Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev prezidenta republiky v…

Projev prezidenta republiky v Betlémské kapli u příležitosti výročí upálení Jana Husa

Projevy a vystoupení, 7. 7. 2009

Vážený pane patriarcho, zástupci státu a  církví, vážení spoluobčané, 

děkuji za pozvání na toto tradiční shromáždění, které se každoročně koná ve sváteční den, kdy si připomínáme 594. výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa, člověka, který svým tragickým osudem a svou obětí nezapomenutelným a neopakovatelným způsobem ovlivnil duchovní život a myšlení celého našeho národa. 

Od jeho smrti uplynula již dlouhá doba, mnohé je zapomenuto, ale Mistr Jan zůstává trvalou součástí našeho národního povědomí a mnozí z nás jsou jím oslovováni dodnes. Patřím mezi ně i já. Cítíme to tak my dnes a cítili to tak i naši předkové, kteří sem do Betlémské kaple přicházeli – jak se uvádí v kronikách – „pro čest a chválu Boží a slavné paměti Mistra Jana Husa“.

Jan Hus byl římskokatolickým knězem a kazatelem. Byl významným středověkým náboženským myslitelem. Byl církevním reformátorem evropského dosahu. Byl profesorem i rektorem pražské univerzity. Jeho překlad Bible do češtiny a reforma českého pravopisu vytvořily z češtiny spisovný jazyk a postavily ji na roveň tehdejší vládnoucí latiny mnoho let před tím, než se to podařilo řadě velkých evropských jazyků. 

Letos v lednu jsme si připomínali šestisté výročí vydání tzv. Dekretu kutnohorského, který změnil poměr hlasů při rozhodování na Karlem IV. před půl stoletím založené univerzitě, což sice zesílilo pozici Čechů, ale přispělo to ke zvýšení neklidu a nesvornosti tehdejší doby. Hus byl velmi aktivním účastníkem tehdejšího dramatického duchovního a společenského vývoje. 

Díváme-li se na data Husova pohnutého života a jsme-li právě zde, v Betlémské kapli, nemůžeme nezmínit např. to, že když papež Jan XXIII. v roce 1412 nad Janem Husem vyhlásil klatbu, žádal, aby byla tato kaple zbořena. Nebyl vyslyšen. Stalo se to až o několik století později. Formálním důvodem byl tehdy sice špatný stav kaple, ale větší roli i v 18. století hrála její symbolika, její odkaz a její spojení s dějinami českého národa. 

Trápí-li nás spory kolem letošního českého předsednictví Evropské unie a jeho kritika, zejména od francouzských médií a některých politiků, za zmínku stojí např. i to, že jeden z nejostřejších textů o tzv. Husových bludech sepsal v roce 1414, tedy rok před kostnickým koncilem, právě kancléř pařížské univerzity Jean Gerson. 

Nám však teď zde nejde o doplňování si znalostí historie, ani o společensko-vědní analýzu období, které následovalo po Husově smrti. To by mimo jiné nutně vyžadovalo diskusi rozdílu mezi autentickým Janem Husem a tím, co označujeme za husitství. Jak už to často bývá, dnes již téměř nepůsobí Husovy myšlenky samotné, s výjimkou několika známých, v učebnicích opakovaných výroků. Působí jejich následná interpretace a reinterpretace a svou váhu má zejména velmi komplikovaná realita husitských válek. 

Svérázným interpretacím se Hus nevyhnul ani v současnosti. Jedni z něj dělají prvního českého socialistu či komunistu, druzí i s odstupem mnoha staletí stále zůstávají více méně na pozicích tehdejšího církevního establishmentu. Učme se proto více poslouchat a číst originály, polemizujme se skutečnými názory historických osobností, ne s jejich převyprávěnou, a proto velmi často, ať úmyslně či neúmyslně, překroucenou formou.

Mistr Jan Hus byl člověkem středověku a jeho myšlenkový svět je lidem žijícím ve 21. století nutně vzdálen. Přesto nás i po šesti staletích oslovuje, inspiruje a zneklidňuje zejména jeho mravní síla a odvaha, s nimiž vystupoval se svými názory. Právě díky tomu je přítomen v paměti našeho národa až do dnešních dnů. 

V naší historii nebylo mnoho osobností, které by nám zanechaly podobně naléhavé poselství názorové pevnosti a síly bránit svou pravdu bez ohledu na nepřátelství a odpor mocných tohoto světa a podstoupit za tuto pravdu i oběť nejvyšší. Tragický obraz kostnické hranice se stal zrcadlem, které minulým i současným generacím dovoluje porovnávat své činy a postoje s Husovým mravním apelem. V tomto srovnání jsme však jen málokdy obstáli. Obávám se, že to v míře vrchovaté platí i pro dnešní dobu.

Mít svůj zdůvodněný názor, trvat na něm, nebát se jej hlásat a bránit ho nám velmi často připadá nerozumné a naivní. Výhodnější se zdá být názory nemít, z řady nevyčnívat, přitakávat a posluhovat mocným, dávat na první místo krátkodobý parciální a osobní prospěch před dlouhodobým zájmem země či národa. U nás spíše vítězí názor, že chytračení a konformita jsou prozíravé či dokonce správné. 

Tyto postoje se nám vyplatily pouze výjimečně. Za to, čím naše země a náš národ jsou, vděčíme činům těch nepočetných osobností, které se jako Mistr Jan Hus nebály jít proti proudu, stály na svém a bojovaly za naplnění svých idejí. Jejich poselství a odkaz zapalovaly srdce i mysl statisíců a jejich prostřednictvím se staly skutečností.  

Dějiny – jak dobře víme – neskončily a proto i nadále jistě budeme mít důvod vracet se k Janu Husovi jako k symbolu boje proti ohrožení naší svobody, našeho přesvědčení či celého našeho národa. Takovýto návrat se vždy vyplatí.

Václav Klaus, Shromáždění k uctění památky mučednické smrti Mistra Jana Husa, Betlémská kaple, Praha, 6. července 2009

Publikováno v deníku Právo, 7. července 2009