Hlavní strana » Jinýma očima » Vystoupení vedoucího KPR…

Vystoupení vedoucího KPR Jiřího Weigla na konferenci k přímé volbě prezidenta v Senátu

Jinýma očima, 15. 3. 2011

Vážené dámy, vážení pánové,

prezident republiky se dosud k otázce přímé volby prezidenta vyjadřoval velmi zdrženlivě, neboť neměl pocit, že by měl aktivně ovlivňovat způsob volby svého nástupce ve funkci hlavy státu. Nicméně, tak jak se tato otázka stává postupně politickou prioritou napříč naším politickým spektrem a jak diskuse kolem ní nabývají konkrétnějších obrysů, požádal mě, abych na této konferenci stručně prezentoval jeho názor k této věci.

Na základě svých znalostí fungování politického systému v naší zemi a zkušeností s praktickým výkonem prezidentské funkce prezident republiky není příznivcem přímé volby hlavy státu. Tento jeho názor se opírá o následující argumenty:

- v celé historii naší moderní demokracie je náš stát parlamentní, nikoliv prezidentskou republikou, v níž je jasně vymezena dělba moci mezi moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Z této tradice vychází i dnešní Ústava České republiky. Primární legitimitu odvozenou od vůle lidu projevenou ve svobodných volbách má Parlament. Odpovědnost za výkonnou moc náleží vládě, která je Parlamentu odpovědna. Prezident republiky je součástí moci výkonné, reprezentuje stát navenek, má významné jmenovací a jiné v ústavě a zákonech vymezené pravomoci, ale není z výkonu své funkce odpovědný a logicky i ústavně je tak vázán ve výkonu své funkce na vládu, která nese hlavní zodpovědnost za správu státu.

- Tomuto vztahu mezi prezidentem a vládou, respektive zvláštnímu, a svým způsobem omezenému postavení prezidenta republiky v našem ústavním systému, odpovídá i dnes v Ústavě zakotvený nepřímý způsob volby prezidenta republiky Parlamentem.

- Tento ústavní postup volby hlavy státu má jasnou logiku – Parlament, jenž volí prezidenta a jenž vyjadřuje důvěru vládě, má plnou odpovědnost za formování výkonné moci ve státě.

- Tomuto postavení prezidenta republiky odpovídají i jeho kompetence. Prezident republiky se domnívá, že v tomto ohledu je naše Ústava vyváženým celkem, jehož funkčnost je prověřena relativně dlouhou tradicí.

- Na základě více než dvacetileté zkušenosti z fungování naší po listopadu 1989 obnovené demokracie lze však nalézt i slabá místa a defekty ve fungování našeho politického sytému.

- Od parlamentních voleb v roku 1996 a dalších parlamentních voleb až do loňského roku plynul jasný závěr, že poměr sil mezi politickými silami na levé a pravé straně politického spektra je přibližně vyrovnaný a že volební systém, který máme, produkuje relativně slabé vládní koalice, které se opírají buď o menšinu či o minimální většinu v Poslanecké sněmovně, jež bývala dosahována někdy spornými postupy (přeběhlíci).  Parlamentní volby roku 2010 přinesly odlišný výsledek, avšak ten je vysvětlitelný spíše momentálními personálními a krátkodobými faktory, než zásadní změnou rozdělení politických preferencí veřejnosti.

- Dlouhodobým problémem České republiky jsou slabé vlády, které nemají dostatečnou parlamentní oporu pro provádění konsistentního vládního programu, volatilní a heterogenní vládní koalice vedoucí permanentní předvolební kampaň, která vylučuje realizaci promyšleného a konsistentního vládního programu, respektive reforem, které široká veřejnost i odborníci považují za nezbytné.

- V tomto kontextu byl až dosud vztah mezi vládou a prezidentem sekundární. Možnost prezidenta ovlivnit vládní program a její fungování je z Ústavy velmi omezena. Prezident může omezit akceschopnost vlády a prodloužit legislativní proces, ale nikoliv měnit její priority.

- Veřejností kritizované zjevné nedostatky při dosavadních volbách hlavy státu – zvolení Václava Havla o jediný hlas v důsledku zatčení poslance Sládka, velmi sporné projevy otevřeného politického boje v průběhu poslední prezidentské volby atd. – to vše není důsledkem nepřímé prezidentské volby, ale rozpolcení politické scény a boje o minimální většinu na půdě Parlamentu.

- Opakování podobného vývoje při prezidentské volbě a řešení obecnějších nedostatků našeho politického systému nelze vyřešit jednoduchou změnou způsobu volby hlavy státu, ale změnou volebního zákona, která by umožnila nalézání a vytváření jasných parlamentních většin pro podporu vlády i pro zvolení prezidenta.

