Hlavní strana » Jinýma očima » Miroslav Macek: Nechme lidem…

Miroslav Macek: Nechme lidem peníze na stáří

Jinýma očima, 28. 1. 2011

Nad kterýmkoliv modelem reformy důchodového systému, včetně toho připravovaného, si vždy kladu otázku, jak bych o jeho kvalitách a stabilitě přesvědčil svého otce, který za svůj život prožil dvě světové války a asi pět měnových reforem. Zda by mi uvěřil, že začne-li v mládí strkat nemalé peníze do důchodového systému, po půl století se dočká pěkného důchodu. Už slyším jeho uštěpačný hlas...

Takže připravovaný vícepilířový systém důchodového systému ve mně pražádné nadšení nevzbuzuje. Zvláště když čtu a slyším, jak soukromé fondy (s budovami, auty, telefony, sekretářkami, výdaji na reklamu atd., atd.) budou moudře investovat za nás, neschopné hlupáky, naše peníze, abychom nebyli odkázáni jen na zdanění budoucích řídnoucích generací. Zvláště když čtu, že stávající fondy dnes investují zhruba 70 % finančních prostředků do českých státních dluhopisů (splatných ovšem opět jen a jedině z daní občanů), přičemž v budoucnu tomu nemá být jinak. Co se v takovém případě tak dramaticky změní, pokud pominu krásný život majitelů a zaměstnanců fondů, mi jaksi uniká.

Ale vrátím se k mému životem poučenému otci a jeho ( přeneseně i mé) představě úspor na stáří. Úspor, jedině úspor, neboť pojistit se na stáří nelze.

Základním, zdaleka nejzákladnějším pilířem zajištěného stáří a poslední pojistkou byly, jsou a vždy budou dobře vychované, vzdělané, pracovité a rodiče ctící děti. Druhým pilířem pak co nejvíce rozrůzněné úspory a investice. Dál nic. Z toho mi ovšem vyplývá jedno jediné: stát by měl garantovat v průběžném systému každému jen exaktně spočítané existenční životní minimum, na to vybírat patřičnou důchodovou daň a ostatní dnes strhávané nemalé peníze prostě ponechat lidem, aby se sami dobrovolně rozhodli, zda a kde je investují: zda do vzdělání a výchovy svých dětí, do nemovitostí, akcií, starožitností, zlata, drahých kamenů, podílových či jiných fondů, obligací, dluhopisů či dalších finančních produktů anebo je prostě prožijí a na stáří budou žít velice, převelice skromně, tedy tak, jak si zaslouží.

Chápu ovšem, že tento logický systém je neprosaditelný: je příliš jednoduchý, příliš spravedlivý, politicky se nedá předvolebně příliš využít a zneužít, a navíc v dnešní přeregulované, přesložité a přelobbované současnosti působí jako panna v nevěstinci.

Miroslav Macek, Lidové noviny, 28. ledna 2010