Hlavní strana » Co Klaus neřekl » Co Klaus neřekl, ale pan…

Co Klaus neřekl, ale pan Rupnik spolu s panem Hvížďalou to o něm říkají - dementi č. 24

Co Klaus neřekl, 18. 10. 2007

V MF Dnes byl dne 13. října otištěn rozhovor Karla Hvížďaly s Jacquesem Rupnikem o Chartě 77. Je to již sice velmi omšelé téma a názory odpovídajícího J. Rupnika a tázajícího se (resp. hodně přihrávajícího a nahrávajícího) K. Hvížďaly jsou až příliš – pro ně dva – standardní a typické, ale přesto si myslím, že je třeba zareagovat, ač mi to leckdo rozmlouvá se slovy, že tyto rozhovory už stejně nikdo nečte.

Pan Rupnik říká, že Václav Klaus u příležitosti patnáctiletých oslav roku 1989 zahrál na populistickou strunu a lidem řekl, že oni svým lajdáctvím oslabovali režim a nahlodávali jeho základní struktury. Podle něho by „na Hradě měl stát pomník neznámému českému pivaři, lajdákovi a vekslákovi“. Opravdu si myslí, že někdo něco takového někdy navrhoval? Nebo je to jenom součást dnešního politického souboje?

Z období listopadu 2004, tedy z období 15. výročí konce komunismu, jsem na svém webu našel jen dva své texty. První byl rozhovor pro Hospodářské noviny ze dne 16. 11. 2004 a druhý byl projev v Parlamentu ČR dne 17. 11. 2004. Marně jsem tam pátral po návrhu na vyznamenávání pivařů, lajdáků a veksláků. Říkal jsem tam něco úplně jiného, nicméně, ukazuje se, že pro uši pánů Rupnika a Hvížďaly asi velmi nemilého. Doslova jsem řekl v rozhovoru pro HN, že „polemizuji s velmi schématickým pohledem, který dělí společnost na hrstku hrdinných bojovníků proti komunismu a zbytek země jsou kolaboranti. To je schéma, se kterým zásadně nesouhlasím. Tak jsem ona léta v žádném případě neprožíval“. Mám strach, že přesně toto schéma oba pánové, kteří si tak notovali ve svém rozhovoru, zastávají. Konec konců není asi náhodou, že oba komunismus prožívali mimo naší zemi a že je jejich znalost komunistické éry velmi zprostředkovaná.

V projevu v Parlamentu jsem řekl: „V listopadu 1989 šlo o vyvrcholení delší dobu probíhajícího procesu, na kterém se podílely a ke kterému různou měrou přispěly aktivity různých skupin občanů naší země i události kolem nás“. Ano, jasně jsem tím chtěl říci, že šlo o aktivity různých skupin občanů naší země a že nešlo o aktivitu jedné skupiny občanů naší země, jak se nám to snaží namluvit oba pánové. Řekl jsem také, že se bojím i toho, že se u nás začínají „vytvářet nové mýty“ a že se začíná „minulost uměle zkrášlovat“. I to považuji za podstatné. Kritická analýza tohoto období je více než potřebná a dosavadní analýzy jsou více než jednostranné.

Řekl jsem i toto: „Nedopusťme, abychom se na věky rozdělili na skupiny s diametrálně odlišnou pamětí. Nedopusťme, abychom se rozdělili buď na jen-viníky a nebo na jen-oběti této éry“, s tím, že jsem dodal: „Nedopusťme ale ani to, aby byli za jediné skutečné odpůrce tehdejšího režimu a za jeho hlavní oběti považováni jenom ti, kteří o tom později uměli napsat paměti či knihu nebo o nichž byla taková kniha napsána. Bezejmenných odpůrců a bezejmenných obětí ze všech vrstev naší společnosti bylo daleko více“.

Moc bych prosil, abychom o těchto věcech mluvili vážně a seriózně. Nevím, jestli mohu toto chtít od pánů Rupnika a Hvížďaly, ale věřím, že drtivá většina lidí naší země vážnou a seriózní debatu chce. A hlavně si jí zaslouží. Zejména naše mladá generace.

Václav Klaus, 18. 10. 2007