Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Teze pro vystoupení…

Teze pro vystoupení prezidenta republiky na setkání s velvyslanci ČR

Projevy a vystoupení, 30. 5. 2008

Vážený pane ministře, dámy a pánové,

mé letošní setkání s velvyslanci a jsem moc rád, že i s generálními konzuly, se shodou okolností koná téměř na počátku mého druhého funkčního období. Je proto dobrou příležitostí pohovořit si – včas a s jistým předstihem – o mých zkušenostech, prioritách, i představách v oblasti zahraniční politiky České republiky pro následující období.

Ve funkci hlavy státu se s Vámi setkávám již po šesté. Během těchto let jsem většinu z Vás do velvyslaneckých funkcí jmenoval, mnohé z Vás jsem měl příležitost poznat nejenom při těchto setkáních,

ale i spolupracovat s Vámi při přípravě a realizaci svých zahraničních cest, a s mnohými z Vás jsem konzultoval aktuální problémy zemí, ve kterých úřadujete. Předpokládám, že i Vy poměrně dobře znáte mé názory na aktuální problematiku mezinárodních vztahů, o nichž se vyjadřuji ve svých vystoupeních doma i na zahraničních fórech nebo v textech publikovaných u nás i v zahraničí. Existuje tedy jistá kontinuita v našich vztazích. Chci Vám poděkovat za Vaše porozumění a podporu a věřím, že zůstanou zachovány i do budoucna.

V poslední době se u nás podařilo zvýšit míru koordinace zahraniční politiky mezi prezidentem a vládou. Jsem velmi rád, že o klíčových prioritách naší zahraniční politiky ve většině případů probíhají přímá jednání mezi prezidentem, předsedou vlády, místopředsedou vlády pro evropské záležitosti a ministrem zahraničí, a že se nám daří – lépe než dříve – koordinovat své kroky a dělit si úkoly, i když to neznamená, že vždy na všechna témata máme totožná stanoviska. Ta se, naopak, na mnohé věci – Kosovo, Lisabonská smlouva, a jiné – liší.

Jednou věcí je rétorika, jinou faktické aktivity. Jistě jste si povšimli mých prvních zahraničních cest po znovuzvolení, které svým způsobem chtě nechtě vyjadřují mé zahraničně-politické priority.

Naším nejbližším zahraničím nepochybně zůstává Slovensko. Tam také vedla má první cesta. Spojuje nás s ním nikoliv pouze 70 let společné historie, ale i mnoho velmi blízkých postojů a zájmů. Proto usilujeme o stabilitu a intenzitu tohoto vztahu (bez ohledu na to, jaká je na Slovensku v té které chvíli momentální politická konstelace) a o stabilitu střední Evropy jako celku.

Nemůžeme být lhostejní k možným rizikům, které pro slovenský vývoj vznikají ve vztazích s jeho některými sousedy či v mezinárodních událostech, které mohou mít závažný dopad na slovenskou situaci. Např. právě v tomto smyslu považuji za potřebné chápat slovenský postoj ke kosovskému problému a jeho řešení.

Také vztahy s Polskem pro nás mají vysokou prioritu. Nikoliv proto, že bychom snad v Polsku viděli jakéhosi vůdce nových členů EU a NATO ze střední Evropy, jak se ono samo možná někdy chce vidět, ale vyzkoušeli jsme si, že podobný a veřejně prezentovaný pohled na řadu evropských či bezpečnostních otázek pozice obou našich zemí posiluje.

Mé cesty do Německa a Rakouska proběhly ve velmi přátelské atmosféře a potvrdily, že na vrcholné politické úrovni jsou naše vztahy bezproblémové. Tím nezlehčuji řadu přetrvávajících problémů, ať již jde o iracionální rakouskou averzi k jaderné energetice, o problémy spojené se Schengenem, či o stálé obavy z přílivu našich pracovních sil do těchto zemí. Celkově však můžeme registrovat jisté zklidňování situace.

