Hlavní strana » Rozhovory » Česká verze interview pro dpa…

Česká verze interview pro dpa nad vydáním německého překladu knihy „Modrá nikoli zelená planeta“

Rozhovory, 12. 11. 2007

dpa: Pane prezidente, proč by měli Němci číst Vaši knihu?

Nemyslím si, že by ji měli číst výlučně Němci. Falešná a nefér propaganda samozvaných klimatických veleknězů a alarmistů mi velmi připomíná éru komunismu. Také tehdy někdo protlačoval či propagoval svou jedinou „pravdu“ a vnucoval ji ostatním. Hrozí velké nebezpečí, že bude pošlapáno to, co je v podtitulu této mé knihy, tj. lidská svoboda, a proto proti tomu musím bojovat. Ostatně, s vydáním německého překladu knihy to nekončí. Připravujeme také anglickou, polskou, holandskou a španělskou verzi. Údajně koluje v Německu špatná, ne-li karikovaná verze překladu mé knihy, která má hrát určitou negativní roli. Také proto se na německé vydání těším.

dpa: Mnozí Němci se budou divit, že hlava státu takovou knihu vůbec píše. Co byste těmto lidem odpověděl?

Kdybych kolem sebe viděl spoustu knih na stejné téma napsaných ve stejném duchu někým jiným, třeba bych se do toho nepletl. Ty ale nevidím. Tuto debatu považuji navíc za tak zásadní, že – prezident-neprezident – si toto téma volím jako jedno z témat veřejné diskuse. Myslím, že i to je úkolem prezidenta.

dpa: Co Vás ve Vašem postoji tak upevňuje? Jak to, že jste si tak jistý?

V některých zásadních věcech společenského a lidského uspořádání si jistý jsem. Například jsem přesvědčen, že jen ten, kdo poznal nesvobodu, dobře chápe svobodu. Mimořádná zkušenost s životem v komunistické době člověka posiluje a umožňuje mu, aby některé věci říkal velmi přesvědčeně a velmi suverénně. Pokud nás socialismus něčemu naučil, pak je to právě toto.

dpa: A ten kdo totalitu nezažil?

I ten může mít své určité jistoty. Ale jde o to, jestli všechny dimenze tohoto problému dobře chápe a cítí. Mám trochu strach – na základě své zkušenosti s jednáním se spoustou lidí a politiků ze západní Evropy a z USA – že svobodě trošku nerozumí, že si ji strašlivě zjednodušují.

dpa: Snad jsou lidé, kteří po desetiletí žijí ve svobodném světě, na demokracii příliš zvyklí.

Ano, oni jsou na ni zvyklí. Jim byla jednou provždy dána. Oni nemuseli projít žádným vnitřním bojem sami se sebou. Pro ně to nebyl prožitek, ale hotová věc a otázky nad ní si nikdy nekladli. V tomto je naše zkušenost unikátní. V německém prostředí byl tento prožitek samozřejmě také, nicméně už je to 60 let, už je více zapomenut a mnohé generace o tom nemají tušení.

dpa: Vydání Vaší knihy v květnu t.r. v České republice bylo provázeno velkým zájmem ze zahraničí. Stala se během těchto šesti měsíců nějaká výjimečná událost, která Vás ve Vašem postoji obzvláště posílila či donutila k zamyšlení?

Obě tendence jsou přítomné. Na jedné straně máme další dramatizaci situace, zejména udělením Nobelovy ceny Al Gorovi. Tímto byl překročen Rubikon a z klimatické propagandy se stala téměř oficiální světová doktrína, s razítkem komise, která Nobelovu cenu uděluje. Na druhé straně přimělo udělení letošní ceny míru mnoho lidí k tomu, aby si začali klást další otázky.

dpa: Vadí Vám, že se jednalo o Nobelovu cenu míru?

Proč by mělo? Tato cena je tak jako tak značně sporná. Je to jedna z mnoha cen, které se na světě udělují, a pokud má určitou prestiž, tak jistě menší než mají Nobelovy ceny ve vědních disciplínách.

dpa: Jaká byla Vaše první myšlenka, když jste se dozvěděl, že Al Gore tuto cenu získal?

Vůbec žádná. Vzal jsem to pouze na vědomí. Bylo mi jasné, že to bude mít dva dopady: za prvé, zesílení oficiální podpory této pozice a za druhé, sílící kritiku. Obojí kolem sebe vidím denně.

dpa: Existuje nějaký argument těch, kteří Vás kritizují, který byste byl připraven uznat?

