Hlavní strana » Jinýma očima » Jinýma očima – Ladislav Jakl:…

Jinýma očima – Ladislav Jakl: Kádrovák Putna cejchuje lidi

Jinýma očima, 23. 5. 2001

Největší vymožeností demokratické společnosti jsou volby. Není divu, že právě institut voleb tolik leží v žaludku elitářům a novodobé šlechtě, která se cítí povolána hlásat, co je dobro a co ne, a která se cítí oprávněna kádrovat zbytek společnosti na "osobnosti" a na ty ostatní.

Martin Putna se již dopředu pohoršuje nad volbou Rady České televize. Již teď ví, že rada "bude vším jiným, než radou nezávislých osobností." Nezávislost chápe jednoduše: kdo není závislý na novodobé šlechtě, je závislý, kdo si naopak vysloužil přízeň povolaných, jen ten je pravý nezávislý. S hodnocením, kdo je osobnost, se to má zrovna tak.

Od prvních dnů, kdy začala padat jména více než dvou stovek kandidátů, se našimi předními deníky, agenturou ČTK a tzv. veřejnoprávními médii skloňovalo stále stejných sedm osm jmen jako ukázka, koho je správné považovat za skutečné osobnosti. V prvním kole voleb však většina těchto favoritů a miláčků médií i našich elitářů nedostala dost hlasů a neprošla do užšího výběru 45 jmen, ze kterých bude sněmovna volit radu ČT.

Hned nastal pokřik. Jak to, že si poslanci dovolili volit! Jak to, že si dovolili hlasovat! Jak může někdo počítat hlasy jakýmsi "neosobnostem", kteří si dosud nezasloužili naši přízeň, úplně stejně jako našim velikánům ducha! Pryč s volbou! Tak volají novodobí šlechtici, vyvolení mezi vyvolenými, avšak nikdy nezvolení. Oni nechtějí volit, oni chtějí vybírat, jmenovat, označovat, kádrovat. Ty jsi osobnost, ty ne. Nač potřebujeme nějaké demokratické postupy? Nač vůbec volby? Ti praví přece již v roce 1992 nedostali ani pět procent, na těch volbách tedy musí být něco špatného. Uměli bychom to i bez nich. I parlament bychom jistě sestavili lépe než zmanipulovaní voliči.

Silná slova padají od pana Putny. Cejchuje své neoblíbence označením "normalizátoři," sportovci jsou podle něj "politicky neškodní," mluví o "biči na novináře" a volby označuje za "trapnou frašku." Do užšího výběru neproniklo mnoho desítek dalších zajímavých lidí, které by si v radě kdekdo přál, třeba i já. Ty Putna nejmenoval. Nejsou to dost osobnosti. Ani mezi nesmírně pestrým a nesourodým společenstvím 45 jmen, ze kterých se bude volit, nevidí - kromě Milana Knížáka - žádnou osobnost. Nebyli dost často v televizi? Nebo nebyli dost dlouho v KSČ, jako mnozí Putnovi protěžovaní oblíbenci? Nevím, důvod neznám, ale pro elitáře je již jasno. Osobnosti to nejsou.

Pan Putna a jemu podobní mají právo preferovat kohokoli, mohou si přát na důležitých místech kohokoli a také se pro to mohu svobodně angažovat. Po mnohých zkušenostech ale vědí, že volbami a dalšími mechanismy se jim to nedaří, protože elitářů a novodobých šlechticů je málo. A i přes spřátelená média se jim nedaří získat si veřejnost. Začínají proto útočit na samu volbu jako princip. Požadují místo volby své kádrování. A to už je vážné.

Autor je publicista a poradce předsedy Poslanecké sněmovny, reakce na článek v MFD ze dne 23.5. 2001