Hlavní strana » Dokumenty » Odpověď prezidenta republiky…

Odpověď prezidenta republiky na dopis předsedy Sekce deníků Unie vydavatelů Petra Marka a Vice-presidenta Světové asociace novin Michala Klímy

Dokumenty, 12. 2. 2009

Vážení pánové,

obrátili jste se na mě dopisem ve věci mého podpisu novely trestního řádu. Žádáte mě, abych novelu nepodepisoval a abych ji vrátil Poslanecké sněmovně k novému projednání. Žádostí tohoto typu jsem ze světa médií dostal již několik.

Píšete, že „takováto regulace omezuje svobodu slova“, a že „to nemá být stát, kdo určuje, co bude možné publikovat, ale že to má být ponecháno na rozhodnutí novinářů a zodpovědnosti vydavatelů, za následného dohledu prováděného soudy v rámci řízení o ochraně osobnostních práv.“ S těmito argumenty se bohužel nemohu ztotožnit. Obávám se, že je diskuse, vedená o tomto zákonu z hlediska údajného ohrožení svobody slova, falešná.

Především je zřejmé, že v tomto případě jde přinejmenším o pojmové nedorozumění. Nejde o restriktivní krok „státu“, jak píšete, ale o suverénní rozhodnutí sboru zákonodárců, které si občané zvolili ve svobodných a demokratických volbách. Jsou to tedy zástupci občanů České republiky, kteří tvorbou zákonů vykonávají vůli občanů.

Nesouhlasím s Vámi ani v tom, že je na novinářích a vydavatelích, aby umožňovali porušování zákona, respektive aby následky protizákonného jednání jiných svou činností multiplikovali, a potenciálně nevinné občany, oběti této trestné činnosti, vystavovali skandalizaci a veřejné dehonestaci, která má pro jejich osobní život a společenské uplatnění často fatální důsledky. Ochranu před těmito následky požívají občané přímo z Ústavy. Následné posuzování míry poškození nevinného občana soudy však již nic nezmění na společenské, morální a dalších občanských újmách, protože ve vztahu k mocným a silným médiím je jednotlivec vždycky v nevýhodě, a ve veřejném povědomí nikdy nebude zcela očištěn, i kdyby rozhodnutí soudu znělo jakkoli.

Není podle mne rovněž možné odvolávat se na to, že „novináři mohou získat jedině takové dokumenty, které pronikly systémem ochrany, a jsou tudíž už přístupné jiným osobám.“ To pokládám za alibismus, za rezignaci na právo. Pokud argumentujete tím, že ve světě je Česká republika oceňována za respekt ke svobodě slova, pak bych dodal, že nikde není možné beztrestně uveřejnit například tajné materiály, sloužící k obraně země – byť by „pronikly systémem ochrany“. Je ochrana osobnostních práv občanů méně? Nepotřebuje občan – právě proto, že je ve vztahu k médiím tím slabším – naopak zvýšený práh ochrany?

A navíc se dovoláváte práva médií podporovat trestný čin „za předpokladu, že na zveřejnění takových informací bude dán veřejný zájem“. Kdo však tento předpoklad formuluje, kdo posoudí, co veřejný zájem je, a co není, kdo „dá veřejný zájem“?

Jedině nezávislý soud – a to zpětně. Zde  bych proto použil Vašeho argumentu: Pokud novináři navzdory zákonu cokoli zveřejní, tak soud, „za následného dohledu“ posoudí, zda v tom kterém případě zveřejněním odposlechů ještě před soudním projednáváním nesledovala média vyšší zájem – a pak novináře či vydavatele nepochybně osvobodí.  Jedině takový postup zabrání tomu, aby ze zveřejňování „drbů“ z uniklých odposlechů přestal být výhodný obchod, jinak řečeno, aby se snížila „poptávka“ po tomto druhu zboží.

Na okraj bych snad ještě dodal, že již řadu let v prezidentské funkci usiluji o co největší omezení policejních i „komerčních“ odposlechů vůbec. Nezaznamenal jsem však, že by média věnovala spolu se mnou této klíčové problematice ochrany občanských svobod alespoň zlomek energie, který nyní věnují lobbingu za své komerční zájmy – nikoli za veřejný zájem.

Shrnul bych to asi takto: Pokud proti sobě stojí dva principy – ochrana individuálních osobnostních práv občana a právo na mediální šíření ilegálně získaných a potenciálně nepravdivých informací, pak jsem na straně  občana.

Jsem přesvědčen, že pokud byste odložili úhel pohledu daný srozumitelnými zájmy institucí, které zastupujete, asi byste se mnou souhlasili. V tomto případě však doufám, že moje argumenty přijmete alespoň s pochopením.

S pozdravem

Václav Klaus