- V tomto kontextu se jeví idea uzákonění přímé volby prezidenta jako únik od problému, jako prosazování možná vůči veřejnosti efektní, ale podstatu problému neřešící ústavní změny, která navíc může rozkolísat vyvážení jednotlivých mocí ve státě.

- Nepochybně by nedávalo mnoho smyslu, aby byl ve všeobecné volbě (bez ohledu na její detailní model) volen všemi občany prezident, který by stejně jako doposud byl z výkonu své funkce neodpovědný a který by se opíral se při výkonu své funkce o souhlas vlády, která svou legitimitu odvozuje od důvěry obdobným způsobem voleného Parlamentu.

- Prezident volený všemi občany by z definice disponoval daleko větší legitimitou než dosud, legitimitou na rozdíl od vlády neodvozenou, a tím bychom velmi zproblematizovali dosavadní uspořádání a vyvážení moci výkonné.

- Problémem této země není to, že by trpěla ve svém politickém systému nadměrnou převahou moci výkonné, a bylo by žádoucí tuto převahu omezit větším rozdělením pravomocí a mezi vládou a prezidentem a jeho větší politickou legitimitou. Naším problémem je naopak slabost vlád a z ní plynoucí malá schopnost formulovat a realizovat konsistentní politický program.

- Touto optikou pohlíží prezident Václav Klaus na myšlenku zavedení přímé volby hlavy státu. Není podstatné, zda volit dvoukolově či jednokolově, zda upřednostnit tu či onu existující variantu. Podstatný je smysl, důvod takovéto ústavní změny. Co si o ní slibujeme, v čem u nás zlepší správu věcí veřejných. Prezident republiky soudí, že přínos bude minimální.

- Takovouto zásadní změnu nelze odůvodnit pouze nahodilými průzkumy veřejného mínění, kdy o souvislostech neinformovaná veřejnost odpovídá na manipulativní otázky médií. Podstatné je si říci, jakou faktickou změnu v našem politickém systému chceme skutečně prosadit. V tomto ohledu dosavadní veřejná diskuse nepřinesla žádnou relevantní odpověď. Změnit pouze způsob volby, a tím reálnou váhou instituce prezidenta, bez změny jeho postavení, nedává smysl. Odpovědný přístup by naopak znamenal otevřít Ústavu plně a nově se pokusit vyvážit postavení mezi jednotlivými mocemi ve státě. Prezident není přesvědčen, že jsme na tuto zásadní debatu připraveni.

- Při diskusi potřebných ústavních změn stojí za zvážení zabývat se jinými daleko naléhavějšími problémy než je dosavadní postavení prezidenta a způsob jeho volby. Jako příklad mohu uvést současné postavení Ústavního soudu, jehož pravomoci v jeho vlastní pojetí postrádají korektivy či limity vymezené Ústavou. Omezíme-li naši ochotu zasáhnout do Ústavy pouze u volby prezidenta, vyhovíme možná krátkodobě populárním náladám u veřejnosti, ale dále zkomplikujeme vládnutí v naší zemi.

- Nakonec si dovolím i argument veskrze praktický. Přímá volby prezidenta znamená další plnohodnotné všeobecné volby s miliardovým nákladem a termíny, které nás uvrhnou spolu se sérií dalších voleb (po Poslanecké sněmovny, Senátu, krajů, obecních zastupitelstev, Europarlamentu) do permanentního volebního kolotoče. Klaďme si otázku, zda permanentní překrývající se volební cykly společnost stabilizují a vedou kupředu.

- Kandidáti v přímých prezidentských volbách budou konfrontováni s potřebou značných prostředků na vedení celostátní volební kampaně. Nejde tedy pouze o náklad na vlastní volby, ale i náklady na volební kampaň, které půjdou za kandidáty, budou je činit závislými na poskytovatelích potřebných zdrojů a budou potenciálně zpochybňovat jejich nezávislost a svobodu rozhodování, pokud ve volbách uspějí.

Ze všech těchto důvodů prezident republiky zastává názor, že zavedení přímé volby hlavy státu by bez podstatných změn Ústavy a volebního zákona byl nepromyšlený krok, který by dále oslabil možnost efektivního vládnutí v naší zemi, rozkolísal politickou scénu a nevyřešil žádný ze skutečně závažných problémů, před nimiž naše společnost stojí.

Jiří Weigl, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, Senát Parlamentu ČR, 14. března 2011

Publikováno v Lidových novinách dne 15. března 2011