Hlavní strana » Jinýma očima » Londýn – seminář organizace…

Londýn – seminář organizace Nová Evropa o budoucnosti EU (zpráva velvyslanectví ČR, uvedená v týdeníku Informace MZV ČR dne 18. ledna 2001)

Jinýma očima, 30. 1. 2001

Jedinou ambicí, v Evropě skutečně uznávanou většinou lidí, je dle K. rozšířit, zvýšit a garantovat svobodu Evropanů. V této souvislosti se nabízí relevantní otázka, zda bude tohoto cíle lépe dosaženo:

- minimalizací přirozené organizace zvané „národní stát“,

- zvětšením rozdílu mezi občany a rozhodovacími orgány,

- harmonizací (nebo unifikací) pravidel a politik na místo zachování soutěže různých pravidel a politik?

Vážné zamyšlení nad těmito otázkami je jediným způsobem, jak se vyhnout kategorickým tvrzením jako: „Evropa na prvním místě“, „Pryč s nacionalismem“ apod. Problém je velmi choulostivý a odpově_ na tyto otázky není jednoduchá. Nicméně se jí není možné vyhýbat.

K. vyjádřil hlubokou frustraci nad skutečností, že v Evropě neprobíhá o těchto záležitostech seriózní debata. Tichá, neangažující se většina se o tyto věci nestará, nebo význam těchto otázek naprosto nevnímá. Proevropští aktivisté - dle K. tvoří zjevnou menšinu - pak většinou vystupují jako exklusivní vlastníci pravdy. Odmítají všechny námitky namířené proti jejich úsilí o supranacionalismus jako nedemokratické, nacionalistické a reakcionářské. Ti, kdo s jejich názory nesouhlasí, jsou pak označováni jako potenciální Lukašenkové a Miloševičové.

K. odpově_ na tyto otázky je jasná a jednoznačná: přeje si, aby ČR vstoupila do EU, avšak jako národ, který si vládne sám. Je přesvědčen, že vytvoření „umělého evropského státu“ by bylo kontraproduktivní. K. doufá, že nejdojde k zásadnímu posunu v rovnováze mezi mezivládní spoluprací a supranacionalismem, a má za to, že zvýšení účinnosti a síly nebude pramenit z uniformity, ale z experimentace, rozmanitosti a soutěže.

Co se týče EMU, K. se jako ekonom opakovaně snaží argumentovat, že EU není optimální měnovou oblastí (podle standardní ekonomické definice). EMU bude mít dle jeho názoru následující konsekvence:

- náklady EMU přesáhnou její výhody;

- ekonomicky slabší regiony bez ochrany flexibilními devizovými kursy a optimálními úrokovými mírami budou zaostávat, nebo si vyžádají obrovské fiskální transfery;

- realizace takových fiskálních přesunů bude nemožná bez fiskální unifikace;

- fiskální unifikace je zase nemožná bez politické unifikace.

Tyto nevyhnutelné následky EMU však nebyly vysvětleny obyvatelům EU. Je proto úkolem dneška, aby se tak činilo.

Při kritice EMU použil K. několika konkrétních příkladů:

- Sjednocení Německa nebylo podle něj (technicky vzato) ničím jiným, než vytvořením měnové unie a tento proces si vyžádal nesmírné náklady (jak K. vyrozumněl při nedávném rozhovoru s premérem Schroederem, pohybují se dokonce ve výši GDP celé ČR).

- K. poukázal také na skutečnost, že Spojeným státům trvalo zhruba 150 let (1780-1930), než se staly optimální měnovou oblastí.

- Na příkladu rozdělení Československa K. doložil, že je „technicky velmi jednoduché měnovou unii rozložit“.

Vystoupení K. se setkalo s velkou pozorností a vyvolalo poměrně velkou debatu mezi účastníky semináře. Lord Skidelsky podpořil K. slova a upozornil na další úskalí EMU pro země s rozdílnou ekonomikou. ECB totiž nemůže při stanovení úrokových sazeb přihlížet k vývoji ve všech zemích. Po přijetí eura by např. nebylo nic platné, kdyby si obyvatelé severovýchodní Anglie stěžovali u britské vlády nebo guvernéra Bank of England, že úrokové sazby jsou příliš vysoké, protože to už by nebyla jejich odpovědnost. Tu by nesla ECB. Politika ECB však nemůže být kredibilní, pokud bude prováděna v politickém vakuu. Skidelsky si nepřeje připojení libry k euru, protože dobré fungování EMU předpokládá vytvoření jednotného evropského státy, což Britové nepodporují. Británie i bez členství v EMU zažívá vynikající ekonomické výsledky a poslední dobou má i přes výše zmíněný  „deficit“ silnější slovo v Unii. Je proto přesvědčen, že i bez eura bude Británie jedním z klíčových MS v budoucí EU. V otázce jednotné měny doporučil spoléhat na „zdravý selský rozum“.

