Hlavní strana » Jinýma očima » Stupidita šrotovného

Stupidita šrotovného

Jinýma očima, 10. 2. 2009

Česká vláda pomocí Národní ekonomické rady vlády diskutuje řadu smysluplných opatření, které by mohly zmírnit následky celosvětové krize. Řada těchto racionálních návrhů je však zastíněna – velmi jemně řečeno – hloupým a populistickým návrhem „šrotovného“. Abychom nezůstali nic dlužni českému předsednictví Evropské radě a uspokojili pokřikujícího francouzského prezidenta – nemohoucího si zvyknout na skutečnost, že již není „ředitelem Evropy“ – přichází navíc vicepremiér Vondra s nápadem „eurošrotovného“.

Lapidárně řečeno jde o návrh, kdy z peněz nás všech budeme dotovat ty subjekty, které se rozhodnou koupit nový automobil. Úvaha, že je to nespravedlivé vůči těm, kteří si chtějí koupit raději kolo, lyže, televizi či jiný spotřební statek je v dnešní době „politicky nekorektní“. Nacházíme se přece v době ekonomické krize a náš průmysl je na produkci automobilů závislý. Málokdo si již dnes vzpomene na varování řady ekonomů a politiků, kteří na konci devadesátých let vystupovali proti politice investičních pobídek sociálních demokratů, jež naše hospodářství učinily na automobilovém průmyslu nezdravě závislé a dnešní ekonomický propad prohloubily.

Díky této politice je u nás automobilový průmysl silný a to i ve smyslu lobbyistickém. Proto má naději - na rozdíl od jiných odvětví - tuto subvenci pro sebe získat. Získat na úkor producentů jiných sektorů, kteří tak silnou zájmovou skupinou nejsou, získat na úkor daňových poplatníků – vyjma těch, kteří si nový automobil pořídí. Vzhledem k tomu, že z nově prodaných aut v ČR pochází cca 70 % ze zahraničí, podpoříme penězi našich daňových poplatníků zejména zahraniční výrobce a ekonomiky, které jsou daleko bohatší, než jsme my sami. 

Subvence samozřejmě vede k tomu, že jsou nakupovány statky, které by bez této státní intervence nakupovány nebyly, jsou vynakládány prostředky, které by byly vynaloženy efektivnějším způsobem. A protože ekonomie ví, že v životě je vždy něco za něco (tzv. trade-off), o prostředky nově vynaložené na automobily přijde producent statku jiného, statku, který to štěstí jako automobil nemá. Snaha o jednotný evropský postup je v této souvislosti ještě iracionálnější. Copak lze jednotnou subvenci poskytovat různým spotřebitelům z různých států, kteří mají různě vysoké reálné mzdy, s odlišnou citlivosti reagují na změny cen automobilů, mají jiné preference a jinou strukturu svého domovského průmyslu?

Současná ekonomická krize nám tak opět poskytuje důkaz o tom, že spíše než samotné krize, bychom se měli obávat politik a politiků, kteří proti ní bojují. Jimi zavedené regulace a intervence pokřivující principy tržní ekonomiky nám po nich zůstanou ještě dlouhou dobu potom, co si již nevzpomeneme ani na zmíněnou krizi, ani na zmíněné politiky. Zůstane tu pokřivený trh s pokřiveným cenovým systémem, díky kterému budeme méně efektivnější a méně bohatší. Na bláznivý nápad šrotovného se tak zřejmě nejvíce hodí již zlidovělé přísloví „nechci slevu zadarmo“.

Ing. Jan Skopeček, poradce prezidenta republiky, Lidové noviny, 9. února 2009