Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev na vzpomínkovém…

Projev na vzpomínkovém shromáždění k 40. výročí smrti Jana Zajíce

Projevy a vystoupení, 20. 2. 2009

Pane starosto, vážení Zajícovi, dámy a pánové, milí studenti,

děkuji za pozvání na dnešní slavnostní setkání, které nám dává vzácnou příležitost společně si připomenout již čtyřicáté výročí zcela ojedinělého heroického, ale současně i tragického činu Vašeho rodáka Jana Zajíce. Nejsem zde ve Vítkově poprvé, ale vždy je to vzpomínka na tento jeho čin, co mne nutí zastavit se a přemýšlet. Nad sebou i nad námi všemi.

Je dobré, že si památku Jana Zajíce připomínáte nejen formou pietní akce pro uzavřenou skupinu pamětníků a pozvaných hostů, ale že se snažíte, aby  byla připomínána i dnešní mladé generaci, tedy těm, kteří konec šedesátých let nezažili, a o tomto složitém období naší země mají jen velmi kusé a zprostředkované informace. Každoroční udělování cen Jana Zajíce je proto velmi potřebnou akcí. 

My, kteří jsme se tu dnes sešli, už tím, že jsme se tu sešli, si pravděpodobně smysl, účel a význam činu, ke kterému se na počátku roku 1969 nejdříve Jan Palach a nedlouho po něm i Jan Zajíc  odhodlali, uvědomujeme. Víme, že byl nejvyšší možnou obětí, jakou člověk může přinést. Je pro nás – i dnes – výzvou k tomu, abychom nesvobodné politické poměry a pošlapávání národní suverenity považovali za věc, se kterou se nesmíme smiřovat.

Čin Jana Zajíce ukázal celému našemu národu, že to, co udělal Jan Palach, nebylo projevem zcela výlučného pocitu jednoho osamělého či zoufalého jedince. Ukázal, že podobné nálady sdílela nemalá část naší veřejnosti. Oběť těchto dvou mladých lidí nebyla marná. Někdo může říci, že tehdy, před čtyřiceti lety, celou naši zemi ke stejně radikálnímu odporu vůči okupaci a vůči způsobu, jak se k okupaci postavila naše politická reprezentace, tento čin nevyburcoval. Každý z nás však jím osloven byl a je jím oslovován dodnes. Nesmíme se smiřovat s různými snadno viditelnými, ale i s méně zřetelnými pokusy oklešťovat naši svobodu. Tyto pokusy nepřestanou nikdy a přestat proto nesmíme ani my. Neměli bychom však volit cestu, kterou si vybral Jan Zajíc. 

Musíme dělat všechno pro to, aby takových krajních činů už nikdy nebylo třeba. To je zřejmě nejlepší způsob, jak na stále otevřenou výzvu Jana Palacha a Jana Zajíce pozitivně odpovědět. A jsem rád, že to Vy, zde ve Vítkově, víte.

Václav Klaus, Vítkov, 20. února 2009