Hlavní strana » Jinýma očima » Jiří Weigl: O materiálním…

Jiří Weigl: O materiálním jádru ústavy

Jinýma očima, 13. 9. 2010

Právník Jiří Přibáň ve své polemice s projevem prezidenta republiky v Poslanecké sněmovně, kterou Lidové noviny uveřejnily minulý čtvrtek pod titulkem Prezidentovy omyly, zmínil při své obhajobě extendujícího aktivismu Ústavního soudu příklad Německa a jeho ústavním soudem zastávané doktríny tzv. materiálního jádra ústavy.

Jsem přesvědčen, že právě inspirace německým ústavním soudem a snaha aplikovat zmíněnou doktrínu materiálního jádra ústavy do našich ústavních a právních poměrů stojí v pozadí snah našeho Ústavního soudu extendovat své pravomoci a překračovat rámec psané ústavy. Stojí proto za to se nad německým příkladem a zmíněnou doktrínou trochu zamyslet.

Přibáň viní prezidenta, že si špatně přečetl ústavu, že moc u nás vychází z lidu, a nikoliv z parlamentu. To je pěkná hra se slovy, ale v zastupitelské demokracii, kterou naše republika je, se vůle tohoto lidu projevuje prostřednictvím jeho volených a jemu odpovědných zástupců, kteří tvoří parlament. Tento parlament je i ústavodárcem a jen on má právo ústavu měnit. Ústavní soud žádnou vazbu na lid, nositele moci ve státě, nemá, a proto nemůže mít ani právo do ústavy svévolně zasahovat a de facto se tak ústavodárcem stát.

Zdánlivé ospravedlnění tomuto aktivismu dává právě doktrína materiálního jádra ústavy a německý příklad. Je založena na předpokladu, že ústava obsahuje jakési jádro, které vyjadřuje základní charakteristiky demokratického systému, je nezměnitelné a nadřazené ostatním částem ústavy. Ústavní soud má pak povinnost střežit neporušitelnost tohoto ústavního jádra, a proto získává velmi široký prostor nikoliv pouze při posuzování souladu zákonů s ústavou, ale i ve výkladu ústavy samotné, a dokonce má i oprávnění do ústavy a ústavních zákonů zasahovat.

Tato německá doktrína má jasné a logické kořeny. Vznikla při obnově německé demokracie po porážce nacismu, v době, kdy v poraženém Německu moc nevycházela z lidu, ale z vůle západních vítězů války, kteří poraženou zemi okupovali. Ti naopak chovali k německému lidu nedůvěru a snažili se znemožnit opakování historie 30. let, kdy meziválečná německá demokracie byla nacisty demontována zneužitím jejích vlastních demokratických mechanismů. Doktrína materiálního jádra ústavy a velmi silná pozice ústavního soudu byly důležitou součástí opatření omezujícího suverenitu lidu a znemožňující podstatné změny uspořádání, které vítězové v poražené zemi zavedli.

Je třeba říci, že německý ústavní systém byl takto jasně koncipován a i ústavnímu soudu byly, pokud jde o obsah tzv. materiálního jádra ústavy, vymezeny zřetelné koridory a omezení.

Je to snaha o omezení moci lidu Náš ústavní systém však na podobných premisách založen není. Doktrína materiálního jádra ústavy neležela v základech, na nichž byl náš ústavní pořádek a vyvážení jednotlivých mocí ve státě koncipovány. Pokus zavádět ji uměle dnes, po dvaceti letech fungování naší demokracie, do praxe fungování Ústavního soudu, znamená snahu o omezení moci lidu, na nějž se Přibáň a další tak rádi odvolávají. Otevírá nebezpečný prostor pro porušení rovnováhy moci ve státě, nekontrolovatelnou extenzi moci Ústavního soudu na úkor legislativy i exekutivy a nepředvídatelnou svévoli jeho rozhodování. Jen na něm totiž bude záležet, co sám označí za materiální jádro ústavy, která její ustanovení bude pokládat za významnější než jiná a jak na tomto základě bude přistupovat k posuzování ústavnosti zákonů či oprávněnosti ústavních stížností.

Přibáň ve své polemice s prezidentem uvádí absurdní případ, co by se stalo, kdyby zešílevší parlament zavedl u nás absolutní monarchii. Pravděpodobnost zešílení 200 poslanců a 81 senátorů se limitně blíží nule a takový jejich čin by nepochybně byl potrestán voliči nejpozději v následujících volbách. Hrajeme-li si však s absurdními případy, potom se ptám, co bychom dělali, kdyby zešílevší nikomu neodpovědní ústavní soudci na základě svévolné interpretace materiálního jádra ústavy vyložili, že absolutní monarchií máme být. 

Jiří Weigl, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, Lidové noviny, 13. září 2010