---

Hlavní strana » Rozhovory » Vystoupení prezidenta…

---

Vystoupení prezidenta republiky v pořadu TV Prima - Nedělní partie

Rozhovory, 5. 11. 2008

Petr Šimůnek, moderátor:
Dobrý den, vítejte u mimořádné a exkluzivní Nedělní partie. Odehraje se na Pražském hradě, v Hudebním, takzvaném Masarykově salónku a naším hostem a hostitelem zároveň je český prezident Václav Klaus. Dobrý den, pane prezidente.

Václav Klaus, prezident republiky:
Dobrý den. 

Jak jsem říkal, my se nacházíme v takzvaném Masarykově salónku, což bylo první místo, pokud vím, kam byl uveden Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1918, když přišel na Pražský hrad. My si letos připomeneme několik těch osmičkových výročí - 1918, 38, 48, 68. Myslíte si, že se rok 2008 zapíše do dějin něčím jiným než odstavečkem o krajských volbách a prohře ODS a vítězství ČSSD? 

Myslím, že se snad tento rok zapíše i jinými věcmi než zrovna tou poslední politickou aktualitou, i když je významná. Při zpětném hodnocení tento rok nebude špatným rokem. Žijeme v docela normální situaci a někomu se zdá, že je to možná trošku nudné, ale myslím, že dnes to nudné určitě není. Nicméně, Vy jste zmínil toto místo, Pražský hrad. Tady skutečně – v nepřeneseném slova smyslu – dějiny kráčely. Chodili tu nejrůznější panovníci, králové, prezidenti, ti, kterým dáváme plusová znaménka i ti, na které bychom raději zapomněli. Cítím to jako významnou věc a nepodceňuji ji. 

Je to rok velkých politických událostí, je to rok velké finanční krize. Myslíte si, že to bude rok, který bude něčím přelomový, že si ho budou za 20, 40 let připomínat, tak jako tu řadu osmiček před tím? 

Rok ještě neskončil, máme ještě docela dlouhé dva měsíce. Nemyslím, že bude přelomový a průlomový a ani ta finanční krize nebude něco, co bychom za 30 let znali. Nepřirovnával bych to ke krizi z 30. let. 

Tak pojďme po pořádku, pojďme se podívat na naše první téma. 

Komentář televize Prima:
Premiér a předseda ODS Mirek Topolánek ve Sněmovně kritizoval prezidenta Václava Klause za jeho zasahování do dění v nejsilnější vládní straně. Zároveň prezidenta varoval před výzvami ODS k sebereflexi po neúspěchu ve víkendových krajských volbách. Já si myslím, že jeho zasahování do dění v ODS přesahuje jeho aktivní roli v politice, mám pocit, že je více aktivistický než sám sliboval. Role nadstranického prezidenta mu slušela lépe, řekl na adresu prezidenta Mirek Topolánek. Za to, že není nadstranický prezidenta Václava Klause kritizoval i šéf opoziční ČSSD Jiří Paroubek. V zájmu ODS prezident Václav Klaus naprosto jasným a jeho úřadu nevhodným způsobem porušil svojí opakovaně deklarovanou nadstranickost, prohlásil Jiří Paroubek. 

Téma je jasné, nebude to o volbách, ale o Vaší účasti v těch volbách, pane prezidente. Vy jste se odhodlal v tomto týdnu k hodně riskantnímu kroku a porušil jste své několikeré proklamace o nadstranickosti a šel podpořit kandidáty ODS. Proč?

Pokusím se vysvětlit, že jsem nic neporušil. To, že jste uvedli, že to kritizoval předseda ODS a že to paralelně kritizoval předseda ČSSD, je docela vzácná chvíle. V něčem se úžasným způsobem shodli a možná, že to o něčem vypovídá. Myslím si, že jsem do voleb nijak nezasahoval. Věřím, že má pětiminutová účast na Staroměstském náměstí nebyla žádným zásadním zásahem do voleb. Hlavně bych ale chtěl vyjádřit určitý soud k těm úvahám o mé nadstranickosti nebo nenadstranickosti. Trvám na tom, že zůstávám nadstranickým prezidentem. Nikdy jsem nikomu nesliboval – ani v žádném prezidentském projevu – že budu politickým neutrálem, že budu z Marsu spadlým člověkem, který nemá žádné názory, žádné postoje. Jsem prezidentem, ale současně jsem Václav Klaus, který má nějakou minulost a nějaké názory, které nikdy neskrýval. Nadstranickost se definuje tím, co člověk dělá ve své prezidentské funkci vzhledem ke svým ústavním pravomocem. 

Anebo nedělá. Nebo třeba nechodí na mítinky jedné politické strany, protože to je to, co se s Vámi   potáhne teď, celé Vaše druhé volební období a budou Vám to všichni vyčítat. Václav Klaus, to je ten, co chodí na mítinky ODS. 

Chodí, to už je zase množné číslo. 

Dvakrát. 

Na mítinku jsem byl jednou, ale o to vůbec nejde. Trvám na tom, že nadstranickost je daná tím, jak se chovám vzhledem k ústavním pravomocem. Každý ví, že jsem se choval více nadstranicky než kterýkoliv jiný prezident v naší historii a sociální demokracie by první měla říkat, že jsem opakovaně – k velkému zlobení se ODS – dával šanci druhému, třetímu kandidátovi z této strany. Jestli přijdu říci, že jsem zakládal tuto stranu a že jsem ji zakládal s panem Kladívkem, který bydlel o ulici vedle mě, že jsme byli ve stejném místním sdružení a že jdu doporučit, aby ho zvolili, to je můj politický postoj. Opakuji, nejsem politickým neutrálem. Nadstranickost je o něčem jiném. 

Nicméně Vy jste si to těch uplynulých pět let více hlídal a co Vás teď donutilo k tomu, že jste šel na ten mítink, a že jste potom podpořil kandidáta do Senátu za Liberecký kraj? Bylo to tak, že se Vám zdálo, že ODS už je na tom tak tragicky, že musíte Vy zasáhnout jako dobrovolný hasič, který vidí, že když někde hoří, tak automaticky jde hasit? 

