Hlavní strana » Články a eseje » Ekologické e-mailování

Ekologické e-mailování

Články a eseje, 26. 4. 2001

         Americký prezident před několika týdny zpochybnil smysl dohod z Kjóto a naznačil, že je USA nehodlají ratifikovat. Ve svém článku „Ekologie nebo prosperita?“, ve kterém jsem polemizoval s takto, velmi zavádějícím způsobem nastolenou otázkou, jsem se k názoru prezidenta Bushe zcela jednoznačně přihlásil.

         Mocná, celosvětová ekologická lobby však nespí a z nedostatku produktivnější činnosti zahlcuje počítače Bílého domu protestními e-maily a vyzývá kdekoho, aby se této formy protestu také zúčastnil. Řada mých známých tuto výzvu také dostala, ale někteří z nich mi řekli, že v reakci na to Bushovi naopak poslali mail podpůrný.

         Blokováním počítačového systému Bílého domu to však nekončí. Naši ekologičtí aktivisté si všimli i článku mého a – aniž tento článek četli, resp. aniž by se pokusili pochopit jeho argumenty – začali masově posílat maily i mně, a to na adresu Poslanecké sněmovny České republiky. Doufám, že nám nezahltí počítače, ale to není to, co mě nejvíce trápí. Mě trápí, že tito lidé – ve své zaslepenosti – vůbec neposlouchají, že nepřijímají alespoň elementární dialog, že si nevšímají žádných protiargumentů a že bez respektování názoru druhých pokračují ve svých jednostranných útocích.

         Snažil jsem se jim vysvětlit – mnohokrát v minulosti a i ve svém posledním článku – že nejde o jimi postulovaný protiklad ekologie vs. prosperita, jak to oni pořád naznačují, že jde o něco úplně jiného. Že jde o protiklad ekologie vs. svoboda a že nás trápí postoje lidí, kteří pod heslem ekologie chtějí omezovat lidskou svobodu. V posledních dnech posílaný mail je toho vhodným příkladem.

         Autoři tohoto krátkého textu mi píší, že „hrubě nesouhlasí s tím, aby se zájmy ekonomických lobby a nadnárodních firem nadřazovaly zájmům ekologickým, totiž zájmům a snahám o ochranu planety Země“. Považuji od nich tato slova za mimořádný podvod. Podsouvat mně, ale i jakémukoli jinému standardnímu politikovi – u nás či v cizině – že hájíme zájmy ekonomických lobby a ne zájmy občanů je nejen absurdní, ale pro mne i navýsost urážlivé. Úkolem politika je hájit obecné zájmy občanů (a to co největšího počtu občanů) oproti parciálnímu zájmu jedné, jakkoli hlasité skupiny občanů. Čili nikoli lobby firem versus planeta Země, ale zájem jedněch občanů oproti zájmu občanům jiných. Tak je to třeba chápat.

         Musím trvat na tom, že jsem byl do parlamentu zvolen téměř 28% občanů, což vedlo k tomu, že strana, které předsedám, má v parlamentu 63 poslanců. To představuje 31,5% celé sněmovny. Různé ekologické iniciativy u nás politickou stranu nezorganizovaly nikdy, resp. Strana zelených získává ve volbách jen minimální podporu. Strana, kterou reprezentuji, svou spoluzodpovědnost za životní prostředí cítí, má svého stínového ministra životního prostředí a dobře ví, že je naší „svatou“ povinností předat naši zemi budoucím generacím minimálně v takovém stavu, v jakém jsme ji dostali my od generací předcházejících. Pozorně proto sledujeme, co životní prostředí naší země potřebuje a co ne, ale nikdy bychom si netroufli „zastupovat“ planetu Zemi, jak si to troufají říkat naši ekologové, resp. jak si troufají usilovat o zájmy své vlastní vymlouváním se na zájmy celé naší planety.

         Právě o tom to totiž všechno je. Určití lidé chtějí omezovat svobodu jiných lidí prosazováním své pravdy jiným způsobem než svou relativní silou, na jejímž základě ji mohou legitimně a účinně uplatňovat ve společnosti, založené na parlamentní demokracii. Tito lidé chtějí svou pravdu prosazovat přímo, a to s jinou silou či jinou vahou než jaká odpovídá jejich podílu na „pravdách“ společnosti jako celku. Je to právě o tom. Vůbec to není o planetě Zemi, o globálním oteplování, o skleníkovém efektu, o spalování fosilních paliv.

         Lidská společnost v minulém století prožila dva tragické totalitní režimy, založené na jedné pravdě a na jejím nadřazení pravdám ostatním. Zkušenosti už tedy máme. Proto musíme být ve střehu, proto se musíme bránit před každým, kdo nám zase chce vnucovat svou „vyšší“ pravdu, resp. kdo se za ní skrývá. Proto musíme dávat přednost neosobním mechanismům – trhu v ekonomice, parlamentnímu systému v politice – před těmito konkrétními „pravdami“.

         Končí-li naši ekologičtí aktivisté mail, který mně posílají, slovy „žádáme Vás, abyste konečně začal respektovat a hájit zájmy lidí“, pak jim musím říci jedno jediné: právě proto, že je respektuji a hájím, nemohu respektovat a hájit ekologický aktivismus. Ani např. jeho hysterii ohledně cesty vlaku s jaderným palivem do Temelína po území naší země.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 25.4.2001