---

Hlavní strana » Rozhovory » Česká verze odpovědí na…

---

Česká verze odpovědí na otázky čtenářů Financial Times

Rozhovory, 26. 6. 2007

Questions and Answers: Freedom, not climate, is at risk
Otázky a odpovědi: Ohroženo není klima ale svoboda
Václav Klaus odpovídá na výběr otázek položených čtenáři Financial Times v reakci na jeho článek publikovaný v FT 14. června 2007

Skutečně president Klaus věří, že ignorování Souhrnné zprávy vědců o klimatických změnách, vydané Mezivládním panelem na změny klimatu, schválené Českou republikou a ostatními zeměmi v únoru, jejímž závěrem je, že dosavadním, nebo ještě zvýšeným tempem pokračující emise skleníkových plynů povedou k dalšímu oteplování a způsobí v průběhu 21. století mnoho změn globálního klimatu, velmi pravděpodobně větších, než změny pozorované během 20. století, je příkladem dobré strategie rizikového managementu?
Bob Ward, London, UK

Václav Klaus: Myslím, že příkladem velmi špatné strategie rizikového managementu je řídit se doporučeními Souhrnné zprávy IPCC o klimatických změnách. Znamenalo by to úplně opustit pravidla a standardní techniky rizikového managemetu a analýz nákladů a výnosů a nahradit je enviromentalistickou “zásadou předběžné opatrnosti”, bez porovnání a zvážení nákladů a přínosů. Předpokládám, že byste nepojišťoval svůj dům (nebo automobil), kdyby riziko bylo minimální a pojištění bylo předražené. To je vše.

........................................................................................

Pan Klaus, jak věřím, položil nesprávnou otázku a dostal se tak do nebezpečí podminování svého hlavního argumentu, kterým je ohrožení individuálních svobod jednosměrným, vládami shora řízeným přístupem k řešení problému globálního oteplování. Místo aby se ptal, zda globální oteplování je REÁLNÝM problémem, měl by položit otázku – spolu se svou odpovědí – zda pokud předpokládáme, že globální oteplování REÁLNÝM problémem je, pak jak jej můžeme řešit v globálním měřítku a při tom zvyšovat individuální svobody a ekonomickou prosperitu?. Velmi by mě zajímala jeho odpověď.
Robert Bruegel, Denver, Colorado

Václav Klaus: Já si kladu několik otázek. Seřaďme si je do logického sledu:
• Je globální oteplování reálné?
• Pokud je, je jeho příčinou člověk a jeho aktivity?
• Pokud obojí je pravdou, je to skutečně hrozbou? Budou na tom lidé, a nyní musím říci “globálně”, lépe, nebo hůře po malém zvýšení globální teploty?
• Je-li i to pravdou a je-li globální oteplování skutečným problémem, co může člověk dělat pro jeho prevenci nebo eliminaci? Může nějaká racionální analýza ospravedlnit cokoliv z toho, co bylo dosud navrženo, co má být uděláno právě teď?

Překvapivě můžeme - s určitou mírou pravděpodobnosti – odpovědět “ano” pouze na první z těchto otázek. Na ty ostatní tři zní má odpověď “ne”. A nejsem jediný, kdo to říká. Jsme ale, bohužel, stále víceméně tichou, nebo umlčenou menšinou.
........................................................................................

Vzhledem k neuvěřitelné složitosti a množství proměnných, které ovlivňují klima, nemohou programy na základě empirických dat předpovědět s jistotou počasí ani na dva týdny dopředu. Jak potom mohou modely, založené na daleko menším počtu mnohonásobně více neurčitých informací, přesně předpovědět globální oteplení?.
William Bluhm, Bella Vista, AR

Vaclav Klaus: Toto je přesně můj argument. Je nemožné přesně předpovědět globální počasí, tím méně klima. Ale můj argument není ani tak o eventuálních variacích klimatu. Mé pochyby jsou více o impaktu lidských aktivit na globální klima. Taková přímá vazba se mi – po prostudování stovek knih, článků a studií – zdá velmi slabá. Právě ve slabosti té vazby je problém. Vzhledem k ní bychom se měli vyvarovat drastických, dalekosáhlých opatření.

........................................................................................