Volby nějak dopadly. Jedna strana obrovským způsobem vyhrála, druhá strana obrovským způsobem prohrála. A ta prohra byla dokonána v druhém týdnu. To je nepochybně pravda, ale já si nejsem jist, že toto byla moje hlavní motivace. Tyto lidi osobně znám a měl jsem pocit, že svůj postoj mám nahlas říci. Nikdy jsem nezakrýval, že jsem byl zakladatelem ODS a že mi samozřejmě trošku jde taky o to, jak ta strana vypadá a jak dopadla, třeba ve volbách. 

Nicméně teď půjde taky o ODS, k tomu se za chvilku dostaneme a Vás nynější předseda ODS Mirek Topolánek v zásadě varoval, abyste už s tím přestal, abyste se přestal vměšovat do toho jak ODS vypadá a co dělá nebo nedělá. Uposlechnete to varování? 

Strašně rád bych slyšel, jestli jsem udělal nějaký výrok o tom, co ODS dělá nebo nedělá. Nejsem si vědom toho, že bych se vměšoval do ODS. 

Vy když přijdete na jeden velký mítink, který pořádá shodou okolností největší oponent Mirka Topolánka, tak to asi vnímá okolí. 

Jiný takto velký mítink v celé naší republice nebyl a nepochybně šlo o to, jak uspěje tato strana svými kandidáty v senátních volbách. Já bych to jako zasahování do dění v ODS neviděl, to už by musela být extrémní přecitlivělost někoho, kdo vidí sám sebe a není schopen vidět někoho jiného. Zasahování by bylo, kdybych dělal projevy, zásadní výroky, psal články o tom, co ta strana dělá a nedělá špatně a já jsem nikdy nic takového opravdu neudělal. 

Tak pojďme k tomu, co se stalo. ČSSD slaví jasné vítězství, má 13 hejtmanů ve třinácti krajích, má 23 senátorů, ODS jenom 3. Čemu Vy přisuzujete tak jasný výsledek? Kdyby to bylo v tenisu, tak je to skoro 6:0 6:0. 

To je 6:0 6:0 6:0 6:0. To je dokonce ještě víc. Jako prezident ale nejsem politickým komentátorem, z nichž každý zítra bude psát velmi složité úvahy o tom, co způsobilo tento výsledek voleb. Budu si to také rád číst a leccos se z toho poučím. Nicméně, můj primární soud je, že volby obecně nejsou o hloubce volebního programu, nejsou o tom, jak dokonale či nedokonale jihočeský hejtman spravoval svůj kraj, jak se to či ono udělalo v Olomouckém kraji, jaké byly chytré či hloupější billboardy nebo plakáty. Myslím si, že si lidé vždy vyberou nějaký symbol voleb a nejsem sám, kdo uvěřil výkladu, že volby v roce 2006 ani tak moc nebyly o volebních programech, ale byly jistým referendem o Jiřím Paroubkovi.

A teď to bylo naopak? 

Chtě nechtě, tyto volby nebyly o tom, jestli jihočeský nebo severomoravský hejtman dělal dobře to či ono. Tyto volby – zcela logicky – při vyhrocené situaci u nás, byly jistým referendem o Mirkovi Topolánkovi. A voliči něco řekli. 

Co tedy podle Vás řekli? Vy jste říkal, že se vyjádřili jasně, protože chtějí nějakou změnu. Jak Vy si to vykládáte, co ti voliči řekli? Řekli my nechceme Mirka Topolánka, my nechceme tuhle vládu?

Oni řekli, že chtějí změnu politiky v tom smyslu, že chtějí změnit styl politiky. Chtějí ubrat arogance v politice, chtějí mít pocit, že se to týká více jich než  někoho jiného. A to se mi zdá, že řekli docela jasně. Že by bylo třeba vrátit politice obsah, který dělá politiku politikou. Jak jsem před měsícem řekl, že se nesmí stát, aby se politika vyprázdnila a aby to už byl jen mocenský souboj, kdo překřikne toho či druhého. Myslím, že to byl ten signál, který voliči dali. Nemyslím, že přečetli 100 stránek volebního programu a nelíbila se jim strana 59. Nebo že se naopak líbila se u druhé strany, a proto šli volit.

Argumentem Mirka Topolánka je, že právě on tu politiku něčím plní, že on dělá reformy a ta jeho vláda dělá reformy daleko větší než ty vlády předtím. Žádné vyprázdnění politiky on tam nevidí.

To už bych se ale vměšoval do vlády. Kdybych teď nebyl u Vás na Primě a kdybych dostal otázku, jaké reformy se staly v posledních letech, tak bych měl asi veliký problém ty reformy jmenovat. Dokonce si myslím, že bychom neměli plýtvat slovem reforma. Dělají se různé dílčí krůčky v tom či onom směru, některé zdařile, některé méně zdařile, některé projdou, jiné neprojdou, ale slovo reforma s velkým R bych si nechával opravdu na něco jiného. Neplýtvejme slovem reforma. Za komunismu – kdo si to pamatuje –komunistický režim nepřetržitě dělal reformy, v podstatě stál na místě a přešlapoval. 

Tak to vidíte dnes? 

Nedělejme si iluze. Není to absencí chuti některých politiků. Je to velmi absurdním výsledkem voleb, je to sto plus nějací jednotlivci, kteří jednou pomůžou na tu stranu, jednou na onu stranu. Jde o velmi rozpornou koalici zevnitř. To všechno blokuje jakékoliv reformy. Připouštím, že to má více objektivních příčin tohoto typu než subjektivního chtění jednoho člena vlády či druhého. Politici jsou dnes v jistém slova smyslu rukojmími absurdního politického výsledku před dvěma lety. Proto bych si o reformách netroufl mluvit. 

Ten absurdní výsledek, jak Vy říkáte, by teď rád změnil šéf opozice Jiří Paroubek, protože vyhrál dva týdny za sebou, důležité krajské a senátní volby a mluví o tom, že by teď měly přijít předčasné volby. Je to něco s čím Vy byste souhlasil? Tahle výhra ČSSD, takhle jasná výhra ČSSD implikuje to, že teď mají přijít předčasné volby a konec vlády Mirka Topolánka?

Toto si musí rozhodnout ODS, musí říci, jestli 0:13 a 3:23 je O. K., jdeme dál, jakoby se nic nedělo. Když Sparta za sebou prohraje šest fotbalových zápasů, tak se trenér vzdá funkce, odejdou hráči, jsou přeřazeni.

