Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Stará a nová nebezpečí:…

Stará a nová nebezpečí: projev v Ležákách

Projevy a vystoupení, 20. 6. 2010

Pane hejtmane, pane starosto, vážení vzácní hosté, vážení spoluobčané, 

i letos jsme se sešli na tomto místě, abychom nedali zapomenout na zločin, jehož obětí se před 68 lety stali nevinní obyvatelé Ležáků. Sešli jsme se, abychom si připomněli krutost německých nacistů vůči českému obyvatelstvu v období okupace, abychom uctili utrpení obětí této nesmyslné msty, abychom uctili hrdinství příslušníků našeho odboje, kteří za naši svobodu položili své životy. 

Toto smutné výročí si připomínáme i proto, abychom si uvědomili, že nám svobodná existence našeho státu nebyla darována a že není takovou samozřejmostí, jakou se nám dnes může zdát. Jsme si vědomi toho, že z devadesáti dvou let naší moderní státnosti pouze o necelých čtyřech desetiletích můžeme hovořit jako o době svobody a demokracie. Větší část našeho moderního státu jsme prožili v éře nesvobody nebo okupace. Statisíce obětí nacistického teroru, stejně jako statisíce lidských osudů poznamenaných komunistickou totalitou nás zavazují, abychom nejen dnes, ale i v budoucnosti chránili základy, na nichž náš stát, naše svoboda a naše demokracie stojí. 

Vím, že se mnohým zdá, že už pro nás dnešní doba žádné hrozby nepřináší. Že jsou Evropa i svět svou minulostí dostatečně poučeny, že je vítězství svobody a demokracie trvalé a věčné, že evropská integrace navždy odstranila konflikty a střety, které známe z historie, že antagonismy dějin skončily a že se před námi otevírá jen a jedině šťastná a bezproblémová budoucnost. Tak tomu však v lidské společnosti nebylo nikdy a ani tomu tak nikdy nebude. 

Nebezpečí, která přináší dnešní doba, mají mnoho různorodých podob. Není to jen zřetelně viditelný mezinárodní terorismus, Talibán a al-Kájda. Nebezpečí jsou skryta i v neustávajících snahách předávat stále větší a větší část rozhodování o našich záležitostech mimo naši zemi, ve vyprazdňování pojmů jako jsou státnost a suverenita, ve snahách relativizovat územní integritu států. 

Že nejde o přehnané obavy, ukazuje například dění dnešních dnů v nedalekém Maďarsku. Opět slyšíme slova o nespravedlnosti mírových smluv, které vznikly jako výsledek dvou světových válek minulého století, opět slyšíme slova o utiskovaných menšinách a o jejich věčném poutu s „mateřskou zemí“. Znovu dostává přednost etnický princip před principem občanským. Nový maďarský zákon o státním občanství na ně dává nárok všem, kteří se za etnické Maďary považují, i když se na území Maďarska nenarodili a nikdy tam nežili. To je velmi riskantní krok. 

Dobře víme, že i naše moderní státnost spočívá na platnosti mírových smluv vzniklých po první světové válce. Na vlastní zkušenosti jsme zažili, k čemu v předvečer druhé světové války vedla diskuse o nespravedlnosti těchto smluv, kam vedlo zpochybňování hranic, k čemu vedla radikální obhajoba národnostního principu. I to nás sem dnes přivádí. Stojíme na hrobech obětí zla, jehož počátky se také skrývaly za fráze o ochraně menšin v zahraničí, o nespravedlivých hranicích a o špatných mírových smlouvách. 

Historie neskončila. Záleží pouze na nás, zda dopustíme, aby se opakovaly její smutné kapitoly. Ležáky pro nás, ale i pro celý svět jsou místem, kde bychom si to měli připomínat obzvlášť důrazně. 

Děkuji Vám za pozornost.

Václav Klaus, Pietní vzpomínka k 68. výročí vypálení osady Ležáky, NKP Ležáky, 20. června 2010