Hlavní strana » Jinýma očima » Symetrie poněkud nemístná

Symetrie poněkud nemístná

Jinýma očima, 14. 10. 2009

Komentátor Lidových novin Daniel Kaiser uveřejnil ve včerejších Lidových novinách článek s názvem „Kdo je tady Čecháček“, v němž se staví za postoj prezidenta Václava Klause ve věci ratifikace Lisabonské smlouvy, ale činí tak s argumentací, s níž nelze souhlasit. 

Podle něho  Klaus „podvádí“ a  „porušuje pravidla“, ale současně říká, že jeho evropští soupeři je  porušují mnohem více. V Bratrstvu kočičí pracky, kterou je podle Kaisera Evropská unie, může po našem prezidentovi těžko někdo chtít, aby se choval jako Mirek Dušín. Český prezident prý s podpisem Lisabonské smlouvy otálí, ačkoliv je to proti duchu ústavy, tvrdí Kaiser. 

To není přijatelná argumentace. Prezident – jak už snad mnozí vědí – s podpisem smlouvy neotálí. Nemůže ji nyní podepsat, ani kdyby chtěl, protože mu v tom brání právě naše ústava, konkrétně projednávání ústavní stížnosti senátorů Ústavním soudem. 

Také prý porušil svůj předvolební slib, že nebude aktivistickým prezidentem. Snaha minimalizovat rizika, která pro naši zemi přináší Lisabonská smlouva, která náš stát zbaví možnosti suverénně rozhodovat o řadě podstatných otázek, týkajících se života naší společnosti, však není nemístný aktivismus. Je to povinnost hlavy státu před klíčovým rozhodnutím o budoucnosti země. V naší historii máme příliš mnoho příkladů politiků, kteří podepisovali poslušně vše, co jim bylo v různých pohnutých chvílích dějin předloženo, a dnes se za ně stydíme. Po těch málo jedincích, kteří si zachovali páteř a odpovědnost k vlastní zemi pojmenováváme dnes čestné ceny. Vytýkat jim aktivismus by se odvážil asi málokdo.

Klaus prý nikdy ani nenaznačil, že má něco proti Listině práv a svobod EU a „vzpomněl si na ni až dnes, kdy to kolegům v EU působí plánovací nepříjemnosti“, píše Kaiser. 

Prezident republiky vystupoval proti Lisabonské smlouvě a její předchůdkyni Evropské ústavě dlouhodobě a komplexně. Stačí si jenom prolistovat jeho projevy, přednášky a knihy.  Jeho požadavek na výjimku z Listiny nemůže být pro nikoho překvapivý. Vystoupil s ním nyní proto, že až po opakovaném irském referendu má Lisabonská smlouva šanci vstoupit v platnost. Do té chvíle platilo, že byla odmítnuta jednou členskou zemí, a pokud by platila v EU její vlastní pravidla, tento projekt skončil, stejně jako Evropská ústava. 

Že v Unii je porušování pravidel běžné, dokazuje Kaiser v dalším textu poměrně přesvědčivě. Opakované irské referendum je jedním z typických příkladů. Irskou ratifikaci pomohly zajistit dodatečné garance, které jdou nad rámec vyjednaného znění Lisabonské smlouvy. Ptám se, v čem Václav Klaus porušil pravidla, požaduje-li pro naši zemi obdobné zacházení. Nechce přitom nic mimořádného. Požaduje pouze takovou výjimku, kterou EU dala již dvěma jiným členským státům.

Jiří Weigl, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, Lidové noviny, 14. října 2009