Sparta trenéra vyměnila. 

Nejsem Sparťan, tak to přesně nesleduji, ale myslím, že tam je jiný trenér.

Jako Slávista to sleduji. 

Tak dobře. Trenéři se vymění, kapitán se vymění, čtyři hráči se pošlou do béčka a koupí se nějací jiní hráči. Pohádají se ve vedení klubu, někoho vymění. Nebo doufají, že když šest zápasů za sebou prohrají, třeba nastane zázrak, a sedmý dopadne jinak. To ale nemohu vyřešit já, to musí vyřešit ODS. 

Pojďme si ale říct tu paralelu. Co Vy byste teď dělal v kůži Mirka Topolánka jako trenér ODS?

To určitě nebudu říkat, to je úloha pro politiky ODS a v tomto smyslu se do toho prezident vměšovat opravdu nebude.

Zkuste se do toho vžít. Při opravdové prohře, co Vy byste udělal?

Myslím, že stačí paralela, kterou jsem teď řekl. Je to párkrát 6:0, tak to zkusíme ještě dál beze změny nebo nezkusíme. To je opravdu na ODS.

Ještě Vás budu chvíli trápit. Podle Vás, prospěla by zemi změna premiéra, změna vlády v tuhle chvíli?

Opakuji, že jsem si myslel, že před dvěma lety se to mělo udělat jinak. Mělo se to dohnat ostře k nějakým novým volbám, které by znovu rozdaly karty. Nevím, jestli teď je to ta cesta, a nechám to na politiky. V tomto ohledu nejsem žádným arbitrem, který by měl říkat, co se má a nemá. Za falešnou považuji myšlenku, že nemůžeme dělat vůbec nic, protože před sebou máme předsednictví Evropské unie. To jsou slova, které dnes a denně kolem sebe slyším. Je to zaklínadlo, kterému nevěřím. To předsednictví je nepodstatná věc, taková evropská hra na demokracii. My to určitě zvládneme jako to zatím zvládly všechny země před námi, velké i malé. Na jaře to zvládlo Slovinsko, které je menší než Česká republika. Nemůžeme se zaklínat tímto  předsednictvím, které nám stejně ty velké země nepřejí – jak vidíme v případě pana Sarkozyho, který chce vytunelovat naše předsednictví tím, že se najednou bude překvapivě poprvé dělat nějak jinak.

Pane prezidente, já Vám do toho skočím, protože k tomu se za chvíli dostaneme. Já bych se vrátil obloukem ještě do České republiky. Předčasné volby, ano nebo ne? Jiří Paroubek může vyvolat znovu pod dojmem toho velkého vítězství znovu hlasování o nedůvěře vlády. Je možné, že v ODS nebo i v koalici to teď povede k tomu, že ta nedůvěra vůči vládě Mirka Topolánka bude vyslovena. Co by se potom mohlo a mělo dít, podle Vás?

Scénářů je samozřejmě více, ale já jsem ochoten – jako nadstranický prezident – se touto věcí zbývat v momentě, až takový fakt nastane. Kdybych teď naznačoval mé další potenciální kroky, tak bych vybízel jedny či druhé, aby tuto věc spíše udělali nebo naopak neudělali. To neudělám, protože Vám nechci dopřát tu radost, aby to zrovna na Primě zaznělo. Prostě to neudělám z principu, protože by to bylo od prezidenta chybou.

Pojďme k ODS. Zúčastníte se počítám, toho mimořádného kongresu, který bude v prosinci nebo možná dřív?

Teď je předčasné, abych to říkal. Budu se se zájmem dívat, co se teď děje a v momentu, kdy by všichni usoudili, že je to všechno bezvadné i po 0:13 a 3:23, tak na takový kongres bych nešel v žádném případě. Ale co se bude dít, to nevím.

Má Mirek Topolánek Vaši podporu?

Podporu v tom, že je dnešním předsedou vlády, který má získanou důvěru vlády. V tomto smyslu s ním jednám. Před tímto vysíláním jsem byl dvě hodiny na Hradě a podepisoval jsem několik listin, které jsem mu posílal se žádostí o kontrasignaci. V tomto smyslu jsme v běžném elementárním kontaktu.

Má Vaši podporu jako předseda ODS, kdybych se Vás zeptal jako člena ODS, zvedl byste ruku pro to, aby byl dál předsedou?

Ne, nebudu odpovídat na tuto věc, nezlobte se.

Proč ne?

Ale proč ano?

Protože to je důležitá věc a Váš názor je důležitý.

Na můj názor v tomto smyslu nemohou čekat, naopak by se měli urážet kdybych ho jako prezident říkal a vměšoval se do výsledku v tom či onom směru. To nesmím říci za žádnou cenu.

A když se Vás na to zeptá úplně normálně nějaký člen ODS: Václave, koho by jsi podpořil, Pavla Béma nebo Mirka Topolánka?

O tom s běžnými členy ODS nemluvím, ale mohu mluvit se svými oběma syny, kteří jsou členy ODS na Praze 8.

Co byste jim řekl?

To je hezká otázka. To jsou sebevědomí mladí mužové, kterým se leccos na dnešní ODS nelíbí. Základním myšlenkám ODS věří a tatínkem by si nenechali radit, v žádném případě.

Ale určitě by byli zvědaví na názor čestného předsedy a zakladatele ODS. 

Mí dva synové? Myslím, že ti na to mají pevnější a silnější názor než mám já. Proto jim teď zatelefonujte a oni Vám to jistě rádi řeknou.

Naposledy. Vy byste si dovedl představit jiného předsedu ODS nebo ne?

Vy už jste skoro jak pan Moravec. Ten se také ptal 29x stejnou otázku.

Třeba mám stejné školení.

To doufám, že ne. K tomu já další soud neřeknu. Řekl jsem celou řadu silných výroků, ale o tom koho si mají zvolit dnes, zítra, mají grémium nebo výkonnou radu. Co mají udělat, to opravdu není na mě.

Sparta by měla vyměnit trenéra? 

Sparta trenéra vyměnila, ač jsem ne-Sparťan a nevadilo by mi, kdyby ještě párkrát prohrála. Pan Hájek, můj hlavní poradce, ten si určitě teď rve vlasy, protože je fanatickým Sparťanem.

