Hlavní strana » Články a eseje » Podpis zákona neznamená…

Podpis zákona neznamená souhlas

Články a eseje, 21. 1. 2004

Ačkoli drtivou většinu zákonů schválených českým parlamentem jako prezident podepisuji (skóre je 89 ku 5), rozhodně to neznamená, že bych byl se všemi z nich spokojen. Často je tomu naopak. V sadě šesti zákonů, které měly poslední možný termín prezidentského finálního podpisu dnes, mám výhrady téměř ke každému. Abych předešel dojmu, že mlčení znamená souhlas, chci svůj názor na ně veřejně, touto formou, sdělit.

Novela zákona o penzijním připojištění – podobně jako nedávná novela zákona o stavebním spoření – dává právo čerpat státní dotace a daňové úlevy i lidem ze zemí EU, kteří nejsou občany České republiky. Plyne z toho, že jsou peníze našich daňových poplatníků používány pro občany cizích zemí. Vědí to? Myslím, že nevědí a nemyslím, že je to správné. S odvoláním na EU se v tomto zákoně zakazuje „diskriminace“ při poskytování penzijního pojištění, což je nelogické, protože právě na odlišných pravděpodobnostech vzniku pojistné události u různých skupin obyvatel je celá myšlenka pojištění postavena. Je to špatný případ politické „korektnosti“. To, že se jedná o nesmysl, dokládá i výjimka, kdy stejný zákon dovoluje stanovit odlišné plnění či sazby pro muže a ženy – protože mají jiný průměrný věk dožití.

Velkou změnou pro naše státní a kvazistátní instituce bude i zákon o veřejných zakázkách. Je tam řada novinek. Nemalá část zakázek se bude muset zveřejňovat nejen u nás, ale i v úředním věstníku EU. Zadavatel tak bude muset své zadání veřejné zakázky i překládat. Zásadně se také rozšiřuje okruh osob, které smějí donekonečna podávat námitky, což bude obrovskou komplikací. Problémy, které to může přinést, by nás měly vést k zamyšlení, zda by nemělo takových veřejných zakázek být co nejméně, tzn. zda by neměli sami občané a firmy převzít iniciativu v mnoha oblastech, které dnes zajišťuje stát.

Spornou normou je rovněž zákon o pojistné smlouvě. Bohatě by stačila pojistná smlouva, jak ji dnes upravuje občanský zákoník. Je absurdní mít specifické zákony o konkrétních typech smluv. Parlament navíc včlenil do zákona dosavadní obecné pojistné podmínky, které dosud každý občan dostával až při podpisu smlouvy o pojištění. Obávám se, že se tím informovanost běžného občana o pojistných podmínkách nezvýší, nýbrž spíše sníží.

Problematický z tohoto balíku zákonů je podle mě i „zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí“. Tato nevelká skupina lidí má svůj vlastní zákon, který je produktem neustálého bobtnání našeho právního řádu. Nestačí, že existuje zákon o pojišťovnictví, ještě přijímáme zvláštní zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí.

Novela zákona o pojišťovnictví zpřísňuje pravidla pro důvěryhodnost a zpřesňuje požadavky na tvorbu rezerv a podmínky pro držbu aktiv. Nejsem si jist, zda si vláda dobře spočítala, jaký dopad na hospodaření pojišťoven taková změna může mít. Když se před několika lety zpřísňovala pravidla pro tvorbu rezerv v bankovním sektoru, dostaly se české banky ze dne na den do hlubokých ztrát. Moc bych si přál, aby podobné necitlivé zpřísnění standardů neznepříjemnilo situaci i nyní.

Zmíněné zákony zřizují nové úřady, nové úředníky, nové regulace a nové správní poplatky. Svobodné podnikání bude opět složitější. Nerozumím tomu, proč se má běžný zprostředkovatel pojištění nejprve prokázat majetkem 15 tisíc euro (pozor: to není omyl, tento zákon České republiky používá euro a ne české koruny!) a zaplatit nemalý poplatek než dostane razítko, aby mohl podnikat. Obávám se, že tyto normy jdou daleko za rámec toho, co po nás EU žádá, i když vím, že v mnohém nemáme na vybranou. Řadu věcí schválených ve zmíněných zákonech požadují směrnice EU.

Do Bruselu bohužel zákony vracet nemohu. Nevrátím ani těchto 6 nových zákonů. Nemyslím si, že má tyto dílčí jednotlivosti opravovat prezident. To měli udělat jiní.

Václav Klaus, Hospodářské noviny, 21.1.2004