Hlavní strana » Knihy » Francouzské vydání knihy…

Francouzské vydání knihy Modrá, nikoli zelená planeta

Knihy, 2. 6. 2009

Předmluva prof. Garella k francouzskému vydání knihy Modrá, nikoliv zelená planeta

Tuto knížku budete hltat, budete o ní říkat všem kolem Vás. Jako já, jako většina Francouzů, chcete udělat něco pro životní prostředí, abyste připravili lepší budoucnost pro své děti a vnoučata. Už řadu měsíců a let nás však média straší osudem planety a podle zelených bychom měli všechno vidět černě. Francouzská vládní agentura pro životní prostředí vyprodukovala tolik myšlenek, sdružila tolik lidí, vydala tolik prohlášení, navrhla tolik opatření, že se nakonec musíme ptát, jestli to přinese něco konkrétního a jistého.

Tato knížka Vás zbaví jedné velké starosti. Osvítí Vás a vrátí Vám naději, protože se Vám před očima zjeví prostá pravda: „to je přesně ono”.

Musím Vás zároveň upozornit, že tato knížka není politicky korektní. Její autor je politicky nekorektní a to, co říká, také.

Autor je ve Francii málo známý, a to málo, co se o něm píše, ho karikuje. Václav Klaus, současný prezident Evropské unie až do konce června 2009, který v této funkci vystřídal Nicolase Sarkozyho, je popisován jako anti-evropan a složitá osobnost. Neváhá odmítnout rozhovor v Le Monde, onom známém deníku, protože odmítá jeho permanentní dezinformace. Náhle ukončí rozhovor s redaktorem deníku Figaro, který se ho zeptá na otázku nad rámec těch předem dohodnutých. Nemá tedy strach se otřít o novináře a o média. To není u politiků obvyklé.

Je ale Václav Klaus politikem? Je spíše mužem, který má svá pevná přesvědčení, než mužem moci – to je profil, který je mezi politiky ojedinělý. 

Přesvědčení Václav Klaus má. A pevná. Utvářel si je tváří v tvář komunismu a filozofii svobody, která nakonec komunismus porazila. Je ekonomem a univerzitním profesorem. Od mládí vášnivě četl velkého ekonoma a liberálního filozofa, jednoho z otců zakladatelů tzv. „rakouské školy“ a nositele Nobelovy ceny z r. 1974, Friedricha von Hayeka. Tajně organizoval pro pražské studenty semináře,  aby i oni začali věřit ve svobodu a v trh. Všichni tito mladí lidé se podíleli na sametové revoluci a začali působit v politice a na vysokých školách tehdejšího Československa, vysvobozeného z područí Sovětského svazu.

V době, kdy už Václav Klaus může své myšlenky vyjadřovat svobodně, stává se členem prestižní Mont Pelerinské společnosti, kterou Hayek založil v r. 1947, učené společnosti, která sdružuje nejznámější liberální intelektuály z celého světa, mezi nimi osm nositelů Nobelovy ceny za ekonomii. Velmi rychle se tak ocitá po boku Miltona Friedmana, Jamese Buchanana, Garyho Beckera, Vernona Smithe, a jeho první publikace a přednášky o ekonomických systémech (a o mýtu „třetí cesty“) ho přivádí na slavnou cestu do Spojených států a západní Evropy. Využívá svých ekonomických znalostí v politice: je prvním českým ministrem financí a zavádí úspěšný privatizační program. Ve své zemi je od té chvíle velmi populární, ale musí se poměřovat s Václavem Havlem, prvním prezidentem osvobozeného Československa a v očích Václava Klause spíše sociálním demokratem než liberálem. Postupem času (a s nemocí Václava Havla) se autorita Václava Klause prosazuje.

Uspěje i v náročné operaci, ve které prokáže sílu svého charakteru, ale také svůj vyjednávací talent: při rozdělení České republiky a Slovenska. Od té doby zastává vysoké posty v české politice, a to i navzdory tomu, že jeho strana nikdy nezíská zřetelnou parlamentní většinu (to se týká i dnešního dne). Jako premiér a později jako prezident republiky si získává přátelství mnoha předních politiků, včetně Margaret Thatcherové – což je ve Francii jeho častou nálepkou. Má však Francii rád, má rád její kulturu a často navštěvuje Univerzitu v Aix en Provence, jejímž je čestným doktorem.