V nadstandardně pozitivní atmosféře proběhla má květnová návštěva Maďarska, kde existuje silný zájem na vzájemných vztazích na úrovni vztahů sousedských, i když přímými sousedy již 15 let nejsme. Pozornost je však nutné věnovat některým tendencím v maďarské politice či společnosti, které mohou negativně ovlivnit vztahy Maďarska s jeho dalšími sousedy, a tím i atmosféru v regionu. Já toto v žádném případě nepodceňuji.

Mezi své první cesty jsem zařadil také návštěvy Nizozemska a Egypta. Nejsou náhodné. I ve svém druhém funkčním období budu mít zájem udržovat pravidelné vztahy se všemi zeměmi EU, z nichž další na řadě bude na podzim např. Irsko, kde jsem ve funkci prezidenta ještě nebyl. Moje zahraničně-politické aktivity se ale nebudou omezovat na Evropu a i nadále budu spolu s Vámi podporovat naše zájmy ve vzdálených zemích, důležitých pro náš obchod a investice.

Chtěl bych zmínit i různé prezidentské summity. Dosud platila neformální dělba rolí, že na summitech NATO vede českou delegaci prezident, zatímco vrcholná jednání EU jsou v kompetenci předsedy vlády s tím, že se prezident jednou či dvakrát ročně účastní některého vrcholného jednání EU, které nemá vyloženě exekutivní charakter. Předpokládám, že toto rozdělení úloh bude pokračovat i nadále.

O summitu NATO v Bukurešti jste již jistě byli informováni, ale já bych chtěl dodat, že jsem z něho žádný velkolepý pocit neměl. Neměli bychom si to zakrývat.

Akce jako nedávný summit 18 prezidentů střední, východní a jižní Evropy v makedonském Ochridu (před rokem v Brně) považuji za důležitá fóra nikoliv proto, že by se na nich přijímala nějaká významná společná rozhodnutí, neboť tak tomu není, ale jako možnost setkat se s hlavami států, které se často obvyklých setkání např. v rámci EU či NATO neúčastní. Považuji potřebné znát jejich postoje k tak závažným otázkám, jako byl letos např. problém Kosova.

Relativně významnou platformou pro naše vztahy se sousedy a pro hledání společných zájmů a pozic především v evropských záležitostech nadále zůstává V4. Její reálné možnosti však nelze přeceňovat. Přístupy a zájmy jednotlivých zemí jsou často rozdílné a společný postoj je pouze výjimečný. To není kritika, to je popis situace.

Na možnosti a ochotu ke skutečné konkrétní čtyřstranné spolupráci je třeba pohlížet bez velkých očekávání.

Co se týče Evropské unie, mohu potvrdit, že slogan českého předsednictví „Evropa bez bariér“ je pro naše partnery v Evropské unii i mimo ni srozumitelným heslem, i když málokdo z nich dovede rozlišit toto heslo od hesla „Evropa bez hranic“. Volba tohoto hesla by však jistě neměla znamenat, že akceptujeme nebezpečnou myšlenku „Evropa regiónů“.

Současně bychom si měli přiznat, že v souvislosti s naším předsednictvím nelze mít přehnané ambice a doufat, že můžeme svými iniciativami Evropu někam reálně posunout. Naše možnosti je třeba hodnotit velmi realisticky. Nesmíme vytvářet falešná očekávání, zejména mezi veřejností. Stačí srovnat význam a vyznění německého a slovinského předsednictví. Předsednictví bude především ohromným organizačním úkolem a právě v tom můžeme projevit své schopnosti. Politicky budou naše možnosti daleko skromnější. Rotující předsednictví vždy bylo hrou na evropskou rovnoprávnost a demokracii, po Lisabonské smlouvě to platí o to více.

Nyní pár slov k dalším zemím světa. Vztahy k USA, odkud jsem se před několika hodinami vrátil, a kde jsem se mimo jiné setkal s viceprezidentem Cheneym, jsou pro nás prioritní, neboť máme zájem na udržení a posílení před necelými dvěma desetiletími navázané významné transatlantické vazby. V tom ostatně vidím význam a smysl radaru. Výsledek nadcházejících prezidentských voleb v USA, ať bude jakýkoliv, na těchto vztazích z naší strany jistě nic nezmění. Snad jen jeden poznatek z mé cesty: budoucí americký prezident, ať jím bude kdokoli, zahraniční politiku USA změní.