Tak pojďme k tomu co Vy jste sám naznačil. Hodně se argumentuje tím nebo varuje se před velkými změnami v české politice, protože za pár měsíců, za 2 měsíce, bude Česká republika předsedat Evropské unii. Vy jste řekl, že to nepovažujete za nic důležitého, za nic velkého. Proč ne? Vždyť všechny země se na to velmi připravují, je to pro ně z organizačního, ale i z politického hlediska velmi prestižní záležitost.

Je to prestižní záležitost, ale nikoliv pro země. Řeknu to docela ostře: Je to prestižní záležitost pro pár politiků, kteří na rozdíl od toho, že do Bruselu teď jezdí 2x měsíčně, tak tam pojedou 12x měsíčně. Pro štáby lidí na ministerstvech zahraničí to je ideální, oni jsou teď v centru dění, mají pocit, že jsou rozhodujícími bytostmi. Pro občana České republiky, Francie, Španělska, Finska to nic zásadního není. To říkám velmi rezolutně. Pouze se zvýší počty letů mezi jednotlivými zeměmi a naší zemí. Předsednictví je důležité, když ho má velká země – předvedla to Angela Merkelová loni na jaře, předvádí to prezident Nicolas Sarkozy, právě v těchto hodinách, dnech a týdnech – ale všichni dobře víte, že si nikdo nepovšiml v první polovině letošního roku prezidentství malého Slovinska. Tam se nic nestalo, protože ta země nemá politickou sílu, aby něco ovlivnila. Myslím, že podobná situace bude v rámci našeho předsednictví.

Nicméně, Česko bude předsedat ve chvíli, kdy v Evropě i ve světě je velká finanční krize, hledají se recepty co s ní, co s ní dělat nebo nedělat. A to by naši prestiž mohlo zvednout nebo ne?

Dobře víte, že schůzky o tom, co dělat, probíhají mimo jakékoliv předsednictví. Před několika týdny se sešla čtyřka zemí (zaujalo mě, když u nás nějaký komentátor napsal, že to byla stejná čtyřka, která sepsala Mnichovskou dohodu, což se mi zdá přímo ďábelské) a rozhodli se tam, co udělají. Ostatní země se mírně brání. Velké iluze proto nemám. Pokud tato vláda bude mít  předsednictví, tak se můžu zbláznit, když slyším, že chce ratifikovat Lisabonskou smlouvu, můžu se zbláznit, že chtějí schválit klimatický balíček. Myslím, že tyto dvě věci jim uškodily ve volbách, ale věřím, že na finanční krizi budou mít racionálnější postoj a racionálnější názor než má většina dalších evropských zemí. Věřím, že ani Mirek Topolánek ani ministr financí by v tomto smyslu nebyli tahouny těch iracionálních kroků, které se dějí.

Ale zároveň říkáte, že na to nemají stejně velkou sílu, protože rozhodující síly jsou někde jinde, Francie, Německo. Francouzský tisk, například Le Monde, spekuluje o tom, že prezident Sarkozy se pokusí, lidově řečeno, vyfouknout Česku to předsednictví, protože převezme svoji iniciativu. Je to něco co podle Vás může ovlivnit postoj menších států k Evropské unii?

Mohlo by, mělo by, protože mám pocit, že v minulosti nebyl ve Francii tak vyloženě aktivistický a pohyblivý prezident jako je teď (prezident Chirac rozhodně nehrál podobnou roli). Nevím, jestli si to některé menší země uvědomí. Povšiml jsem si, že na minulém bruselském summitu, kdy se řešilo několik věcí, najednou východoevropské země – vždycky říkám, ať nás nestrkají do jednoho pytle, ale tentokrát říkám východoevropské země, protože to byly všechny ty na východ od nás, Polsko, Maďarsko, Slovensko a baltické země – přišly s žádostí o nesouhlas s klimatickým balíčkem. Když jsem byl před tím dva dny v Polsku, tak oni doufali, že my se k tomu přidáme a že je podpoříme a že nebude zemí 6, ale bude zemí 7. Pak jsem viděl, že naše vláda couvla a řekla: my se s vámi šesti nespojíme a naopak podpoříme paní Merkelovou a další v jejich klimatickém balíčku. Pro mě to byl děs a konec světa. Myslím, že bychom dosáhnout lecčehos mohli, pokud se menší země budou schopny spojovat, sjednocovat, domlouvat, aby prosadily nějaké své postoje. Bylo by to určitě dobře, ale já to zatím nevidím.

Já se ještě vrátím k té paralele, kterou jste zmínil, s Mnichovskou dohodou. To myslíte vážně, že taková paralela existuje?

Vůbec mě to nenapadlo, ale přečetl jsem si o schůzce těch čtyř jeden komentář v našich novinách. Bylo tam napsáno, že to jsou vlastně ty čtyři země, tak jsem zíral.

A zároveň jsou to třeba země, které založily Evropskou unii.

No, vidíte. 

To se ale asi s Mnichovskou dohodou nedá srovnat..

Ty čtyři velké země ovlivňovaly situaci v Evropě před 80 lety, 70 lety..

A budou asi vždycky.

Dnes a budou asi vždycky. Jen abychom si nehráli na to, že to naším nějakým předsednictvím Evropské unie změníme.

O těch všech věcech, o finanční krizi, o Evropě se budeme bavit ještě za chvilku. Já se vrátím přece jenom ještě do České republiky. Mluvil jste teď po volbách s Mirkem Topolánkem nebo s Jiřím Paroubkem, abyste konzultoval jaký bude další postup, politický?

To jsem nemluvil a myslím, že v této fázi to není nutné. Předpokládám, že se s nimi uvidím zde na Pražském hradě 28. října. S řadou z nich půjdu na vojenskou přehlídku, s řadou z nich budu dávat věnce k hrobu neznámého vojína, takže se vidíme, slyšíme. Ale myšlenka, že bychom spolu jednali, mluvili na tato témata, tak to opravdu ne. Maximálně slyším výroky přes sdělovací prostředky.

Čili že by Vám třeba zavolal Jiří Paroubek a zeptal se Vás: Pane prezidente, co si myslíte o tom, že bychom udělali předčasné volby?