Jako každý jiný akademicky myslící člověk bych samozřejmě bral v úvahu nová fakta o reálném oteplování či ochlazování naší planety. Jiná věc je interpretace těchto faktů, tj. debata o tom, zda je dnešní eventuelní oteplování jednorázovým odchýlením se od trendu, částí nějakého cyklického pohybu či náhodným fenoménem – ve statistickém slova smyslu. Toto je technická stránka problému. Ta společenská je důležitější a v tomto ohledu nevidím nic přesvědčivého, co by můj dlouhodobý postoj mohlo změnit. Nevěřím tomu, že nějací moudří „povolaní“ vědí, co je správné, lépe než milióny lidí. Proto je můj názor tak pevný.

dpa: Je hospodářský růst příčinou nebo řešením problémů spojených s životním prostředím?

Pro mě samozřejmě vždy byl a je řešením. To je zcela jasné. V minulosti vždy bývali lidé, kteří varovali před dalším hospodářským růstem. Bylo tomu tak před 500 lety i před 200 lety. Ekonomové vidí jistou zákonitost: na počátku přináší hospodářský růst sice různé problémy, ale ty časem vyřeší. To ukazuje velmi dobře tzv. environmentální Kuznetsova křivka.

dpa: Ve Vaší knize píšete, že největším ohrožením pro svobodu, demokracii, tržní ekonomiku a blahobyt se stala ambiciózní ochrana životního prostředí. Vy ale ochranu životního prostředí zcela neodsuzujete. Kudy prochází ona hranice?

Racionální zacházení se svým životním prostředím je součástí lidského chování. To nosí snad všichni lidé v sobě. Ale „ochrana“ životního prostředí je věc jiná. Moje debata proto vůbec není zaměřena proti rozumné ochraně životního prostředí, ale proti tomu, co lze označit jako „ekodiktatura“. To je postoj, který staví ekologické otázky do centra lidského uvažování a dělá z nich jakýsi dominantní princip lidstva. Proti tomuto bojuji. O ochraně životního prostředí v malém můžeme diskutovat, ačkoliv člověk by měl začít samozřejmě především sám u sebe. Nikoliv jako Al Gore s obrovskou spotřebou energie ve svém vlastním domě. Měl by začít raději u svého vlastního chování.

dpa: Jak šetří český prezident energii na Pražském hradě?

Asi byste se divili, ale šetření energií je opravdu moje téma. To Vám mohou moji spolupracovníci potvrdit. Když například skrze díru pode dveřmi vidím, že se v sousedním pokoji svítí, vždy se ptám, proč tomu tak je, když tam nikdo není. A vždy dostávám odpověď: „Zapomněli jsme zhasnout.“ Nebo se často ptám: „Proč jste udělali tolik kopií?“ To je má každodenní typická debata a žádný vtip.

dpa: Kde vidíte počátek diskuze o změnách klimatu?

Tato ideologie v podstatě existovala již v devatenáctém století, především v zeleném „völkisch“ hnutí v Německu. Dramatizace této debaty začala pravděpodobně na konci 60tých let nebo začátkem let 70tých. Mnoha lidem v USA a v západní Evropě, kteří byli proti svobodě, volnému trhu a demokracii, se socialismus už nezdál být vhodným ke „vzpouře davů“. Chopili se proto tému změny klimatu.

dpa: Ve svém projevu u příležitosti státního svátku ČR dne 28. října jste mj. loboval pro mírové použití jaderné energie. Udělala červeno-zelená vláda v Německu svým odstoupením od atomové energie chybu?

Nepochybně. Jaderná energie je daleko lepší než téměř všechny ostatní energie. Proto to byla chyba. Atomovou energii potřebujeme, to je zcela jasné a víra ve zcela jiné zdroje energie je iracionální. Nové větrné mlýny jsou podle mě skutečně tragické, jejich koncentrace v okolí Berlína nabízí smutný pohled. A nejsou řešením.

dpa: Prezident Klaus bojuje jako novodobý rytíř Don Quijote s dnešními větrnými mlýny?

Toto srovnání považuji za poctu. Když vidím aroganci lidí jako je Al Gore, musím proti tomu něco dělat. To je a vždy bylo moje motto.

Václav Klaus, DPA, 12. 11. 2007