Ve vztahu k Rusku a Číně bychom v zahraniční politice neměli přebírat mediální „diktát“ střemhlavé kritiky poměrů uvnitř těchto velmocí. S daleko větší citlivostí a racionalitou než je tomu dosud bychom měli respektovat, že jejich cesta k demokracii – západního stylu – není jednoduchá a přímá, že mají své vlastní tradice a – v případě Číny – tisíciletý vývoj, který nelze atakovat způsobem laciných „politicky korektních“ postojů, jež mohou výrazně poškodit naše zájmy v těchto zemích, kde máme vzhledem k minulosti obrovské komparativní výhody. Myslet si, že lze „vyvážet demokracii“, je stejná iluze, jako když si minulý režim myslel, že lze vyvážet komunismus.

Již jsem zmínil svou nedávnou návštěvu Egypta, která jen podtrhuje, že je arabský svět naším důležitým partnerem, a že jím bude i nadále. Při všech sympatiích k Izraeli a jeho nelehké situaci bychom neměli být jednostranní. Musíme citlivě vnímat složitost tamní situace, a nesmíme si myslet, že to budeme my, kdo složitost tohoto nestabilního regionu vyřeší. Tady je na místě spolupráce celého mezinárodního společenství, protože krize v této oblasti se tak či onak týkají celého světa. Myslím si, nicméně, že principiálně je na místě především zdrženlivost, odpor k násilným řešením, a stálý tlak na nutnost kompromisů a jednání.

Právě na příkladu Středního východu a zemí severní Afriky vidíme, jak je iluzorní se domnívat, že je EU schopna vygenerovat jakousi společnou zahraniční politiku. Měli bychom to mít na paměti jako důkaz toho, že vzdávat se lehkomyslně naší vlastní zahraniční politiky a rezignovat na prosazování našich státních zájmů ve jménu snění o evropské utopii, nás může reálně bezprostředně poškozovat. Platí to i pro naše vztahy k Africe vůbec.

Jak důležitá je naše samostatná zahraniční politika k Latinské Americe jsem si znovu před nedávnem naléhavě uvědomil při jednání s prezidentem Brazilské federace Lulou právě zde na Pražském hradě.

Takové kolosy, jako je třeba právě Brazílie, mají velký zájem o konkrétní hospodářskou a politickou spolupráci na dvoustranném základě a bylo by neodpustitelnou chybou o takovou spolupráci neusilovat, nerozvíjet ji, a aktivně ji nevyhledávat. Totéž se pochopitelně týká Indie a mnoha dalších zemí, jejichž raketový rozvoj sledujeme.

Pořád ještě jsme a věřím, že ještě nějaký čas také zůstaneme – ač již v mnoha ohledech již suverénní zemí ve standardním smyslu nejsme – primárně Českou republikou. Ostatně to je jediný důvod, proč vynakládáme značné prostředky daňových poplatníků, abychom si udržovali své zastupitelské úřady ve světě. O naší existenci a našich zájmech je třeba v místech Vašeho působení dávat vědět ještě aktivněji a vynalézavěji než dosud. Přivítal bych, kdyby v tomto smyslu o sobě dávali více vědět i naši diplomaté. Já a moje kancelář přijmeme se sympatiemi jakékoli aktivity, nápady či názory velvyslanců či generálních konzulů na lepší propagaci České republiky a na možnosti posílení legitimních zájmů naší země. Právě toto od Vás očekávám a budu požadovat. S mnoha z Vás se to tak děje, s mnoha jinými nikoli. Myslím, že právě teď, na počátku mého druhého volebního období, je třeba, abyste věděli, že o tuto formu spolupráce mám zájem.

Václav Klaus, Rudolfova galerie, Pražský hrad, 30. května 2008