Proč nevěříte vědě, když ji, jak to vypadá, podporují všechny seriózní národní vědecké orgány? A proč si myslíte, že to ohrožuje svobodu, když jak EU, tak Velká Británie v zásadě chtějí použít trh jako nástroj pro řešení?
John Rhys, UK

Vaclav Klaus: Není to proto, že nevěřím vědě. Vidím ale velký rozdíl mezi vědou a “národními vědeckými orgány”. Věřit ve vědecké orgány není možné, vědecký “establishment” je jen dalším v řadě silných o příspěvky a dotace se hlásících skupin. Jde jim o příjmy pro sebe, ne pro lidstvo.

Říkáte, že jak EU, tak Velká Británie podporují tržní mechanismy jako primární nástroj pro řešení klimatických změn. Asi každý z nás žije na jiné planetě. Já nic takového nevidím.

Jdeme-li v metodologii trochu hlouběji, musím říci, že tržní mechanismy nemohou být něčím politickým nástrojem. Opět mi to připomíná období komunismu. Otázkou tehdy bylo, zda trh, nebo centrální plánování. Centrální plánovači ovšem chtěli mít trh - ve svých rukách - jako politický nástroj. Musíme prožít komunismus, abychom to mohli pochopit?

........................................................................................

Předpokládám, že realizace první fáze opatření ke snížení emisí skleníkových plynů by stála bilióny dolarů jen ve Spojených státech. Má otázka je, jaké náklady to znamená pro zemi jako Česká republika, a co by to znamenalo v ztracených možnostech použití těchto prostředků? To, zdá se, není nikdy diskutováno.
William Danielson, Hayward, Wisconsin US

Vaclav Klaus: Jako ekonom (profesor pražské Vysoké školy ekonomické) a jako bývalý ministr financí musím přiznat, že odpověď na Vaše otázky neznám. Za tuto neznalost se ale nestydím. Naopak, někdy se stydím za sebejistotu těch, kdo tvrdí, že odpověď znají.
Alespoň dvě věci by měly být zdůrazněny:
• Cena, kterou zaplatíme, nebude jen cenou peněžní. Tou největší bude negativní dopad na lidské bytosti, na jejich životy, jejich prosperitu, jejich svobodu, jejich ztracené příležitosti a jejich psychiku.
• Vypočítávat “cenu” na příštích padesát let nemá smysl. Nevíme, jaké budou ceny v roce 2050, ani jaká bude v roce 2050 hodnota miliónu dolarů (nebo Eur). Proto žádné takové “výpočty” nemají význam. A čím jsou absurdější, tím absurdnější jsou, když zazní na summitu G8.
........................................................................................

Vše, co environmentalisté požadují, je odpovědnost. Odpovědnost těch, kdo působí škody ostatním, kteří tu škodu za ně platí, a odpovědnost za to, aby bylo uděláno vše pro to, aby ji nemohli nadále působit. Měl jsem dojem, že odpovědnost je považována za konservativní ctnost a potřebný doplněk té velké svobody, kterou nám dává ekonomika otevřeného trhu. Ale víc a víc je mi zřejmé, že stoupenci kapitalismu chtějí svobodu beztrestně vyhazovat svůj odpad na sousedův trávník. Copak se to stalo?
Nanne Zwagerman

Vaclav Klaus: Environmentalisté nechtějí odpovědnost. Odpovědnost není jejich nápadem, je jedním ze základních atributů lidského chování – pokud ovšem vlády svou politikou nezačnou stimulovat něco jiného. Na myšlenku odpovědnosti za škody způsobené ostatním nemají environmentalisté autorská práva. Je to standardní lidské chování. Environmentalisté - zvláště v případě globálního oteplování – uměle vytvářejí “škody” (zvýšení teploty) a při tom za ně vnucují zodpovědnost nám všem. Já jejich “škodám” nevěřím a nejsem svolný s tím, že je mám platit. Podíl člověka na i tak malém zvýšení teploty (0.6°C v minulém století) je marginální, pokud vůbec nějaký je.
Říkat, že “stoupenci kapitalismu chtějí svobodu beztrestně vyhazovat svůj odpad na sousedův trávník” má všechen půvab komunistické propagandy, které jsem si “užíval” prvních 48 let mého života.
........................................................................................