Ekonomický redaktor BBC Peter Jay zpochybnil samotnou podstatu EMU. Uvedl mj., že ani po výrazných fiskálních transferech nelze zaručit, že ekonomicky slabší regiony nebudou dále zaostávat. Ke K. poznámce o USA a jednotné měně poznamenal, že USA nejsou dokonce ani dnes optimálním prostorem pro jednotnou měnu.

Ozvaly se však i hlasy na podporu eura. Zpravodaj FT Lionel Barber upozornil, že ČS jsou EMU natolik oddány, že jsou pro ni ochotny tvrdě bojovat. Ředitel think-tanku Centrum pro evropskou reformu Charles Grant označil tvrzení, že EMU musí být doprovázena fiskálními transfery, za mýtus. K., ale i další řečníci, jej obvinili z „ekonomické negramotnosti“.

V další části semináře představil redaktor prestižního týdeníku The Economist Clive Crook vlastní návrh budoucí Evropské ústavy, jenž byl ve zmíněném časopise publikován dne 28.10.2000. Dobře navržená ústava by dle Crooka měla, když už nic jiného, tak alespoň  vnést „jasnost do zmatku“. Je naprosto žádoucí zjednodušit složitý a značně nepřehledný smluvní systém, na němž je vystavěna evropská integrace, má-li se Unie přiblížit občanům.

Důležitým momentem je také fakt, že ve stávajících smlouvách je obsažen cíl směřovat ke „stále užší unii“, který je zdrojem obav řady Evropanů. Někteří se obávají, že ústava by znamenala další přesun pravomocí na nadnárodní úroveň. Stoupenci vypracování ústavy z řad obhájců zachování národních států zase spatřují v ústavě možnost přesného vymezení  kompetencí mezi Unií a národními státy. Dle Crooka je potřeba všechny kroky směrem k „ever closer union“ pečlivě zkoumat. Osobně se domnívá, že národní státy zůstanou i v budoucnu nejlepším organizačním celkem.

Už na počátku úvah o návrzích ústavy je třeba mít na zřeteli, že špatná ústava by byla horším řešením než žádná. Ve svém návrh The Economist vycházel převážně ze stávajících Smluv o EU a z návrhu Základní smlouvy pro Unii vypracovaného Evropským univerzitním institutem ve Florencii. Některé myšlenky byly převzaty také z Ústavy USA.

Návrh, který Crook představil, však obsahuje řadu zásadních úprav, především předpokládá fundamentální reformu institucí, která by změnila rovnováhu mezi nimi. Evropská rada by měla hrát nejvýznamnější roli při tvorbě evropské politiky. Komise by měla být podřízena Radě, v Radě by měl být zaveden nový způsob hlasování, výrazně by se měl snížit počet poslanců EP, což je zase vedeno snahou o vytvoření mnohem efektivnějšího tělesa. Předpokládá se také zřízení nové komory - Rady národů - složené ze zástupců národních parlamentů.

Návrh rovněž počítá, že vlády ČS mohou mít jak právo delegovat část svých pravomocí na Unii, tak Unii kompetence odebírat. V návrhu ústavy je zakotveno právo ČS vzdát se členství v EU. Tato práva nejsou kompatibilní se závazkem „usilovat o stále užší unii“, a tak byla tato formule z textu vypuštěna.

Dokument potvrzuje jednak mezivládní charakter evropské integrace a jednak uznává i její nadnárodní charakter. Proces další integrace však není nijak limitován. Předpokládá se, že bude docházet k další modifikaci smluv, a to na základě jednomyslnosti. Pokud by se nepodařilo dosáhnout konsensu všech ČS, byla by nová smlouva závazná pouze pro signatáře. Ústavu by bylo možné měnit, ovšem pouze za předpokladu, že se započetí opravného díla setká s podporou všech ČS a současně občané Unie podpoří myšlenku referenda v každé zemi.

V následné diskusi převládaly názory, že úvahy o vypracování Evropské ústavy jsou na místě. Někteří řečníci se spíše než za vypracování ústavy přimlouvali za zjednodušení  a rozdělení stávajících smluv. Úvahy o těchto otázkách by měly být vedeny především snahou o maximální legitimitu a co nejdokonalejší uplatnění principu subsidiarity.