Hlavní strana » Ekonomické texty » Nobelova cena, Prof. Stiglitz…

Nobelova cena, Prof. Stiglitz a jeho soudy o české ekonomice

Ekonomické texty, 3. 1. 2002

Joseph Stiglitz se - jako evidentní nespecialista na českou ekonomiku - vyslovuje k české ekonomice a české transformaci opakovaným způsobem a to tak sebevědomě a nadřazeně, že by si to žádný soudný člověk vůči sobě cizí zemi neměl dovolit. Protože si jako cíl svých útoků vybírá i mne, měli jsme už řadu příležitostí stát vedle sebe na různých konferencích - doma u nás, i ve světě - a o své názory se přít.

Dialogu s člověkem, který je mimo veškerou pochybnost velmi významným světovým ekonomem (a Nobelova cena v loňském roce to též potvrzuje), ale i evidentním levicovým ideologem, se nebráním a nevyhýbám a například naše loňská debata v Davosu o „třetích cestách“ byla zajímavá a vzbudila pozornost. Něco jiného je ale monolog, kde chybí protiargument. A tam je potřeba dávat pozor. Před několika týdny jsem zorganizoval a moderoval seminář Centra pro ekonomiku a politiku právě o Stiglitzově Nobelově ceně a vystupoval jsem tam - podle mne - velmi střízlivým a vyváženým způsobem. Odlišoval jsem velmi striktně Stiglitzův přínos k ekonomické analýze (či teorii) od jeho hospodářsko-politických doporučení s tím, že za to první se udělují Nobelovy ceny, zatímco za to druhé vydělává v poradcování či vyhrávají volby. Nebo opačně. Jen jsem trval na tom, že spojnice mezi první a druhou oblastí je velmi volná, leckdy neexistující a že se někdy dělají z první chybné závěry do druhé.

A právě v této rovině bych si s prof. Stiglitzem troufl polemizovat, protože trvám na tom, že právě na tomto pomezí dělá velké chyby a dopouští se strašlivých zjednodušení. Přímo exemplárním příkladem je jeho rozhovor v Lidových novinách dne 20. prosince 2001 s redaktorem Pleslem ( i když nijak neobhajuji Pleslovy otázky).

Prof. Stiglitz - jako teoretik - přišel v rámci konceptu tzv. „asymetrických informací“ s novou argumentací ukazující na nedokonalou efektivnost trhů. Tato neefektivnost plyne z toho, že asymetrické, čili nedokonalé informace poškozují trh. Díky tomu jsme se všichni (já bych řekl seriózní ekonomové) poučili a zařadili jsme to do standardní ekonomické argumentace. Aby nebylo mýlky, říkám, a to jednoznačně, ano.

Něco úplně jiného je ale to, zda to současně znamená argument ve prospěch státní intervence. To, že jsou trhy leckdy neefektivní, nepřináší automaticky závěr, že to je - samo o sobě - důvodem k většímu rozsahu státních zásahů. I stát (vláda, úřady) čelí asymetrickým, čili nedokonalým informacím a ostatně celý útok na socialismus a na centrálně plánovanou ekonomiku byl po celá desetiletí veden právě přes kritiku státu na základě argumentu, že trh je nejlepším „informačním“ systémem.

Říká-li prof. Stiglitz v Lidových novinách, že „trh nemůže vyřešit všechny své problémy“ a že to byl on, kdo „podminoval (nevím, je-li to dobrý překlad - V.K.) ideologii lidí, kteří tvrdí, že volný trh dokáže všechno“, pak s ním musím zásadně polemizovat. Nikdo rozumný ještě nikdy neřekl, že trh vyřeší všechno (já určitě ne!) a dvojice slov selhání trhu je běžný ekonomický termín. To si prof. Stiglitz vytváří falešného nepřítele.

Ekonomie po století objevuje různé nedokonalosti trhu. Koncept asymetrie informací je jen jedním z nich a neřekl bych, že nejdůležitějším. Říká-li Stiglitz, že „základní informační rámec musí regulovat stát“, pak je to spíše úsměvné, protože to už jsme si jednou prožili. Polemizuje-li tak falešně s teorií informací, která je v ekonomické vědě spojená s dalším nositelem Nobelovy ceny G. Stiglerem z Chicaga, pak tím - podle mého názoru - něco důležitého z této teorie nechápe. Říká-li, že není možné, aby si „podniky pracně sháněly všechny možné informace“, pak trhu asi nerozumí. Nikdo nikdy nemá a nemůže mít všechny informace, protože informace něco stojí. Proto každý ekonomický subjekt musí porovnávat náklady a výnosy informací a nalézt si svou rovnováhu. A ta určitě není v bodě „všechny“ informace, ale v bodě „optimální“ rozsah informací. To ví Stigler, to asi neví Stiglitz. A že by stát měl ony „nadoptimální“ informace dodat, je spíše úsměvné. A trochu smutné.

Ale pár slov z jiné oblasti. A tam už je to u Stiglitze velmi nenobelovské. Chce státní kontrolu bezpečnosti na letištích (díky 11. září) jako prvek národní bezpečnosti a dodává: „Předpokládám, že pan Klaus prosazuje, aby se vaše země vzdala armády a v případě války najala žoldáky“!? Není to snad špatný překlad?

Dlouho jsme se se Stiglitzem přeli o úloze komise pro regulaci kapitálového trhu (např. v Praze na konferenci v dubnu 1997), ale míru zjednodušení, jako dnes předvádí Stiglitz, jsem už dlouho neslyšel. Rád bych dal k diskusi náš tehdejší netriviální, ale bohužel nepublikovaný spor, ale že si troufne u nás, 20. prosince 2001, použít slovo „kovbojský kapitalismus“, to opravdu zaráží. A jestli (nikoli v tomto rozhovoru) dává mně za příklad Čínu, pak je to na pováženou. Že v naší zemi není možné jít čínskou cestou - politickou autokracií a gradualisticky fázovaným uvolňováním centrálně plánované a státem vlastněné ekonomiky - ví snad každé malé dítě. A návrhy, že by bývalo lepší s privatizací počkat, je téměř neskutečný.

Znalost detailů prof. Stiglitzem je také pozoruhodná. Do Prahy přijel ze Slovinska a dává nám je za příklad, protože tam „budují záchrannou sociální síť, udržují sociální stabilitu“. U nás ji nemáme? Chce pan profesor Stiglitz více Špidly? I to může chtít, jen se přitom nesmí ohánět svou Nobelovou cenou.

Václav Klaus, Lidové noviny, 3.1.2002