Hlavní strana » Knihy » Kde začíná zítřek

Kde začíná zítřek

Knihy, 11. 11. 2009

„Dospěl jsem k poznání toho, jak snadné je být nepochopen a jak obtížné je být zcela srozumitelný.“

Milton Friedman, Two Lucky People

Friedmanův citát z úžasné knihy jeho vzpomínek, které spolu se svou ženou napsal, když se blížil k věku devadesáti let, jsem jako motto své knihy nezvolil náhodou. Ač jsem se ve stovkách článků, projevů a rozhovorů a v desítkách publikovaných knih v posledních dvaceti letech snažil říci snad všechno, co jsem o naší době považoval za potřebné říci, přesto často cítím zjevné nepochopení a trápí mne nepřetržité desinterpretování mých názorů. Může to být i vinou toho, že v těchto svých textech nejsem „crystal clear“, jak říká Milton Friedman, a možná také toho, že celek svých názorů vidím asi jen já sám a že jsem ve svých krátkých, jako vedlejší produkt své plnohodnotné a mne plně vytěžující politické aktivity vznikajících textech dosud nenabídl širší záběr. Pokusit se v tomto směru o něco soustavnějšího, je záměrem této knihy.

Troufám si tvrdit, že jsem se v celé polistopadové době prezentoval dostatečně konzistentními postoji a názory (jakkoli byly zkreslovány a karikovány až k nemožnosti) a že existovala a existuje jednota mých postojů, činů a názorů. Přesto měly tyto názory vždy svou dobovou podmíněnost a souvislost. Na poslední dvacetiletí se nemohu dívat jako nezúčastněný pozorovatel. Tím jsem určitě nebyl. Příležitost, aby se analyticky uvažující ekonom stal přímou součástí zcela unikátního společenského procesu takového rozsahu, jaký jsme prožili my, je zcela mimořádná, a i to je důvodem tento prožitek a tuto zkušenost nenechat poztrácet v zapomnění. 

Nechci předesílat ani metodu knihy, ani předvádět její, do pár vět zkondensovanou základní filosofii. Přesto bych chtěl hned v úvodu říci, že nechci zůstat u explicitně polemického způsobu psaní a že se chci pokoušet o vysvětlovací či přednáškový styl, který – pokud bude polemický – pak spíše implicitně. Nejde také o „prezidentský“ text, ale o záměr hledat něco společného, cosi jako nejvyšší společný jmenovatel, na němž se snad můžeme s mnoha lidmi u nás shodnout a sjednotit.

Nechci svou pozici deklarovat ex-ante, měla by vyplynout z textu, ale přesto chci říci, že základním rámcem (či – jak se občas říká – axiálním principem) mého uvažování je svoboda – čili úsilí o minimalizaci vměšování státu do života lidí – jako nejvyšší kritérium pro hodnocení minulosti, přítomnosti i budoucnosti našich životů, jako výchozí pohled na komunismus, transformaci, dnešek i budoucnost.

Připadá mi zjevné a pochopitelné, že je naše země – po svém velmi složitém vývoji v průběhu celého dvacátého století – výrazně zneklidněna a že si příliš nevěří. Je i v mnohém rozhádána, což ostatně není nijak překvapivé. Zásadních zvratů poměrů bylo za dobu života pěti generací, které se u nás za poslední století vystřídaly, opravdu dost. Prožila to generace mých prarodičů, mých rodičů, generace moje, prožívá to generace mých synů a začíná to prožívat i generace mých vnoučat.

Václav Klaus

Název knihy: Kde začíná zítřek
Autor: Václav Klaus
Vydavatel: Euromedia group k.s.
ISBN: 978-80-242-2599-9
Rok vydání: 2009
Počet stran: 205

Knihu je možno objednat zde.