Vzhledem k tomu, že Česká republika je evropskou zemí střední velikosti, vidíte v rozhodnutích a regulacích velkých mocností hrozbu pro Váš národ a Vaší zemi? Pokud ano, co může většina světa dělat proti škodlivým praktikám těchto velmocí?
William A. Warner, Tacoma, WA, US

Vaclav Klaus: Je velmi populární, a též velmi laciné, vinit “světové velmoci”. To nedělám. Znám množství velmi malých evropských “mocností”, které jsou více environmentalistické, než většina “velkých světových mocností”. Problém je v tom, že mnozí politici – z malých i velkých zemí, podlehli environmentalismu a používají jej pro své vlastní osobní cíle. ........................................................................................

Před lety jsem slyšel, že environmentalismus se stane nástrojem pro zavedení socialismu ve světovém měřítku, protože životní prostředí je něco, co má dopad na každého z nás. Myslíte, že je to viditelné v otázce klimatu?
Mark, Lake Charles, US

Vaclav Klaus: Environmentalismus je skutečně prostředkem pro zavedení socialistické vlády v globálním měřítku. Znovu opakuji, můj život v komunismu mi v tomto ohledu dal až příliš velkou citlivost. Argumenty různých dnešních environmentalistů jsou velmi podobné těm, které jsme slýchávali tehdy. ........................................................................................

Necítíte, že globální oteplování je použito jako centrální ohnisko pro síly globalizace? Podobá se to propagandě kolem ptačí chřipky, nezdá se Vám? Problém, reakce, řešení. Miliardáři, kteří chtějí vládnout celému světu nás zachrání… tak to vidím já. Jak se na to díváte Vy?
Mark Lemmon

Vaclav Klaus: Nemyslím, že environmentalisté jsou “miliardáři, kteří chtějí vládnout celému světu”. Obávám se, že nejsou schopni vydělat si tyto miliardy, to chce velmi tvrdou práci. Souhlasím ale, že propaganda globálního oteplování je velmi podobná té kolem ptačí chřipky, Y2K, vyčerpání přírodních zdrojů, přemnožení lidstva atd. To, co chtějí, nepomůže ke globalizaci lidských aktivit, to, co chtějí, je globální centralizace moci. A v tom je velký rozdíl. Já jsem pro tu první globalizaci, ne pro tu druhou.
........................................................................................

Pane presidente, souhlasím s Vámi, ale jak můžeme předejít tomu, aby se ze sporu nestala jen další z otázek “Pravice versus Levice”? Zdá se mi, že tato otázka debatu znejasňuje.
Anon, London

Vaclav Klaus: Pravo–levého argumentu bych se nebál, i když jsem si vědom, že mnoho lidí ve své nevinnosti doufá, že pravo-levé dilema skončilo. Neskončilo. Bez toho, abychom se ponořili příliš hluboko do detailů, můžeme říci, že lidé “napravo” preferují individuální svobody, zatímco ti “nalevo” jsou stoupenci kolektivistického “rozumu.” Environmentalismus – na rozdíl od ochrany přírody (a životního prostředí, “environmentu”) – je levicovou ideologií.
Někteří lidé, kteří vystupují jako stoupenci “pravice”, se do enviromentalistické posice nechali - k mé velké lítosti – vlákat.
........................................................................................

Co motivuje, finančně a/nebo ekonomicky, vlády a organizace, které nekladou odpor, nebo dokonce podporují environmentalismus?
Justin Kelly

Vaclav Klaus: Existují značně velké materiální (a velmi pekuniární), plus ještě větší psychologické incentivy pro politiky, jejich byrokratické souputníky podporující environmentalismus. Ten jim dává moc. To je přesně to, co chtějí. Dává jim to moc organizovat a regulovat naše životy, manipulovat nás. V jejich environmentalistických postojích není nic nezištného.
........................................................................................

Tleskám Vaší obhajobě svobody, ale táži se Vás: Budeme mít svobodu, když rozhodutí části světové populace (vlády a představitelé globálních korporací, kteří odmítají zastavit růst emisí skleníkových plynů) odsoudí zbytek světa k tomu, abychom nesli jakékoliv následky změna globálního klimatu eventuelně způsobí?
Respectfully, Arielle K. Botter

Vaclav Klaus: nevěřím, že existuje nějaká celosvětová konspirace vlád a představitelů velkých korporací, které nechtějí zastavit růst emisí skleníkových plynů. Navíc nejsem přesvědčen, že existuje silná vazba mezi emisemi skleníkových plynů a globálním klimatem. Taková vazba nemůže být považována za prokázanou.
........................................................................................

