Hlavní strana » Knihy » Dánské vydání knihy Modrá,…

Dánské vydání knihy Modrá, nikoli zelená planeta

Knihy, 7. 12. 2009

Předmluva

Na setkání s Václavem Klausem jsem se opravdu těšil. Když Saxo Bank otevřela v květnu 2009 svou novou pobočku v Praze, Kasper Elbjørn, ředitel oddělení pro styk s veřejností, navrhnul, abychom při té příležitosti požádali o soukromou schůzku s mužem, kterého oba považujeme za významného zastánce svobody, s prezidentem České republiky, Václavem Klausem.

Naší žádosti bylo vyhověno a o pár měsíců později jsme seděli v autě a jeli jsme do překrásného, majestátního prezidentského paláce. Setkal jsem se už s řadou politiků, ale poslední dobou mám pocit, že jen pár z nich je ochotno si za svým názorem opravdu stát. Vzpomínám na dobu dávno minulou, kdy bylo vše trochu jinak; dnes je politika především o překrucování, o průzkumech veřejného mínění a o tom, co jsou voliči ochotni tolerovat, spíše než o lídrovství nebo o elementární lidské poctivosti. Ideologie a odvaha jsou ty tam.

Od pádu Berlínské zdi – a dokonce dlouho předtím a za mimořádně obtížných okolností – patřil Václav Klaus mezi ty, kteří obhajovali svobodu a argumentovali proti zásahům a nespravedlnostem ze strany státu. Nejdříve jako ekonom-disident v Československu před pádem komunismu (Václavu Klausovi bylo 48, když byla stržena Berlínská zeď), poté jako ministr financí v československé svobodné vládě, a jako předseda vlády a prezident České republiky (po rozdělení Československa na dva státy). Václav Klaus byl jedním z hlavních architektů úspěšné privatizace státních podniků v Československu a zásadně přispěl k tomu, že jeho země, která bývala součástí tzv. Východního bloku, je dnes ekonomicky úspěšná. Česká republika vykázala působivý ekonomický růst a rychle se přibližuje životnímu standardu zemí Západní Evropy, a to pouhá dvě desetiletí poté, co byla vystavena hospodářskému chaosu způsobeném pádem Sovětského svazu. Jinými slovy: Václav Klaus je člověk, se kterým stojí za to se setkat, pokud věříte v liberalismus a kapitalismus. A já v ně věřím.

Ale setkání s takovým člověkem je prakticky předem odsouzeno k tomu, že Vás zklame, protože v dnešní době se zdá být zřejmé, že obhajoba pouhé víry ve svobodu a práva jednotlivce není slučitelná s angažmá na moderní politické scéně. To Vám řeknou dánští konzervativně-liberální politici, když jim vytknete, že hájí sociální demokracii, závislost na sociálních jistotách a rovnostářství. Téměř všichni trvají na tom, že chcete-li mít moc a vliv, musíte neustále dělat kompromisy. A tak jsem cestou na Pražský hrad měl takový pocit, že na mě čeká další zklamání.

Asi hodinu poté jsme seděli opět v autě, a já i Kasper jsme byli naprosto nadšení ze schůzky, kterou jsme právě měli. Konečně! Politik, který není v područí politické korektnosti a má odvahu hájit své názory, které jsou pevné, intelektuálně a ideologicky podložené. Místo politické lehké váhy, která neustále omílá stejná slovíčka a nazpaměť naučené fráze, jsme se setkali s člověkem, který má filozofickou a vědeckou erudici. 

Je potěšující vědět, že takový politický lídr ještě na světě existuje! Člověk, který hájí svobodu, kapitalismus, tržní síly a který si dovolí postavit se politické korektnosti, ať už souvisí s EU, s jednotnou měnou Euro, s hysterií kolem klimatických změn nebo s mnoha dalšími tématy, o nichž se mluví se stále větší zatvrzelostí a o nichž politici povýšeně chrlí naprosto umělé a nepodložené argumenty s tím, že „oni to vědí nejlépe“.

