Hlavní strana » Ekonomické texty » Komparativní analýza…

Komparativní analýza transformace v Multavii a Albisii

Ekonomické texty, 2. 3. 2007

Vážený pane předsedo vlády Milbradte, vážený pane rektore, vážený pane děkane, dámy a pánové,

je pro mne velkou ctí a skutečným osobním potěšením, obdržet u Vás, na Technické univerzitě v Drážďanech, čestný doktorát ekonomických věd. To říkám opravdu upřímně. Mnohokrát děkuji za toto ocenění a za to, že zde dnes mohu promluvit.

Dlouho jsem přemýšlel, jaké téma bych si pro dnešní projev měl zvolit. Zde na technické univerzitě jsem jako národohospodář a politik. Možná by i to bylo tématem. Jsme v Drážďanech, ve slavném historickém městě, se kterým mělo mé rodné město, Praha, po mnoho století velmi úzké a intenzivní vztahy. Jsem v sousední zemi, s níž nás spojuje ne vždy bezkonfliktní historie. Střídala se období mírového, sousedského soužití a vzájemného obohacování, s fázemi odcizení a nepřátelství. V tomto ohledu je současnost bez jakýchkoliv pochyb naprosto bezproblémová a negativní zážitky již plně náleží minulosti.

Jsme ale také v postkomunistické zemi, která úspěšně bojovala se svou komunistickou minulostí a které se v tomto procesu nade vší pochybnost dostalo zajímavého poučení. Jsme také v zemi, která je – společně s námi – v Evropské unii, což dává naším vztahům novou kvalitu.

Všechna tato témata jsou zajímavá a mohla by zde být diskutována. Zcela záměrně volím jako své dnešní téma otázku transformace společnosti a obzvláště hospodářství z komunismu ke svobodě, demokracii a tržní ekonomice. V posledních sedmnácti letech prošly tímto procesem obě naše země. Obě získaly mnoho zkušeností. Ty by měly být zachovány pro budoucnost.

Nejsem dnes bohužel schopen učinit víc, než jen několik poznámek k tomuto tématu. Jako politik, který je již více jak sedmnáct let v aktivní politice, nemám onu výhodu (nebo ten luxus) poklidně bádat na univerzitě. Proto zde nemohu předložit zásadní a navíc empirickou analýzu tohoto problému. Musím pracovat pouze se stylizovanými fakty a daty, a tudíž mohu prezentovat jen hypotetické modelové cvičení. Určité zkušenosti pro to mám.

Z tohoto důvodu nebudu hovořit o České republice a Německu (nebo o východním Německu či Sasku), nýbrž o „Zemi vltavské“ a “Zemi labské“. Hypotetický charakter tohoto cvičení bych chtěl ještě zdůraznit polatinštěnými termíny Multavie a Albisie.

Obě země, Multavie a Albisie, musely prodělat radikální a fundamentální transformaci celé společnosti (a ekonomiky) a částečně ji dokonce organizovat. Rozdíl mezi slovy „prodělat“ a „organizovat“ je pro mne důležitý, protože transformace není plně organizovatelná. Takováto změna systému je a priori nepředvídatelnou, a také neopakovatelnou kombinací spontánní evoluce a organizované konstrukce, která je navíc ve všech zemích rozdílná. Tento úkol byl ale pro obě země identický a omezující podmínka – minimalizace transformačních nákladů – také.

Systémová změna je vždy a všude spojena s ohromnými náklady. Iluze, že by byla možná bez takových nákladů, existovaly a existují, ale jsou mylné. Mé osobní zkušenosti, jakož i naše společné zkušenosti, nám říkají, že nepříjemná J-křivka (vyjadřující časový průběh blahobytu např. skrze hrubý národní produkt) je nevyhnutelná. Úkolem bylo první část této křivky tj. pokles HNP a všech ostatních i neměřitelných jevů, minimalizovat.

Rozdíly mezi Multavií a Albisií existovaly před pádem komunismu a existují i dnes. Rozdíl byl (a je) ale jen kvantitativní a nikoliv kvalitativní. Můj předpoklad je, že od něho mohu ve své další analýze abstrahovat. Obě země musely organizovat otevření trhů, liberalizaci a deregulaci celého hospodářství, masovou privatizaci (tj. privatizaci celé ekonomiky, nejen jednotlivých firem) a výstavbu tržně konformních institucí a pravidel. Též musela být zajištěna makroekonomická a sociální stabilita. Obě země to učinily.

Navíc bylo několik parametrů, které efekty těchto procesů zásadně ovlivňovaly. K nejdůležitějším parametrům – přinejmenším pro toto ekonomické modelové cvičení – patří:

· úroveň mezd, která předurčuje náklady práce a konkurenceschopnost firem,

· výše sociálních příjmů, která představuje zatížení státního rozpočtu a ovlivňuje motivaci k práci,

· měnový kurz, který umožňuje přežití celého hospodářství a jeho jednotlivých odvětví a firem,

· instituce a pravidla, které vytvářejí rámcové podmínky pro hospodářské aktivity, a v neposlední řadě

· externí finanční pomoc, která může zmírnit rozličné tvrdosti a náklady systémových změn.

Mým dalším, a bezesporu smělým, předpokladem je, že základní transformační opatření – liberalizace, deregulace a privatizace – proběhla v obou zemích s podobným či srovnatelným úspěchem. Mnohem důležitější rozdíly však vidím v existujících parametrech.

Ad a) Multavie musela sama vystavět instituce a sepsat pravidla hospodaření (zákony) ve složitém a dlouhotrvajícím procesu. Albisie naproti tomu po sjednocení se svým starším bratrem převzala přes noc jeho instituce a pravidla. Co bylo pro úspěch transformace lepší?