To se opravdu nestalo a skoro to ani nepředpokládám. Navíc myslím, že by ho to ani nenapadlo, protože jestli chce předčasné volby, jestli chce položit tuto vládu, tak ať si pro to shání někde podporu. Samozřejmě musí vědět, že prezident nemá zájem na bourání, na nestabilitu, na chaos. Myslím, že by ho ani nenapadlo mi volat.

Tak, pojďme se podívat na to další téma, které jsem avizoval a to je finanční krize, která je nejenom v Evropě a ve světě, samozřejmě má svoje důsledky i pro Česko. Podíváme se na to jaké. 

Komentář televize Prima:
Prezident Václav Klaus považuje reakci americké vlády, kongresu i centrální banky a také reakci evropských politiků na nynější bankovní a finanční krizi za populistickou, alibistickou a málo účinnou. Je to snaha zalíbit se voličům a nevěřím, že je v tom autentický záměr skutečně zlepšit institucionální rámec soudobého tržního systému, řekl prezident Klaus. Politici se věnovali globálnímu oteplování a marnému boji s klimatem a to jim umožnilo nevidět narůstající problémy bankovního a finančního sektoru. Proto nejsem překvapen ani opožděností reakce, ani chybnou reakcí současnou, uvedl prezident. Podle něj je třeba zrušit starou špatnou regulaci, která výrazně přispěla k dnešním problémům bankovního finančního sektoru. Dnešní víra v racionalitu a bezmeznou moc regulátorů je ve své podstatě chybná, podotkl Václav Klaus.

Tak to téma je jasné, jsou toho plné noviny, každý den sledujeme to, jak se vyvíjí finanční krize, co se děje. Když jsme zmínili francouzského prezidenta a Evropskou unii, tak pod jeho vedením nebo pod předsednictvím Francie je Evropská unie, ale i Spojené státy sáhly k bezprecedentním krokům, nalily do ekonomiky sta miliardy dolarů a euro, zestátnily část bank a snaží se takhle stabilizovat finanční sektor. Ptát se vás jako liberálního ekonoma jestli je to podle Vás dobře nebo ne, nemá asi smysl. Měla ale vůbec Evropa a svět šanci udělat něco jiného, když ten systém, celý, vypadal, že se zhroutí jako domeček z karet a že spousta lidí, sta miliony lidí přijdou o svoje peníze?

Je třeba odlišit můj komentář k těm překotným krokům politiků, od mého komentáře k příčinám té krize, co se s tím dá dělat nebo nedělat. Bohužel, teď už je to propleteno. Politici už to udělali a teď už to vypadá jako taková moudra vyslovovaná z odstupu. Samozřejmě jsem přesvědčen, že ty překotné reakce byly populistické kroky různých politiků v Americe před volbami. Kdyby nebyly volby, tak myslím, že by se vůbec nic takového neodehrálo. Kdyby nebyly volby a ti dva kandidáti se nepřetahovali o tom, kdo udělá zřetelnější krok, kdyby to nebylo v posledních týdnech Bushovy administrativy, která už je dneska jak říkají Američani „lame duck“, neboli chromá kachna, tak myslím, že by Amerika zareagovala jinak. Že už se to stalo, že Evropa chtěla udělat něco podobného, bránit se, to je pravda, ale pořád bych brzdil i tyto kroky.

Chtěla nebo musela? Protože říkáte populismus, ale co je populistického na tom, když Amerika i Evropa chtěla zabránit tomu, aby sta miliony lidí přišly o úspory třeba v penzijních fondech anebo v akciích nebo o úspory v bankách, protože banky byly ohroženy?

V momentu, kdy začne run na banku, tak té bance nepomůže nikdo na světě, to je naprosto jasné. Podle mého názoru ale jde o rozměr, jde o míru a jsem přesvědčen, že reakce byly daleko přestřelenější než bylo potřeba a že se někomu pomohlo zbytečně, že se někomu pomohlo tak, že si spokojeně dýchá, že vlastně to, k čemu by ho donutila tato současná krize, tak on to vlastně nebude muset udělat a že se poztrácely hromady peněz daňových poplatníků, o tom jsem přesvědčen.

Teď se mluví o tom, že by se měl v podstatě budovat nový kapitalismus, že starý kapitalismus je mrtvý a připravují se summity, celá řada summitů, první bude 15. listopadu ve Spojených státech, kde by evropští a američtí státníci měli o tom jestli se má změnit celý systém, jestli ta finanční krize neukázala, že v těch měřítcích a v těch mantinelech, které jsme znali, je pryč a že se to musí vymyslet jinak, s více regulací a tak podobně.

Samozřejmě slyším tyto názory, ale jsou tragickým omylem. Byl bych strašně rád, kdyby nic takového nenastalo. Po 2. světové válce zkoušeli znárodňovat, zestátňovat, nekonečně zvýšit regulaci. Pak to potřebovalo Reagana a Thatcherovou, aby se to vrátilo zpět. Mám hrůzu, jestli se něco takového bude opakovat, a jsem připraven debatovat o tom, kdo pojede z naší republiky na tento summit do Spojených států. Mám pocit, že tam musí jet někdo s jasným mandátem, co má zastávat.

Ale zase jak jste říkal v té předchozí debatě o Evropské unii, Česká republika bude mít naprosto minoritní hlas a bude rozhodovat to co si myslí Francie, Německo, Spojené státy a ty si zatím všichni, aspoň to tak vypadá, myslí, že je potřeba víc regulace, že je potřeba ten systém nějakým způsobem změnit, aby se nestalo to co se děje teď. Kvůli tomu jak říkají, aby ochránili peníze lidí.

Pak mám pocit, že tam musí jet někdo z nás, který bude sypat písek do tohoto už pečlivě promazaného soukolí.

Myslíte teď sebe?

Já bych tam klidně jel. Možná ale, že tam vláda bude chtít jet sama.

Taky bude záležet na tom jaká vláda tady vlastně bude, o tom už jsme se bavili. Ale proč vlastně by politika neměla teď zasahovat do ekonomiky?

