Hlavní strana » Jinýma očima » Klausova trefa: Soudci si…

Klausova trefa: Soudci si hrají na vládu

Jinýma očima, 15. 9. 2010

Prezident ve svém parlamentním projevu minulý týden opět (pokolikáté už?) šlápl do vosího hnízda. Ne, nešlo o obligátní rýpnutí si do institucionálních oponentů. Projev lze číst jako výzvu k systémové debatě o tom, v jakém stavu se nachází náš politický systém. Zda vláda vládne, parlament schvaluje normy a soudy soudí.

Patnáct všemocných

Jádro sporu totiž netkví v tom, zda náhodou prezident nechce cromwellovsky přiznat parlamentu právo soudit a vládnout, ale zda náhodou nechce vládnout například Ústavní soud. Viděli jsme to minulý týden. Ve chvíli, kdy šetří celý soukromý i veřejný sektor, soud je schopen prohlásit, že snížení platů soudců ohrožuje jejich nezávislost. Kde byl, když se soudcům plat zvýšil? Nebo příklad o málo starší - důchodový systém. Odkdy má mantinely debaty o výsostně politickém tématu, jakým jsou důchody, nastavovat Ústavní soud, jako to učinil na jaře? O podobu důchodů se mají servat zákonodárci, má si na nich vylámat zuby vláda, mají být tématem ostrého politického střetu pravice a levice. Nemá však do nich jako deus ex machina vstupovat patnáct ústavních soudců. Ano, současný extrémně rovnostářský systém se nám nemusí líbit, ale argumentovat proti němu Listinou základních práv a svobod? To pak už můžeme odpískat celou politiku, volby a celý pravolevý či jiný ideový střet, protože lidskými právy obhájíme všechno. Ústavní soud řadou svých rozhodnutí (v čele s tím, jímž zrušil loňské volby) potvrdil, že má ambici měnit politiku. Jakákoli zásadnější politická změna již několik let naráží na hráz Ústavního soudu. Mohou za to i politici -tím, že se na soud obracejí čím dál častěji ve chvíli, kdy prohrají politický střet na úrovni parlamentu. Česká politika se tak dostala do situace, kdy se zdá, že téměř žádnou reformu zavedených poměrů nebude možné prosadit nadpoloviční většinou hlasů, ale pouze změnou ústavy či Listiny většinou třípětinovou. A vzhledem k loňskému rozhodnutí o zrušení voleb je stále pravděpodobnější, že by i případná úprava Listiny byla prohlášena za neústavní a nějaká zrušená formulace vyargumentována jiným článkem.

Pochybnosti neznamenají touhu po monarchii

Politologie ví, že existuje hierarchie institucí a jejich významů v demokracii. Některé z nich jsou nezbytné (pravidelné volby a na jejich základě vzešlí reprezentanti lidu) a mají mít prioritu. Jiné instituce (ombudsman či právě Ústavní soud) jsou ze své podstaty zbytné, nejsou určujícím znakem demokracie, byť se staly standardem. Přestože má Ústavní soud důležitou funkci - kontrolovat dodržování pravidel - je institucí pomocnou. Česká ústava, psaná ve spěchu, není posvátnou krávou. A není jí ani současná Listina, o jejíž mnohomluvnosti svědčí i to, že z ní byli ústavní soudci před pár měsíci schopni dovodit, že jedním z práv je i právo na připojení k internetu. Ten, kdo vyzývá k debatě o síle a vlivu poslanců v procesu tvorby zákonů, postavení Ústavního soudu či síle vlády, nemusí hned sledovat monarchistické posílení pravomocí hlavy státu či usilovat o diktaturu parlamentu, jak se mu snaží vnutit kritici. Spíš jde o tolik potřebnou debatu o vyváženosti jednotlivých mocí, o vztahu konkrétních státních orgánů, a tím vlastně i o povaze celého politického systému.

Stanislav Balík, vedoucí katedry politologie FSS MU, MF Dnes, 15. září 2010