Jsou lidé, převážně v různých mezinárodních organizacích a poradenských firmách, kteří jsou přesvědčeni, že čím dříve má země ideální nebo dobré instituce a pravidla, tím lépe. Nejsem si tím docela jistý, a to ze dvou následujících důvodů.

Zaprvé, lidé v demokratické společnosti potřebují mít pocit, že si svá pravidla dělají sami. Jinak je nepovažují za svá vlastní, ale za cizí. Zadruhé, „cizí“ instituce a pravidla dávají nejen nutnou „dobrou“ infrastrukturu, ale také něco dalšího. Přináší s sebou nutnost velmi rychlého přizpůsobení všech účastníků novým podmínkám a přináší s sebou také různé normy a standardy, jejichž požadavky mohou představovat brzdu vývoje země. Toto analyzovat není lehké. Předběžně se dá ale říci, že rychlý import institucionální infrastruktury pro Albisii nebyl jen výhodou, nýbrž dvousečnou zbraní.

Ad b) Multavie měla mzdové náklady ve svých vlastních rukou, přesněji řečeno, mzdové náklady byly v „neviditelných rukách“ trhů. Ceny na počátku stoupaly mnohem rychleji než mzdy. Radikální liberalizace cen (nikoli administrativně zavedená fixace mezd), proto výrazně snížila reálné mzdy. Tento jev jsem nazval vytvořením důležitého a potřebného „transformačního polštáře“, který v Multavii zachránil mnoho průmyslových oborů a firem. V Albisii rostly mzdy kvůli demonstrativnímu efektu mnohem rychleji, což přineslo tamním firmám mnoho potíží. Také ex post jsem si naprosto jistý, že existence takového transformačního polštáře byla nutností. Bylo by už ale chybou, kdyby existence tohoto transformačního polštáře byla dlouho uměle prodlužována. To se však v Multavii nestalo.

Ad c) Druhým důležitým transformačním polštářem v Multavii byla existence vlastní měny, tj. existence směnného kurzu, jenž je jedním z nejdůležitějších ekonomických parametrů. Rozdíl mezi nominálním kurzem, zabezpečující nutnou rovnováhu platební bilance, a paritou kupní síly, ukazující reálnou sílu měny, vytvořil další transformační polštář, který umožnil další fungování multavijského hospodářství a na počátku přinesl multavijským firmám potřebný vzduch k dýchání.

Albisie se zřekla své vlastní měny. To je ode mne naprosto neutrální popis reality, žádný hodnotový soud, žádné hodnocení, žádná kritika. Radikální zhodnocení albiské měny markantně zvýšilo náklady, což mnoho albiských firem nemohlo přežít. Můj logický závěr je, že existence vlastní měny byla bez pochyb pro transformační období důležitou pomocí.

Ad d) Obě země ve svém transformačním období braly ohled na sociální otázky, i když kritici transformační strategie v obou zemích to nechtěli přiznat. Multavie zvyšovala sociální platby pozvolna každým rokem – o míru inflace a o polovinu přírůstku reálné mzdy – ale s jednou podstatnou výjimkou. Jednorázové zvýšení cen, ke kterému došlo po cenové liberalizaci, nebylo plně kompenzováno.

Pokud se nepletu, Albisie to provedla jinak. Sociální platby vzrostly téměř na stejnou úroveň, jako v zemi jejího staršího bratra. To velmi zatížilo státní rozpočet a mělo za následek dvě nebezpečné diskrepance: mezi výkonností ekonomiky a úrovní sociálních plateb a mezi mzdami a sociálními platbami. Motivace k práci radikálně poklesly a nezaměstnanost byla mnohokrát (čtyřikrát či pětkrát) vyšší než v Multavii. To také není ode mne kritika nebo hodnocení, jen popsání situace.

Ad e) To všechno je spojeno s mým posledním, pátým parametrem. Externí finanční pomoc v Multavii byla prakticky nulová. Relativně malá půjčka od Světové banky a od Mezinárodního měnového fondu (ve výši 2 mld. USD) přijala Multavie jen jako „standby arrangement“, nepoužila ji a velmi brzy ji splatila. Albisie dostala nejen půjčky, ale i čisté fiskální transfery, které nemusela splatit. V prvních 10 – 15 letech transformace byla suma fiskálních transferů, jež Albisie ročně dostávala, ve výši ročního hrubého národního produktu Multavie. Musím říci, že to nevěděli nejen občané těchto zemí, ale také jejich politici. Ekonomové to ale musí do svých analýz zahrnout, což – obávám se – neudělali v dostatečné míře.

Bylo mnoho dalších důležitých faktorů, které ovlivnily dnešní situaci a budoucí výkonnostní potenciál obou zemí. Je možné proto učinit podobné modelové cvičení i s jinými proměnnými. Přesto jsem přesvědčen, že moje volba parametrů má určité oprávnění. Jsem proto toho názoru, že toto modelové cvičení nám něco významného říká.

Můžeme pouze doufat, že Albisie a Multavie nikdy neexistovaly a že toto modelové cvičení je velmi vzdálené realitě našich obou zemí.

Na závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat za čestný doktorát Vaší univerzity. Mohu jen doufat, že na základě této mé přednášky, jež prezentuje výtažek mých teoretických prací posledních sedmnácti let v této oblasti, bych si zasloužil i skutečný doktorát Vaší univerzity.

Děkuji za Vaši pozornost.

Václav Klaus, Projev při udělení čestného doktorátu na Technické univerzitě v Drážďanech, 23. února 2007. Překlad z němčiny.