Ale já myslím, že musí zasahovat. Když se vám rozbije auto, tak někdo musí zasahovat, ale musí tomu autu trošku rozumět a musí zasahovat na tom místě, kde je to auto rozbité a nehrát si s něčím úplně jiným. Jde jedině o to, jestli ty kroky jsou to pravé ořechové nebo jestli opravujeme karburátor, když je vina někde úplně jinde. Je to na podrobnější, jemnější debaty. Taky ty názory jsou vystřelovány jeden za druhým. Každý druhý  politik teď řekne, že je potřeba udělat to či ono. Je ale třeba říci, jaké to bude mít důsledky, jaké to bude mít náklady, a pak je možné o tom vůbec smysluplně diskutovat. Takhle překotně reagovat, to nikam nevede.

A když jsme u té automobilové paralely, možná, že jde o to, jestli nevyměnit ten karburátor za vstřikování a udělat to celé moderní?

Podívejte, modernost se do lidské společnosti a jejího tradičního uspořádání nijak násilně udělat nedá. Nic modernějšího než standardní parlamentní demokracie není a nikdy nebude, i když by si někteří strašně přáli to udělat. Nic modernějšího než trh nikdy nebude a nic zastaralejšího a chybnějšího než extenzivní státní regulace taky nikdy nebude. Žádný moderní přístrojíček, který bychom teď mohli použít, neexistuje.

Proč myslíte, že tedy ti politici a jsou to špičkoví politici z celého světa, říkají: My musíme něco udělat, protože chtějí víc moci nebo se od nich čeká, že udělají nějakou akci nebo proč tomu věří?

Oni dobře vědí, že musí před svými voliči předvádět, že jsou u kormidla, že na té lodi u toho kormidla stojí, že s tím kormidlem točí, že jsou to oni, kdo to dělají, že neprchají z lodi někam pryč.

Jaké to může mít důsledky, když nalily vlády sta miliardy eur a dolarů do toho všeho a my jsme se třeba v České republice snažili za poslední léta omezit státní výdaje a snížit státní dluh?

Přesně o tom to je. Ty peníze nespadly z nebe, ty jsou odněkud, na úkor něčeho jiného, o tom se dnes vůbec nemluví. Doufám, že mnoho z těch peněz by se mohlo při rozumném postupu použít jinak.

Že se už neutratily.

Ano, říká se tomu v ekonomické, finanční hantýrce, že by to mohlo být stand-by, pohotovostní úvěrová dispozice a že by se v tom nejhorším případě použila. A najednou se ukáže, že třeba nebude muset být použita, tak se to může zase vrátit zpátky. Strašně bych dbal na to, aby mnoho těch opatření mělo pouze pomocný, dočasný charakter a mohli jsme je vrátit zpátky.

Jak je na tom podle Vás, pane prezidente, Česko? Už víme, že třeba finanční sektor to ustál dobře, banky žádné velké problémy neměly, zatím, ale že už se to dotýká velkých firem, že je menší poptávka po jejich zboží a tím pádem, že to bude mít dopad na životní úroveň lidí. Jak to podle Vás dopadne na Českou republiku?

Česká republika má to obrovské štěstí – a to teď říkám do očí všem fanatikům našeho rychlého vstupu do eurozóny – že máme českou korunu, která ji do jisté míry imunizuje od toho, co se děje ve zbytku světa a ve zbytku eurozóny.

Můžete to nějak vysvětlit proč nás koruna chrání a imunizuje?

Nepadáme do stejných problémů jako eurozóna, kde mají jednu měnu a přelévá se to z jedné země do druhé, prostě proto, že ty peníze jsou jedny. Koruna je mimo, umožňuje nám, aby se hýbala nahoru, dolů, podle konkrétní potřeby. Rakousko, Finsko, Francie, Portugalsko, Irsko, nemohou dnes změnit svůj kurz, protože mají jednu měnu a třeba by se dnes hodilo změnit kurz více v Irsku, méně ve Finsku, v Řecku vůbec ne nebo naopak. Koruna se hýbá, protože se snaží adaptovat a přizpůsobovat a hledat její novou rovnovážnou úroveň. Ti, co jsou v euru, už nemohou nic nového hledat, protože ti už navždy zafixovali svoje měnové kurzy do jedné hodnoty. Máme svou nezávislou měnovou politiku, můžeme si hrát s úroky tak, aby vytvářely rovnováhu na trhu. Opakuji, Irsko, Portugalsko, Řecko nic takového nemůže dělat, takže koruna nás do jisté míry imunizuje.

Ale ani z jedné z těch zemí nezaznělo, že je to kvůli euru a že euro je v tom brzdí.

Euro si dobrovolně vzali a teď už je to politická danost. Naše malá, proti dnešním problémům zanedbatelná měnová či finanční krize, která tady proběhla kolem roku 98, vytvořila jinou psychózu v našem bankovním systému. Naše banky se ze strachu před tou malou krizí chovaly celé následující roky přeopatrně. Naše banky a další finanční instituce neudělaly takové chyby jako některé banky v jiných zemích. Jakkoliv ta krize byla zbytečná a škoda, že  k ní tehdy došlo, přesto nám dnes paradoxně poněkud pomáhá. Naštěstí nemáme tak hluboce rozvinutý finanční trh, nemáme všechny možné finanční deriváty a další rafinované finanční produkty, takže jsme se do toho nenamočili tolik jako některé země s vyspělejším, hlubším finančním systémem. Nemáme desetiletí narůstající obrovské masy už nikdy nesplatitelných hypoték, jako se teď ukazuje ve Spojených státech. U nás určitě nehrozí, že by hypoteční krize mohla zatřást celou ekonomikou. To jsou naše výhody.  Vy jste ale řekl, že to bude mít dopady.

Ty dopady už to má. Velké firmy hlásí, že je menší poptávka po jejich zboží v zahraničí, že tím pádem budou propouštět a že tím pádem třeba neporostou v České republice mzdy. To je jedna věc. Druhá věc je, že spousta lidí se úplně reálně obává o své úspory, především v penzijních fondech nebo v investičních, které investovaly do akcií.

Finanční bankovní systém ve světě je ve své podstatě v o kousek lepším stavu než ukazují dnešní chaotické pohyby. Má to ale dopady do reálné ekonomiky, velké země Evropy podstatně přibrzdily. Je naprosto jasné, že to bude mít dopady na naše exporty, to ale to není naše finanční krize, to je oslabení vývoje světové ekonomiky a tedy pokles poptávky po našich exportech. Bohužel, reálná věc.

