Hlavní strana » Rozhovory » Odpovědi Václava Klause do…

Odpovědi Václava Klause do česko-holandské knihy „Pražské jaro '68 Revisited“

Rozhovory, 17. 10. 2008

1) Jak jste vnímal události roku 1968?

Už jsem byl naštěstí docela „dospělý“, nebyl jsem tedy pouhým pasivním divákem tohoto historického roku. Jako vědecký pracovník Ekonomického ústavu ČSAV jsem se zúčastnil prací na tehdejších ekonomických reformách a krátkou dobu jsem byl i členem jakési poradní skupiny na Úřadu vlády. Intenzivně jsem publikoval v odborných časopisech i v běžných denících a týdenících. Měl jsem rozhovory v rádiu, besedy s občany, atd. Založil jsem KMEN (Klub mladých ekonomů), jehož jsem byl prezidentem.

Rok 1968 byl pokusem o liberalizaci komunistického systému a o hledání jakési třetí cesty mezi socialismem a kapitalismem. Liberalizaci systému, která byla nesporná a je mylné ji dnes bagatelizovat, jsem samozřejmě, jako téměř každý, vítal a dalo by se říci, že i s velkým potěšením využíval. Ideje osmašedesátníků jsem však zřetelně a nahlas kritizoval zprava, třetí cestu jsem považoval za omyl už tehdy. Rok 1968 byl i mocenským soubojem uvnitř KSČ a v něm i každý nestraník více fandil jedněm než druhým. Ale v každém případě tento rok prvně po dvaceti letech – od února 1948 – přinesl spoustu pozitivních věcí: téměř necenzurovaná média, uvolnění cestování do západní ciziny, vznik řady skutečně nezávislých organizací, myšlenková ničím neomezovaná svoboda. 

Sovětský svaz si tyto věci uvědomoval, protože správně pochopil, k čemu by mohly vést. Bylo tragické, že vedení KSČ jasná varování podcenilo. Bylo proto nevyhnutelné, že k invazi musí dojít a je otázkou, zda jí bylo možné zabránit. Nejsem si jist. Západ (až na slovní odsudky) zůstal prakticky neutrální. Invaze měla pro leckoho, pro mne nikoli, jeden pozitivní efekt. Komunistický experiment byl jednou pro vždy „odromantizován“. Začala éra „reálného socialismu“.

2) Ovlivnily události roku 1968 Váš světový názor?

Můj nikoli, ten už jsem měl v té době dostatečně pevný a jestli se nějak vyvíjel, tak to bylo v průběhu celých šedesátých let, nikoli v srpnu 1968. Jestli jsem si něco nového v té době uvědomoval, pak to bylo – při sledování událostí pařížského jara a při mém studijním pobytu v USA na jaře 1969 – pochopení toho, jak se západní svět myšlenkově posunul blízko k nám. My jsme snad vystřízlivěli dostatečně, oni byli naopak stále ještě opilí sněním o marxistické utopii. Mnohé z toho bohužel zůstalo dodnes.

3) Jaký je podle Vašeho názoru odkaz roku 1968?

Odkaz roku 1968 aktuální dodnes je. Ukázalo se, že si není radno zahrávat s nesvobodnými systémy, jakkoli se maskují vznešenými cíly a všelidskými a celoplanetárními ambicemi. Jednou je to ve jménu Proletariátu, podruhé ve jménu Planety. Obojí je stejné špatné. V pozadí roku 1968, jak jeho pražské, tak jeho pařížské varianty, byla otázka svobody. V tomto souboji jsme dodnes nevyhráli. Pod mnoha novými podobami a tvářemi (které  i dnes chtějí být „lidské“) znovu nastává útok na elementární principy lidské svobody. A opět mnozí věří tomu, že tudy vede cesta. Bude smutné, jestli tito lidé vystřízliví, až když narazí, jako se to stalo v roce osmdesátém šestém v Československu. Dělejme všechno proto, aby vystřízlivěli bez tohoto nárazu.

(Vydalo nakladatelství Paseka, 2008)