Hlavní strana » Jinýma očima » The Times o pokrytectví EU…

The Times o pokrytectví EU při rozšiřování

Jinýma očima, 28. 6. 2002

Pokrytectví je nezbytný olej, na kterém se točí motory Evropské unie od jejího založení.

Znovu to ukázalo komuniké ze Sevilly, a to zejména v kapitole o rozšíření, píše dnes v zásadním článku o rozšíření britský deník The Times. Autorka rozboru soudí, že kandidátské země by se měly vážně zamyslet, zda je pro ně za nynějších podmínek rozšíření výhodné. Rozšíření je obrovský a riskantní podnik, a to pro kandidátské země ještě více než pro EU. A navíc většina velkých hráčů EU si ho už nepřeje. Italští a španělští diplomaté jen stěží skrývali nadšení nad francouzským volebním výsledkem, který podle jejich názoru proces zkomplikuje. Nicméně ze sevillského prohlášení nikdo nic takového nevyčte.

Patnáctka EU si přede blahem, jak se plní plán. Problém je na straně kandidátů. Pokud my v EU máme podepsat smlouvu – což samozřejmě hodláme - musejí být kandidáti více konstruktivní a realističtí, paroduje list.

To je ovšem naprostý protiklad k pravdě. Konstruktivní má být EU, ne kandidáti. Desítka hlavních kandidátů ve snaze, aby nedala vládám EU žádnou záminku ke zdržení, spolkla prakticky veškeré otrávené ovoce, které jim byrokracie v Bruselu strčila do ruky. V protikladu k tomu velká rozhodnutí, která nemůže přijmout nikdo jiný než vlády EU - tedy jak a kolik zaplatit za rozšíření a kdo to bude platit, jak zrušit dotace na zemědělské výrobky, jak v rámci EU jednat a rozhodovat - jsou neustále odkládány do šanonu "příliš obtížné" a přesunují se ze summitu k summitu. Financování rozšíření je ze španělského rozhodnutí příliš rozporné, a tak ho Španělé přenechali na Dány a na jejich říjnový summit. Ale i to je příliš brzy na Němce kvůli jejich volbám, takže tato konference se přesunuje na listopad.

Tento poslední přesun také ukazuje, jak málo panuje ve skutečnosti onoho realismu, kterým se zaštiťují deklarace. V listopadu už nezbude na jednání skoro žádný čas, pokud se má výsledná dohoda skutečně podepsat v prosinci. Takže to bude ve stylu: "Podepište nebo to nechte být." A to bez ohledu na to, jak podlé nebo potenciálně zkázonosné konečné podmínky budou.

Obecně se předpokládá, že kandidáti podmínky přijmou, protože v tak pozdní fázi je zpoždění nepravděpodobné a rozpad nemyslitelný. Trhy s tím souhlasí a započetly do svých kalkulací rozšíření už dávno.
Pořád však existují dva důvody, proč by se kandidátské země měly nad rozšířením vážně zamyslet. První je už nyní jasný. Budou smět vstoupit jen jako občané druhé třídy, kteří budou platit příspěvky, ale jimž budou odepřeny mnohé výhody. Špinavá pravda je, že bohatý Západ chce přístup k jejich 107 miliónům spotřebitelů, ale nechce je "uvnitř". Rozhodně ne jejich pracovní sílu. Tuto základní svobodu EU jim šéfové států a vlád patnáctky odepřeli už loni.

S tím souvisí finance, jelikož EU odepírá kandidátským zemím peníze, které nynějším členům poskytuje. Oficiálním důvodem pro strop na regionální pomoc je nedostatek absorbční kapacity. To je nesmysl, protože kandidátské země úspěšně zvládly větší obnosy v přímých zahraničních investicích. Diskriminuje se proti nim prostě proto, že Španělsko, Portugalsko, Irsko a Řecko si odmítají odepřít a Německo nechce platit oběma skupinám.

Druhým a možná ještě závažnějším důvodem, proč by se kandidáti měli ve vlastním zájmu nad vstupem vážně zamyslet, je to, že evropské regule je uzavřou do jejich relativní chudoby bez naděje úroveň EU dostihnout. Ekonomiky v přechodu potřebují vysokou flexibilitu a vysoký růst. Avšak nejenže EU s tím nepočítá, uzamyká je do přísnějších podmínek než kteréhokoli uchazeče o členství před tím.

Do svých zákonů musely nové země bleskově vstřebat na 80.000 stránek regulí EU, od háčků na sýry po sociální ochranu a daně. Mnoho z těchto složitých a drahých změn znamená, že musejí odstoupit od zisků, kterých dosáhly v heroickém úsilí zbavit se pozůstatků plánované ekonomiky. Každý žadatel, který si dovolí zpochybnit potřebnost některého z platných předpisů, ať už je sebevíce absurdní, dostane standardní odpověď: Je nutný, protože existuje. I Brusel uznává, že noví členové budou dodržovat více podmínek regulí EU než většina nynějších členů.

Dalším chomoutem jsou maastrichtská kritéria. Noví členové potřebují k rozvoji větší volnost než dvouprocentní inflaci. I ve vyspělých ekonomikách EU vedlo dodržování maastrichtských kritérií ke stagnaci. U nových členů může vést k propadu.

Autorka článku Rosemary Righterová v závěru píše, že byla vždy nadšenou propagátorkou rozšíření a politicky mu nadále věří. Shrnuje však, že noví členové už je nepotřebují tolik, jako když celý proces začal. Jejich bezpečnost je zaručena členstvím v NATO. Bude-li řádně fungovat WTO, získají dostatečný přístup i na trhy EU. Pokud je nebudou dusit regule EU, budou více konkurenceschopné.

Země, která by nepřistoupila, by krátkodobě utrpěla na trhu obligací a u zahraničních investorů. Ale pokud by viděli, že se v této zemi výhodně podniká, vrátili by se. Je otázka, zda by to pochopili lidé. Ale to se nedá zjistit jinak, než že se jim začne říkat pravda.

Jiří Majstr boh mik, Zpravodajství ČTK, 25.6.2002