Hlavní strana » Články a eseje » Africké zápisky č. 4

Africké zápisky č. 4

Články a eseje, 12. 12. 2006

Od neděle jsme v Jižní Africe. Přiznám se hned na začátku, že jí moc nerozumím a že si ji ani sám sobě neumím dobře vysvětlit. Před několika lety jsem na karlovarském festivalu viděl jihoafrický film Carmen, natáčený v proslulém Sowetu, a ani jemu jsem nerozuměl. Nevěděl jsem, co z toho je realita, co nadsázka, co pokus o falešnou aktualizaci, co pouhá symbolika. Zdálo se mi, že je to amalgám toho všeho, ale jednotlivé složky se rozklíčovat nedaly.

Neumím se s tím vypořádat ani zde. Miliónová Pretorie, sídlo vlády, vypadá jako jakékoli dnešní americké velkoměsto. Na jejích okrajích jsou však tisíce či desetitisíce plechových obydlí, které se neliší od indických nebo guatemalských. Jestli v nich je takové vedro jako v našem pancéřovaném autě, ve kterém za jízdy přestala fungovat klimatizace, pak si nedovedu představit, jak se tam dá ve zdejším klimatu vydržet. V původních hliněných domcích se slámovými střechami je určitě lépe.

Současně platí, že je Jihoafrická republika ekonomicky nejvyspělejší africkou zemí. Produkuje 25 % HDP Afriky (ač má jen 6 % obyvatel), spotřebuje 50 % veškeré energie a používá 60 % telefónů celého kontinentu. I po dvanácti letech od ukončení apartheidu je ekonomická nerovnost neskutečná. Jestli je někde namístě mluvit o „duální ekonomice“, pak je to zde. Předsedkyně vlády severozápadní provincie (zhruba jedna třetina obyvatel České republiky) mi říká, že se jí za jejího vládnutí podařilo snížit míru nezaměstnanosti ze 43 na 37 %, což jsou čísla, která si nedovedeme představit. Vymanit se z té stacionární části ekonomiky je těžké.

Chtěl jsem ji vidět. Myslel jsem, že nás vezou do autentické jihoafrické vesnice, ale on to byl uměle vytvořený skanzen, lišící se od Rožnova pod Radhoštěm hlavně tím, že v něm bydlí vybraní příslušníci domorodých kmenů a hrají sebe sami. Ani tomu moc nerozumím.

Příroda je tu ale moc krásná. V neděli odpoledne nás vzali do národního parku Pilanesberg, který se nachází v obrovském kráteru bývalé sopky. Viděli jsme tam slony, nosorožce, žirafy, antilopy, zebry – volně se pohybující. Krajina připomíná Hemingwayovy „Zelené pahorky africké“ – jen ten lev zůstal v uctivé vzdálenosti (a ani se nenamáhal probudit se, i když tam měl státní návštěvu). Unikátní bylo i krmení krokodýlů na krokodýlí farmě, která není jen zoologická zahrada, ale i chovnou stanicí. Člověk nemá představu jak vysoko a rychle umí krokodýl vyskočit z vody.

Václav Klaus, 12.12.2006