Hlavní strana » Jinýma očima » Klausovská učebnice…

Klausovská učebnice racionality

Jinýma očima, 12. 2. 2010

„Je-li názor v rozporu s fakty, tím hůře pro fakta,“ říká v mezititulcích svého článku (Klausovská učebnice post-racionality, HN 3. 2.) Petr Fischer, vedoucí kulturní redakce ČT. Pokud by si pro filosofování nevybral za příklad Václava Klause, sotvakdo by jeho trochu nudné úvahy dočetl do konce. A to by byla škoda. Myšlenkový svět nikoli bezvýznamného publicisty poodkrývá problém, který by stál za esej. Možná i za „knížečku“.

„Znamením konce moderního věku byla chvíle, v níž se ukázalo, že odborník – na něhož se spoléhalo a který byl jakýmsi ztělesněním božství na Zemi – najednou není a nemůže být vlastníkem pravdy. … A to jednoduše proto, že fakta podléhají nekončící falzifikaci a manipulaci.“

Petr Fischer by měl však naznačit, kdy tato osvobozující chvíle přišla. Prostý člověk jinak dál bude tonout v bludu, že tomu je právě naopak. Že „postmoderní“ dobu nic nedefinuje lépe, než absence schopnosti myslet z vlastní hlavy. Schopnosti, kterou lidem usilovně vymývají z hlavy nejrůznější ekologická, zdravotnická, lidskoprávní a mnohá další „moderní“ uskupení. Jejich kladivem jsou právě zbožštělí vědci , odborníci všeho druhu – a média.

Kdo jiný neustále infikuje veřejnost vlnami iracionálního strachu z uměle prefabrikovaných „nebezpečí“? Kdo jiný používá  cynické a stále zdokonalované metody manipulace v politickém a ekonomickém zájmu různých lobystických uskupení? Kdo jiný mystifikačně argumentuje údajnými „tvrdými daty“ odborníků, v probíhající válce mediálních divizí „nepolitické politiky“ se „zdravým, či selským“ rozumem, jemuž se autor posmívá? Aniž to ví, Petr Fischer si sám odpovídá:

„Názorně to ilustrují spory o využívání jaderné energie, hádky kolem euthanasie i globálních změn klimatu … anebo debaty o škodlivosti či užitečnosti očkování proti nepřátelům, jakými jsou viry ptačí či prasečí chřipky. V žádném z těchto případů, které tak zpopularizoval Václav Klaus, se nemůžeme opřít o názor odborníků jako o poslední instanci.“

Na jaké bázi se potom pořádají karnevaly typu Kodaňský summit? Z čeho vycházejí vlády při ničení volného trhu bolševickým ekoinženýrstvím zvaným  emisní povolenky? Proč bezprecedentně zadlužují celý civilizovaný svět v „boji“ proti údajnému „globálnímu oteplování“? Kdo je přesvědčil, aby opět převedly miliardy z kapes daňových poplatníků na konta farmaceutických firem? Pokud ne „odborníci“, kdo?

Václav Klaus na tom nemůže nic získat. Tato válka se nedá vyhrát, snad jen její dílčí bitvy. Přesto mu stojí za to vědomě politicky krvácet pod bubnovou mediální palbou falang „politické korektnosti“, které z něho dělají tu blázna, tu špióna, či rovnou nepřítele lidstva. Jak pravil „politolog“ Rudolf Kučera v MF Dnes: „Nemůže nic dokázat. Je pravda, že se ukazuje, že pandemie nebyla pandemií, ale jsou věci, které se nemají politicky využívat, což platí i pro Václava Klause.“ Když ale Václav Klaus patří k těm, pro něž je určující Orwelova teze z antiutopie 1984, že svoboda je svoboda říci, že dvě a dvě jsou čtyři.

Fischerův jinak běžný „antiklausovský“ článeček by opravdu vydal na esej. Nebo na knížečku. Jednu takovou už jsem napsal. Jmenuje se Smrt ve středu. Právě díky P. Fischerovi a spol., kteří ji skandalizovali a odsoudili, aniž ji četli (jak s hrdostí přiznávali), se stala nečekaně populární. Neboť „je-li názor v rozporu s fakty, tím hůře pro fakta“. Výchozí idea pro každého, kdo klausovskou učebnicí racionality pohrdá, aniž ji otevřel.

Petr Hájek, zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, Hospodářské noviny, 11. února 2010

(Článek publikovaný v Hospodářských novinách dne 11. 2. 2010 byl bez vědomí autora redakcí zkrácen)