Tato stručná biografie Vás utvrdí v tom, že je to člověk, který není politicky korektní, ale také, že má významnou politickou odpovědnost. My sami ho často popisujeme jako euroskeptika a podezíráme ho z toho, že chce definitivně zablokovat přijetí Lisabonské smlouvy (Irové musí volit znovu a prezident České republiky – tj. on sám – ještě neztvrdil ratifikaci smlouvy svým podpisem poté, co ji český parlament podpořil). Václav Klaus se brání, že není euroskeptikem. Má silné „evropské cítění”, ale Evropa je pro něho prostorem, nikoli mocností. Jako mnoho evropských voličů (zejména těch francouzských), kteří řekli své „ne” projektu evropské ústavy, Václav Klaus odmítá převádět pravomoci do rukou nikým nevolených a nekontrolovaných unijních úředníků. Naproti tomu je zastáncem Evropy bez obchodních bariér, sjednocené společnou kulturou, respektující občanská práva a svobodu jednotlivce. I tomuto jeho postoji řada jeho partnerů nerozumí a jedině občané zemí střední Evropy, většinově, sdílejí jeho averzi vůči ekonomickému dirigismu a ochranářskému státu: už se ho zbavili!

Tato politicky nekorektní osobnost nám předkládá dílo, které je svým obsahem také politicky nekorektní. Jestliže máte rádi thrillery nebo růžovou knihovnu, tak tuto knížku nečtěte.

Nebude Vás u ní mrazit v zádech z apokalyptické budoucnosti, nepředvídá vyčerpání všech zdrojů energie, nebo opakování tsunami, ani úhyn všech ledních medvědů, nebo totální deforestaci Afriky. Jestli máte rádi filmy, u kterých trnete hrůzou, musíte zůstat u filmu Al Gora, úspěšně promítaného na většině školách, protože děti dobře vědí, že je čeká témná budoucnost jen proto, že jejich rodiče byli ideologií trhu svedeni na zcestí.

Nečeká Vás ani četba růžového románu, který Vám představí krásného, šarmantního prince, to jest stát, obklopeného pážaty (mezinárodními experty), zachraňujícího planetu kouzelnou hůlkou z Kjóta, kterému se podaří fiskálním polibkem probudit bohyni Gaiu a uklidnit všechny malé trpaslíky, kterými jsme my.

Tato knížka Vám lecos vysvětlí. Není laskavá k argumentům environmentalistů, kteří si udělali živnost z vyhlašování katastrof, a je zároveň poselstvím naděje. 

Rozeznáte díky ní pseudovědu a skutečný politický projekt (ten, který chce změnit společnost a zbavit nás naší svobody). Naději v potenciál člověka, v jeho schopnost inovovat, díky hospodářskému růstu a technologickému pokroku (obojí bržděné a ohrožované environmentalisty). Lidé mají rádi přirodu a mohou být vychováni k tomu, aby ji ochraňovali ještě lépe. Jako liberál je Václav Klaus nesmírně obezřetný vůči „prozřetelným“ zásahům politiků a jejich klientely, naproti tomu má realistickou a oprávněnou důvěru v osobní iniciativu a v interakci lidí, kteří jsou osvobození od neodůvodněného strachu propagovaného jednou sektou, která má – jak Václav Klaus ukazuje – podobné definiční znaky s totalitními režimy 20. století. 

Uznáte, že to není příliš politicky korektní. Ale sledujte, alespoň ze zvědavosti, argumenty a důkazy, které Václav Klaus předkládá. Myslím, že bude prospěšné, že se velký počet Francouzů, manipulovaných propagandou zelených, která – ona jediná – se stala politicky korektní, seznámí s obsahem této knížky a až si ji přečtou, budou se cítit informovaní a klidnější.

Jacques Garello, emeritní profesor na Univerzitě Paula Cézanna, Aix-en-Provence, Francie; Předseda ALEPS (Association pour la Liberté Economique et le Progrès Social) a administrátor IREF (Institut de Recherches Economiques et Fiscales)

Planète bleue en péril vert, IREF, Aix-en-Provence, 2009. Předmluvu z francouzského originálu přeložil Jiří Brodský.

Autor: Václav Klaus
Nakladatel: IREF
Počet stran: 116
Rok vydání: květen 2009
ISBN: 978-2-35797-000-7

Distribuci knihy zajišťuje Institut de Recherches Economiques et Fiscales (IREF).