Hlavní strana » Co Klaus neřekl » Co Klaus neřekl, resp.…

Co Klaus neřekl, resp. neudělal, tentokráte o filmu – dementi č. 14

Co Klaus neřekl, 15. 5. 2006

Dokumentaristka Helena Třeštíková v Mladé frontě Dnes v pondělí 15. května publikovala krátký článek s názvem „Vítejte v Kameňákově!“ s vůdčí myšlenkou, že prezidentovo veto novely zákona o Fondu české kinematografie je výzvou k tomu, aby u nás vznikaly výlučně filmy typu Kameňák a aby nebyla šance točit filmy lepší „za podmínek alespoň trochu důstojných a vzdáleně podobných evropským zvyklostem“.

Chtěl bych jí sdělit, že jsem film Kameňák (a filmy podobné) nikdy v životě neviděl a že se zaměřuji výlučně na filmy – jak by asi ona řekla – náročné, umělecké, nedivácké. Nesmírně si vážím toho, že jsem se dožil doby, kdy mám naprostou svobodu vidět film, jaký chci a kdy je nabídka celého spektra kinematografie pro každého z nás v různých formách snadno k dispozici. Na druhé straně jsem přesvědčen i o tom, že je svobodná volba občana tou největší hodnotou a také tím nejlepším kritériem. Proto se velmi pozorně dívám na argumenty těch, kteří chtějí vkus diváků známkovat a vylepšovat, a mám pocit, že už jsem je někde a někdy slyšel. Paní Třeštíková jistě také. Názory některých jejích kolegů, že se dožili konce diktátu cenzury a upadli pod diktát peněz, resp. symetrizace těchto dvou věcí, jsou pro mne nepřijatelné. Film je uměním, ale současně je i na trhu prodávaným zbožím a nemůže mít žádné specifické postavení.

Svým vetem jsem polemizoval s tím, že má být film vytknut jakoby před závorku, mimo všechny další umělecké žánry. Její argument, že Národní divadlo, Národní galerie a Česká filharmonie žijí ve specifických poměrech, je zcela mylný. To jsou unikátní jednotlivosti zřízené státem, to není umělecký žánr, to není podpora divadla, výtvarného umění či hudby. To je podpora konkrétních institucí.

Svým vetem jsem polemizoval i se zvolenou metodou státní podpory. Stát jistě může – ve svém standardním rozhodování o výdajích státního rozpočtu – podpořit to či ono, shodnou-li se na tom demokraticky zvolení členové parlamentu. Něco jiného je vyjmout podporu kinematografie z tohoto rozpočtového procesu a svěřit jí někomu úplně jinému. Stejně tak bych se smířil s tím, kdyby byly použity zdroje státního rozpočtu, které jsou k dispozici, ale nerozumné je pro získání dalších prostředků nově zdanit vybranou skupinu soukromých podniků a podnikatelů. Toto není metoda, kterou by doporučila jakákoliv vážně míněná učebnice veřejných financí.

Svým vetem jsem polemizoval i s představou, že kvalitní filmy vytvářejí peníze. Jsem totiž přesvědčen o tom, že žádná korelace mezi množstvím peněz a uměleckou kvalitou neexistuje. Kvalitní umění vyžaduje umělce (s velkým U) a alespoň elementárně přijatelné společenské poměry. Obojí u nás existuje.

Václav Klaus, 15.května 2006