Zpátky do české politiky. Ono to bude mít dopad přímo i na českou politiku, protože to ovlivní státní rozpočet České republiky, o který se už v minulém týdnu strhl velký boj. Protože podle opozice a podle kritiků není postaven na reálných základech, protože zkrátka do rozpočtu nepůjde tolik peněz jak si Ministerstvo financí myslí. Souhlasíte s tím?

Nevím, co si myslí Ministerstvo financí. Já myslím, že pan ministr Kalousek se snaží a chová se velmi racionálně, nicméně nevím, jakou má sílu ve vládě, aby něco přibrzdil. Ministři chtějí výdajů více než chce ministr financí. Není to v osobě ministra financí. Jako bývalý ministr financí musím navíc říci, že je to souhra dvou let, ne jednoho roku. Loni – někdy v červnu 2007 –jsme sestavili rozpočet, s hypotézou nějakého tempa ekonomického růstu na letošní rok a on je nižší. To je první výpadek. Teď se na tom chybném základě sestavil rozpočet  na další rok 2009 a zas to bude nižší, evidentně nižší než kolik je tam napsáno. To je reálný problém. Samozřejmě to je zpolitizované a opozice bude využívat každého okamžiku zaútočit na vládu. Myslím, že je trošku dětinství hádat se o tom a nadávat si v Poslanecké sněmovně.

V každém případě to může být jedna z věcí, která může vládu potopit nebo vést k jejímu pádu, další taková věc může být hlasování o Lisabonské smlouvě. Vy jste nějakým způsobem modifikoval, změnil názor na tu věc, třeba právě ve spojitosti s předsednictvím České republiky v Evropské unii, které začne a bylo by zvláštní kdyby Vy nebo Mirek Topolánek jako člověk předsedající Evropské unii, přijel ze země, která nepodpoří Lisabonskou smlouvu.

Tak podívejte, Německo předsedalo Evropské unii v loňském roce a nemá ratifikovanou Lisabonskou smlouvu. Německo nemá ratifikovanou Lisabonskou smlouvu do dneška, ale každý z nich nás velmi silně poučuje. Já jsem tu, dokonce možná v tomto sále, seděl s paní Merkelovou, ona se vyptávala a já jsem říkal: Paní Angelo, vždyť Vy jste to taky neratifikovali, leží to u Vašeho Ústavního soudu a prezident Köhler jasně řekl, že to v žádném případě nebude ratifikovat dříve než německý Ústavní soud udělá nějaké rozhodnutí. Proč nás Německo tlačí ratifikovat Lisabonskou smlouvu, když ji samo nemá ratifikovanou? Takže Německo, Švédsko, Polsko nemají ratifikovanou Lisabonskou smlouvu, Irsko samozřejmě také ne. Je to hra o našem předsednictví, abychom do té doby udělali vzorné žáčky a tu smlouvu ratifikovali, smlouvu, která výrazně omezuje suverenitu této země.

Co když Parlament Lisabonskou smlouvu schválí, projde i Senátem, co udělá prezident republiky?

Nejsme v této fázi a já říkám, ptejme se mne na následující tah na šachovnici a nikoli na tah, který může nastat eventuálně až se odehrají další tři mezitahy. Dobře vím, že se někdy na listopad plánuje sezení Ústavního soudu k tomuto tématu, jsem pozván, abych tam také vystoupil. Samozřejmě se toho rád zúčastním. Dostal jsem dopis od pana předsedy Ústavního soudu, že mě zve, jestli chci se zúčastnit toho jednání. To se mi zdá trošku úsměvné – buď mě zve nebo ne. Toho jednání se samozřejmě zúčastním a doufám, že se trefíme do termínu, aby to tak bylo. Bavme se tedy o tom, co bude na Ústavním soudu.

V každém případě Mirek Topolánek, aspoň před volbami, tvrdil, že bude chtít dostat hlasování o Lisabonské smlouvě do Parlamentu do konce roku.

Jestli to tvrdil Mirek Topolánek, to je jedna věc, ale v tomto smyslu je prezident autonomní osobou a myslím, že zrovna názory na Lisabonskou smlouvu a klimatický balíček asi Mirkovi Topolánkovi ubraly pár věrných voličů ODS.

Máme si to vyložit tak, že Vy byste s tím podpisem váhal?

Ptáte se na další krok. Já Lisabonskou smlouvu považuji za tragický omyl. Nikdy jsem neřekl nic jiného. To je všechno, co k tomu teď chci říci.

A další věc, kterou bude vláda a následně Parlament projednávat, respektive, kterou bude Parlament schvalovat, je americký radar na českém území. Dokonce vláda říká, že to je jeden z hlavních smyslů její existence, to je věc, kterou Vy stále podporujete?

Já jsem na to svůj názor nezměnil. Svou obhajobu významu tohoto radaru jsem ve vazbě na naše partnerství se Spojenými státy opakovaně zdůraznil. Trošku se usmívám, že to je hlavní čin této vlády za čtyři roky. Já bych si od vlády přál víc věcí. Když teď slyším úvahy, že se možná vymění radar za Lisabonskou smlouvu, tak ekonom ve mně říká, že směna má být založena na ekvivalentnosti směny, že na obou stranách dávám stejné závaží, aby to stálo za to. Oproti Lisabonské smlouvě, zásadnímu posunu naší samostatnosti v rámci více a více super nacionální Evropy, je radar maličkost.

V každém případě, když říkáte, že by to bylo málo, kdyby vláda měla smysl jenom pro to, aby prosadila takovou věc. Co Vy byste si představoval od vlády, která má vládnout ještě dva roky?

To teď opravdu říkat nebudu. Myslím, že vláda musí zvládat elementární chod země, to do jisté míry zvládá. Přál bych si, aby vláda daleko víc brzdila obrovský nárůst byrokracie a státní intervence, který nám dnes a denně putuje nejrůznějšími direktivami z Evropské unie. Moc bych si přál, aby vláda byla daleko rezolutnější v odmítání těchto věcí. Musí zvládnout rozpočet, který nemá uvést zemi do obrovských deficitů, typu jaké tady byly za vlády sociální demokracie. Změny systému financování zdravotnictví jsou nezbytné a bohužel nenastaly. Jestli dnes někdo diskutuje o tom, že hlavní reformou byly poplatky u lékaře, tak všichni víme, že to reforma není. Reforma měla být jiná a toto mohla být eventuálně 23. složka té reformy. Bohužel, tak se to nestalo. Slyším nadnesená slova o reformách v policii. Když jsem tu naposledy měl pana ministra vnitra, tak mi vítězoslavně říkal, jakou velkou reformu policie dělá. Usmíval jsem se a říkal si, jestli sám věří tomu, že to je velká reforma. Já tomu nevěřím.