Svoboda slova je něčím, čeho si všichni v naší části světa velmi vysoce ceníme; a přesto je ohrožována narůstající netolerantností vůči odlišným názorům a vůči kritice toho, co je údajně „obecně známo“. Liberální demokracie je pod nesmírným tlakem, protože demokracie se přeměnila v diktaturu většiny, kdy 51 procent hlasů ospravedlňuje zavádění těch nejvíce omezujících a nejméně spravedlivých opatření – zásahy, které by udělaly dojem i na diktátory dávno zašlých dnů. Brzy ztratíme veškerou úctu k občanským svobodám a neustále máme nové a nové výmluvy pro další oslabování svobod jednotlivce. V takových časech jsou lidé jako je Václav Klaus ještě důležitější než kdy jindy. Není proto překvapením, že jsou také více než kdy jindy u ostatních politiků neoblíbení, protože nás upozorňují na neoprávněná a nekontrolovaná omezení zaváděná ve jménu demokracie.

Čtenáři nebudou na pochybách, Václav Klaus na mě udělal dojem – takový dojem, že jsem mu nabídl vydat jednu z jeho knih v Dánštině. Dánové potřebují slyšet jeho názory. Potřebují slyšet upřímné a přímé názory na jakékoli téma, a tak jsem nechal výběr knihy na něm.

Nezaváhal a ihned navrhl svou knihu „Modrá, nikoli zelená planeta“. Pohled Václava Klause na dnešní debatu o klimatických změnách není nesmyslný, ale podnětný a překvapivý. Hysterii kolem klimatických změn, a politiky a organizace, které ji přiživují, považuje za největší novodobé nebezpečí pro svobodu. Podle jeho názoru je debata na toto téma jednostranná, zavádějící a nebezpečná, protože má za následek iracionální vykolejení z naší už tak křivolaké cesty k ekonomickému rozvoji a větší míře osobních svobod. Je nesmírně skeptický vůči motivaci politiků, zelených organizací a veřejných hnutí. A obává se, že nás o naši svobodu připraví něco, co se ve vší své hysteričnosti zdá být spíše primitivním náboženstvím než racionálním výplodem moderní doby.

Nejsem expertem na klimatické otázky. A zdá se, že mnoho dalších lidí také ne; ale já to alespoň jsem ochoten přiznat. Na druhé straně mám pocit, že jsem si vypěstoval jakýsi šestý smysl a zpozoruji, kdy politici pracují na základě nějaké skryté agendy a kdy dávají přednost symbolice a prázdným frázím místo řešení reálných problémů, kterým v Dánsku a ve zbytku západního světa čelíme. Také si myslím, že je stále snazší poznat, kdy se podniky nechají zlákat příležitostí a zaboří nos do bezedného vědra veřejných rozpočtů, místo aby soutěžily na základě rovných podmínek s ostatními podniky a sektory.

Iracionální politiku a pochybné projekty lze uskutečňovat pouze tehdy, když lidi vystrašíte a zahalíte to hustou kouřovou clonou – jinak veřejnost brzy prohlédne, co se vlastně děje. A pokud jde o klimatické změny, je ta kouřová clona obzvlášť hustá a hrozby, které nás mají vyděsit, jsou obzvlášť absurdní a nezodpovědné. Jestliže nejste schopni vyděsit a oklamat veřejnost, budete posuzováni podle vlastního výkonu, a to je potom mnohem těžší být politikem nebo řídit firmu. 

Sdílím to, co Václav Klaus říkal o hysterii kolem klimatických změn a o téměř religiózní povaze této debaty. Stejně jako on vnímám, že tato debata zakrývá agendu, která jde ve skutečnosti proti hospodářskému růstu a proti svobodě. Mohl bych jmenovat mnoho osob, jejich historické vzory a jejich motivaci; a bohužel i mnoho očividně soudných lidí, kteří naskočili do „klimatického vlaku“. Bezpočet nepodložených tvrzení; bezmezná víra ve správnost svých vlastních názorů, své vlastní oprávněnosti a nadřazenosti; naprostá neochota naslouchat odlišným názorům; pokusy diskreditovat, umlčovat a dokonce předem bránit jakékoli kritice toho, co je údajně obecně známo; tvrzení o nevyhnutelně se blížící klimatické katastrofě; ponechávání všech jiných úvah stranou ve prospěch „záchrany lidstva a planety“ – všechny tyto prostředky jsou známé z totalitních politických a náboženských systémů. To mě děsí a mělo by to děsit každého z nás, kdo vyznáváme svobodu jednotlivce.