Pane presidente, souhlasím. Takže jak mohou racionální zastánci občanských svobod zabránit destrukci naší kultury environmentalismty? Co je odpovědí?
Nicholas Horvath

Vaclav Klaus: “racionální zastánci občanských svobod” (nevadí mi, když jsem označován jako “klasický liberál”) by měli přestat být “tichou většinou”. Měli by se ozvat. Měli by odhalovat skutečná nebezpečí spojená s environmentalismem. Jak naznačuje podtitul mé nedávno vydané knihy “Co je ohroženo: klima nebo svoboda?, věřím, že ohrožena je svoboda. A svoboda je víc, než malé eventuální změny klimatu.
........................................................................................

Proč tolik lidí ochotně věří pochybné vědě a jejím hrůzostrašným proroctvím? Co může každý z nás dělat, čím je můžeme inspirovat k tomu, aby přemýšleli kriticky a racionálně? Existuje nějaká cesta, jak sjednotit ty, kdo používají zdravý rozum pro boj s iracionálním, přehnaným obchodem se strachem?
Larry Jordan, US

Vaclav Klaus: Někteří lidé věří v iracionální jevy a děje – někteří v UFO, někteří na čarodějnice, někteří pohádkám, někteří všemocným vládám a někteří věří na globální oteplování.
Někteří věří jen sami sobě, nechtějí slyšet jiné názory. Myslí si, že jen oni vědí, co je dobré pro nás všechny.
Někteří jsou dostatečně motivováni k šíření globální oteplovací hysterie. Ta jim dává finanční prostředky (to platí zejména pro vědu s ní spojenou), dává jim dobře placené pozice ve státní službě, dává jim dotace pro výrobu produktů které – údajně – pomohou globálnímu ochlazování, atd.
Co dělat? Já považuji svou posici v otázce globálního oteplování za normální. Překvapuje mně, že tolik lidí vidí v tom, že o tom hovořím, “odvahu”. Mluvme všichni, otevřeně a beze strachu.

........................................................................................

Proč považovat šetření s energií za útok na svobodu? Věříte, že mrhání energií svobodu posiluje? Spojené státy, které mají jen šest procent světové populace, produkují dvacet pět procent světových emisí CO2, protože vládní programy povzbuzují vysokou spotřebu energie. Nadměrné daňové úlevy pro stavbu silnic a produkci motorových paliv nepodporují volný trh, ale plýtvání energií. Americké politice dominují zájmy betonové lobby a ropných společností. Doufám, že tomu není stejně tak v České republice.
John Norquist, Chicago, US

Vaclav Klaus: Buďme fér. Útok na environmentalismus a jeho mytologii není útokem na přírodu a životní prostředí. Vykládat jej tímto způsobem je klasický spin.
Šetření energií (jako šetření čímkoliv jiným) je racionální chování. Čím více ušetříme, tím lépe. Šetrnost ve spotřebě energie je nutná, nešetřit energií je nerozumné. Otázkou je, kdo by měl rozhodovat o způsobu konzervace? Svobodní jedinci, nebo všemocné vlády? Jen v tom je problém. Svobodní jedinci v klimatu svobodného trhu (a to je jediné klíčové “klima”) se chovají daleko racionálněji, než jejich vlády.
Říkat, že vládní programy povzbuzují vysokou spotřebu energie v USA je nesmyslné. Říkat, že americkou politiku určují zájmy stavitelů dálnic a olejářské zájmy je stejně nesmyslné. Velkou spotřebu energie nezapřičiňuje americká vláda, ale velké bohatství amerických občanů (spolu s dary, kterými Spojené státy obdařila příroda). Spotřeba energie bude podobná i v jiných státech, jak se budou blížit k jejich ekonomické úrovni. Ekonomická úroveň je – pokud je nízká – problémem, ale pokud se zvyšuje, stává se řešením. Environmentální Kuzněcova křivka to demonstruje zcela jasně a přesvědčivě.
........................................................................................

Relativně malé změny globální teploty v posledních čtyřiceti letech nastartovaly některé velmi znepokojující trendy, jako rychlý nárůst plochy pouštních oblastí, propady v zemědělské produkci v některých částech světa a zrychlení toku grónských ledovců. Mohl by nám pan president říci, jaké zvýšení mořské hladiny, jaký propad zemědělské produkce a jaké množství migrantů je podle něj přijatelné, než začneme přijímat opatření k redukci emisí skleníkových plynů? Rád bych viděl nějaká čísla.
Chris Goodall, Oxford

Vaclav Klaus: Nemohu zde jít do detailů, ale na Vašem místě bych si přečetl knihu S. Freda Singera a Dennise T. Averyho nazvanou Unstoppable Global Warming, every 1,500 years a knihu J. P. Michaelse nazvanou Meltdown: the Predictable Distortion of Global Warming by Scientists, Politicians and the Media. Nebo některou z mnoha jiných.