Teď se ale objevují debaty o tom, že právě pod tlakem Evropské unie ten tah, aby se Česká republika snažila o další šetření v rozpočtové oblasti, bude daleko víc oslaben, protože se uvidí. Evropa to dělá, my to můžeme dělat taky, můžeme dál, nemusíme dál plnit maastrichtská kritéria, nemusíme se dál snažit o to, abychom snižovali rozpočtové deficity. Je to něco, na co má vláda dávat pozor nebo ne?

K tomu já těžko můžu říci nějaký soud. Pro mě jako člověka konzervativního typu, jako mnohaletého ministra financí, pro mě maastrichtské kritérium – které mimo jiné říká, že deficit státního rozpočtu nesmí být vyšší než 3% HDP – je měkké.

Tedy příliš vysoké? 

Být ministrem financí, nikdy bych nedopustil 3% maastrichtské kritérium. Je to skoro jedno, jestli oni si to posunou ze tří na čtyři. Já považuji za principiálně špatná ta 3%, tak co bych k tomu silnějšího říkal?

Tam spíš jde o to, že se změní přístup k té věci, debaty, filosofie, že to je vlastně teď právě pod vlivem finanční krize, něco co se smí dělat normálně a co je běžné, že utrácet peníze pro záchranu bank je v pořádku.

Rozumím, že Vy to považujete za špatné, já také.

Když se bavíme o finanční krizi, už několikrát se objevily taky úvahy o tom, že dnešní finanční krize a že proto musí vlády reagovat třeba financováním bank a tak dále, by mohla vést k něčemu podobnému jako 30. léta, k nástupu diktatur, k nástupu fašismu, protože lidé budou cítit ohrožení, budou cítit ohrožení svých peněz, své práce, svého života a že může tahle krize vést k tomu, že bude poptávka po jednoduchých řešeních a razantních politicích a tak podobně. Bojíte se něčeho podobného, že by to mohlo nastat?

Bojím se, že to bude někdo v tomto směru zneužívat. Toho se bojím velmi. Na druhé straně bych byl velmi opatrný s těmi historickými paralelami. Člověk má studovat všechny předchozí krize, ale zase je má umět rozlišit. Souhlasím s analýzami, které říkají, že jestli je dnešní krize něčemu podobná v Americe, tak je to spíše krizi v roce 1871.

Já si ji nepamatuju..

Dobře, není tak učebnicově populární. A už byla o století dříve než krize z roku 1929. Ta vznikla úplně jinak než ta dnešní a také ten systém je úplně jinak nastaven. Nepředpokládám, že dojde k takovým fatálním propadům ekonomiky jako došlo v krizi 30. let. Tehdy nezaměstnanost ve Spojených státech dosáhla 25%, nic takového nehrozí. Můžeme diskutovat jestli se zvýší z dnešních 5% na 6,5 půl nebo na 7%, ale to je jiný svět. Měli bychom udělat všechno pro to, abychom zabrzdili tyto prognózy.

Rozumím dobře, že si spíš myslíte, že někdo to bude zdůvodňovat: My musíme dělat tohle, aby nenastalo toto.. Že tím bude strašit?

Přesně tak to vidím a ekonom ve mně, který má nějakou historickou paměť, má pocit, že ta dnešní krize je spíš podobná krizi, která vznikla v bankovním systému v 2. polovině 80. let, že se podobá něčemu, co vzniklo na začátku 90. let., kolem roku 2001, než abychom hledali paralely s rokem 1929. Zásah státu do krize systému, spořitelen ve Spojených státech před dvaceti lety byl také rozsáhlý. My jsme na to dnes zapomněli, byl komunismus, většina lidí u nás to nesledovala nijak detailně, ale přirovnával bych to k těmto krizím, o kterých nikdo z Vás, kdo není specializovaným ekonomem, dneska ani neví, že existovaly.

Tak já si teď dovolím oslí můstek a z krize ekonomické skočím do krize politické zpátky a neodpustím si to. Ještě jednou, podle vás, prospěla by ODS změna předsedy? Prospěla by vládě změna premiéra nebo ne?

Teď bych řekl, že kdyby jste měl v uších nějaký zvláštní mikrofon, tak bych si řekl, že teď Vás vedení Primy žádá, abyste znova přitlačil a vrátil se k tomuto tématu. Já jsem řekl svůj názor. Že došlo k výsledkům 13:0 a 23:3 je historicky největší porážka nějaké politické strany u nás vůbec – mluvím o éře demokracie po roce 89. Nikdy se nic ani zdaleka srovnatelného nestalo.

Sociální demokracie neměla žádného senátora v roce 2004.

Vidíte, sociální demokracie neměla žádného senátora, ale ona předtím také žádného senátora neměla. Nestalo se, že by měla 13 hejtmanů a teď nemá žádného. To je jiná historka. To je v podstatě vymazání jedné politické strany z politické mapy, kterou jsme teď pořád viděli na obrazovkách, najednou tam modrá barva nebyla vůbec. Takovéto vymazání nenastalo ještě nikdy v historii. Myšlenka, že by to ta strana vesele přešla? Nedovedu si to představit. Nemám žádné kontakty na jednotlivá místní sdružení ODS po celé naší republice, možná, že si něco říkají, že si teď telefonují, možná, že mají večer mimořádnou schůzku, já to namouduši nevím.

Díky, pane prezidente, že jste nás pozval na Pražský hrad, že jste s námi byl v Nedělní partii.

Děkuji také.

Díky, že jste se na nás dívali a nezapomeňte, Nedělní partie, v novém, tady bude už příští neděli. Dívejte se znovu, mějte se prima.

Petr Šimůnek, Nedělní partie, TV Prima, 26. října 2008