Stejně jako většina ostatních klimatických skeptiků, nepopírám existenci klimatických změn. To by bylo hloupé: klima se mění neustále a bylo tomu tak vždy. Nepopírám ani to, že člověk má na klima a na životní prostřední vliv; to je patrné na celém světě, ale tento vliv není v žádném případě jednoznačně negativní. Platí přeci, že schopnost člověka utvářet a starat se o své okolní prostředí byla po staletí nepostradatelným základem pro to, že na planetě Zemi může dnes žít více než šest miliard lidí.

Jsem ale nesmírně skeptický vůči jakýmkoli tvrzením, že máme dostatek informací k tomu, abychom právě v této chvíli správně a úplně vyhodnotili důsledky klimatických změn – zejména za situace, kdy slyšíme pouze polovinu argumentů. Jsem nesmírně skeptický, když má jít lidská individuální racionalita a inteligence stranou a všechna rozhodnutí jsou dána do rukou politiků. Jsem nesmírně skeptický, když je hospodářský růst, který přinesl materiální zlepšení životů většiny světové populace, utlumován kvůli neznámým efektům, které se mají dostavit za sto let.

Jsem přesvědčen, že „zelený hospodářský růst“, tedy konfiskace peněz od racionálních aktivit generujících zisk a jejich převod k iracionálním, ztrátovým aktivitám, v žádném případě k zelenému ani jinak zabarvenému růstu nepřispěje. Jsem naprosto přesvědčen, že během příštích dvaceti až třiceti let nám vývoj ve vědě a v komerční sféře poskytne mnohem účinnější a ekonomicky racionálnější nástroje k řešení potencionálních problémů, které by mohly nastat ve vzdálené budoucnosti. Jsem naprosto přesvědčen, že když se nám nepodaří vyřešit mnohem akutnější problémy současnosti a budeme místo toho ztrácet čas stavěním vzdušných zámků na úkor prosperity, budoucí generace nám to vyčtou. Jsem přesvědčen, že politici, kteří „vsadili na jistotu“, a představitelé zelených organizací, kteří našli způsob jak získat finanční prostředky, ztratili veškerou důvěryhodnost coby objektivní a pravdivě vypovídající svědci v otázkách týkajících se klimatických změn. Ale mám zároveň naději, že obyvatelé planety Země v nějaké chvíli celou tuto šarádu prohlédnou a protože k žádným katastrofám nedojde, politici se jim za toto velké „zelené“ plýtváni zdroji budou zodpovídat.

Je důležité, aby názory, které pocházejí od bývalého amerického viceprezidenta Al Gora a Mezivládního Panelu OSN pro Klimatické Změny (IPCC), nebyly jedinými, které smíme slyšet. Je intelektuální leností vyhýbat se diskusi o těchto věcech a z politického hlediska je mnohem nebezpečnější nezkoumat, co se za současnou debatou o klimatických změnách a za drastickými opatřeními, která jsou navrhována, skrývá.

Proto považuji tuto knihu za nezbytnou četbu. Pro Dány je příležitostí uslyšet názory, které se liší od těch, které jsou v naší domácí debatě konstantně omílány, ale málokdy zpochybňovány.

Věřím, že tato kniha přispěje k vyváženější debatě a že díky ní Dánové přestanou přijímat nekriticky standardní odpovědi politiků na toto i jiná témata. Naše demokracie je pod neustálým a vážným nebezpečím autocenzury a to nikoli pouze na základě budoucích útoků na naši svobodu slova: stejně nebezpečná je naše vlastní politická korektnost.

Je pouze velmi málo lidí, kteří mají odvahu plavat proti proudu – Václav Klaus je jedním z nich. Věřím, že pro čtenáře budou jeho postřehy a argumenty zajímavé a relevantní, a – co je ještě důležitější – že jeho odvaha a nezávislé myšlení je posílí a budou inspirovat.

Lars Seier Christensen, Old Holte, 15. října  2009

(Překlad: Jiří Brodský)

Titul: Blå planet i grønne lænker - Hvad er truet: Klimaet eller friheden?
Autor: Václav Klaus
ISBN: 978-87-7055-766-5
Vydavatel: People’s Press 2009
Jazyk: Dánština

Stránky vydavatele navštívíte kliknutím sem.