelný proces to není. Děláme ho my, i když někdo více, někdo méně. Někdo se mu také protiví více, někdo méně. Já se mu pokouším touto knihou protivit silně.

Iluze, slovo, které je v názvu knihy, jsem neměl nikdy, a proto nemám co ztrácet, ale teď mi jde o to, aby iluze začala – i touto knihou – ztrácet ona mlčící většina obyčejných lidí, kteří byli evropskou ideologií, evropeismem, celá desetiletí sváděni na scestí, protože bez jejich impulsu politici neudělají nic.

7. Poté, co jsem knihu asi před měsícem předal do nakladatelství, dostal jsem do ruky hezký text švýcarského klasického liberála, v Evropě jednoho z posledních, Roberta Nefa (člena Montpelerinské společnosti), který v něm říkal, že jsme se dostali do slepé uličky. To může být bonmot, který určitě není nový, tento obrat je i na 8. stránce mé knihy, ale on k tomu dodal jednu strašně důležitou věc: am Ende einer Sackgasse bleibt nur der Rückweg offen, neboli na konci slepé uličky zbývá jen cesta zpět a to v Evropě musí znamenat odbourání vývoje posledního půlstoletí, a to jak bujení paternalistického státu blahobytu, tak zastavení likvidace evropských států přenášením jejich pravomocí do Bruselu.

O tomto chybném vývoji Evropy, vedoucím do slepé uličky, je tato kniha.

Václav Klaus, Míčovna Pražského hradu, 23. listopadu 2011