Abych uvedl jeden příklad: velmi diskutovaná zpráva IPCC pro rok 2007 odhaduje zvýšení mořské hladiny o 14 až 43 centimetrů za celé 21. století. Zdá se vám takové zvýšení hrůzostrašné? Mně ne.
........................................................................................

Zaráží mne, že tak pevně podporujete predikci dlouhodobého positivního dopadu klimatických změn na ekonomiku, a stejně tak pevně odmítáte Sternovu projekci dlouhodobě negativního dopadu. Upřednostňovat jedno či druhé je, dalo by se říci, dobrý příklad problému pravdy proti propagandě. Sázet na to, že positivní ekonomický dopad klimatických změn nás vynese z možných následků klimatických změn je stejně mimořádně nepřesvědčivé, jako vesele si pohvizdující makléř na cestě na Wall Street 29. října 1929.
B. Dankert, Johannesburg

Vaclav Klaus: Má kritika Sternových závěrů – a nejsem jeho jediným kritikem – je založena na seriózních ekonomických argumentech, nejsou to jen aprioristická prohlášení. Vzhledem k tomu, že se zmiňujete o Wall Streetu, předpokládám, že rozumíte konceptu diskontní sazby. Je to jedna z kritických proměnných jakékoliv ekonomiky a její důležitost stoupá tím rychleji, čím hlouběji jdeme do inter-temporální analýzy. Pro analýzu celého 21. století, o jakou se pokouší pan Stern, je význam správně zvolených hladin diskontních sazeb fatální. Mnoho ekonomů velmi výrazně nesouhlasí s diskontními sazbami, které pan Stern použil pro své modelové simulace.
Příliš nízká hladina diskontních sazeb znamená, že budoucí parametry budou mít stejnou váhu jako ty dnešní, že jejich dnešní hodnota zůstane zachována až do roku 2100.
To je ovšem nesmysl. Bude bankovka o nominální hodnotě 1000 (Vašich jihoafrických randů, nebo amerických dolarů) stejně relevantní, bude mít stejnou kupní sílu v roce 2100, jakou má dnes? Je mi líto, ale to je přesně to, co očekává pan Stern.
........................................................................................

Není pochyb, že moderní společnost může nepříznivě ovlivnit naše životní prostředí. To je zjevné, od kvality ovzduší našich měst a úniků nebezpečných látek v našem průmyslu, až po deforestaci a nadměrný rybolov. Nevyvratitelná evidence dokazuje, že pokud čekáme, až podmínky začnou být nepřijatelné, nebude už možné zastavit, nebo zvrátit, trend bez extrémních opatření.
Kolik důkazů poškození životního prostředí potřebujete vidět, než budete ochoten podpořit nějakou kolektivní akci, aby později nemuselo dojít k extrémním opatřením?
Oddi Aasheim, London

Vaclav Klaus: Ptáte se, kolik environmentálních škod musím vidět, abych byl ochoten něco dělat? Problém je, že “nevidím” dostatečné a přesvědčivé důkazy škod, které, jak se domnívám, máte na mysli, a rád bych věděl, zda je skutečně vidíte, nebo zda jste o nich jen četl.

Opravdu “vidíte” škody způsobené současným oteplováním? Já je nevidím. Byl bych přivítal více sněhu pro lyžování tuto zimu, ale na druhé straně si zde – ve střední Evropě – užíváme teď v květnu a červnu velmi příjemné teplé večery. Vidíte na vlastní oči tání ledovců? Možná vidíte jistý ústup kontinentálních ledovců, ale ty představují jen 0.6 procent ledu na naší planetě. A právě teď netají ani v Grónsku ani v Antarktidě.
Když studuji a analyzuji indikátory, které vypovídají o současném stavu životního prostředí v mé vlasti a porovnávám je se situací v éře komunismu, vidím neuvěřitelné zlepšení. Zlepšení nenastalo jako důsledek nějakých “kolektivních opatření”, která zastáváte (a bylo jich za komunistů nemálo), ale jako důsledek svobody a volného trhu. A v tom je podstata toho, co říkám.