Hlavní strana » Články a eseje » Magie pana Peňáse

Magie pana Peňáse

Články a eseje, 20. 12. 2004

Když jsem si přečetl komentátorský (tedy názor časopisu do jisté míry vyjadřující) článek Jiřího Peňáse „Prezident kouzelník“ (Týden č. 51/2004), nevěřil jsem svým očím. Předesílám, že pana Peňáse osobně neznám a o to je mi míra absurdity jeho článku nepochopitelnější. Nikdy jsem se s ním v životě nesetkal, nevím jak vypadá, snad jsem ho nemohl – vědomě či nevědomě – nějak urazit či se ho dotknout.

Tím spíše mu nerozumím. Je jeho text cíleně založen na šíření nepravd nebo je jeho autor obětí nějakých mylných informací, které si neověřil? Neumím si na tuto otázku odpovědět. Napsal o mně např. tato slova: „Na nedávném kongresu pravicové ODS vyrazil dech novou definicí levicovosti, jež je odhalitelná v pití z plastových láhví, v nošení batohu a v jízdě na snowboardu. Delegáti byli zmateni…“. Zmaten jsem já. Na kongresu ODS jsem pronesl krátký projev, jehož text je k dispozici na www.klaus.cz nebo na www.hrad.cz . V tomto textu není ani slovo o levicovosti, o plastových láhvích, o batozích či o snowboardech. Delegáti proto v tomto ohledu mými názory zmateni být nemohli. Zmaten je asi jen a jedině sám pan Peňás, respektive skoro si myslím, že zmaten není ani on. Že na mne pouze za každou cenu útočí.

Téma, kterého se dotknul, zajímavé ale je. Jak tím, jak se dostalo na veřejnost, tak svou podstatou. Ve čtvrtek 2. prosince, při čekání na zahájení živého rozhovoru na Radiožurnálu s redaktorem Janem Pokorným, jsme s mým tiskovým mluvčím Petrem Hájkem od pana redaktora dostali minerální vodu v plastové láhvi a já s úsměvem dodal, že by to ještě chtělo batůžek a snowboard, neboť to všechno jsou – z mého pohledu – velmi symptomatické předměty jednoho současného světového názoru či životního stylu. Tento světový názor považuji za levicový. Vtipkovali jsme i o tom, jaké další vhodné předměty by do tohoto souboru věcí bylo možné přidat. Byli jsme u toho jen my tři. Tím to také skončilo a začal rozhlasový rozhovor.

Když jsem po několika dnech vycházel z budovy, kde se konal kongres ODS, zeptal se mne redaktor Lidových novin Petr Kolář, zda jsem tuto úvahu v budově Českého rozhlasu skutečně pronesl a já mu odpověděl, že ano. To je opravdu všechno. Na tom Jiří Peňás vystavěl svou konstrukci o tom, co jsem pronesl před delegáty na kongresu ODS. Čtenář časopisu Týden to od něho musel číst jako věrohodnou informaci.

Zdánlivě o nic nejde. Zdánlivě je to maličkost. Třeba se pan redaktor Peňás pouze spletl. Obávám se však, že to tak prosté a jednoduché není. Je to spíše jeden z nekonečné řady pokusů části naší žurnalistiky poškozovat, vydávat zavádějící informace, mást čtenáře, předvádět politiky jako nesvéprávné. Není ostatně náhodou, že pan Peňás končí svůj článek větou: „Ne, raději nesahat. Kdyžtak na čelo.“ Jeho další teze v citovaném článku raději ani nebudu komentovat, i když by mne snad dokonce i mohlo těšit, že jsem se svými názory stal „dědicem myslitele Ladislava Klímy“, jehož Cholupický den snad literární kritik Jiří Peňás zná. I když, kdo ví.

Václav Klaus, časopis Týden, 20.12.2004