Hlavní strana » Články a eseje » Znovu o rovné dani …

Znovu o rovné dani (pokračování polemiky v Týdnu)

Články a eseje, 18. 5. 2001

Návrh rovné daně vzbuzuje pozornost veřejnosti, ekonomů i politických protivníků všech odstínů a barev. I pan poslanec Pilip v minulém vydání Týdne uplatnil dva standardně používané protiargumenty, které dobře známe a které její zastánci mnohokrát odmítli.

Rovné dani bývá vyčítáno jak omezení daňové progrese (protože je založena na zdanění všech příjmů stejnou sazbou), tak omezení sociálně-inženýrské funkce daní (zrušení selektivních odečitatelných položek pro vybrané skupiny daňových poplatníků). Rovná daň si díky tomu vytváří odpůrce nejen na levé části politického spektra, ale i v jeho středu. Nevím, kam zařadit poslance Pilipa.

Levici se na rovné dani nelíbí, že nebere bohatým větší část výdělku než chudým, a proto u nás, v dnešním Špidlově podání, volá po zavedení ještě příkřejší progrese. Můžeme dokonce očekávat, že levicové strany budou chtít zavést jistou progresi i u daní na sociální a zdravotní zabezpečení.

Politici středu odmítají rovnou daň proto, že nedává prostor pro řízení lidských osudů a pro preferování některých lidských činností formou úlev a výjimek a tím pro zajišťování nižšího zdanění pro vybrané skupiny „občanské společnosti“.

Rovná daň je – a to je její zásadní smysl – koncept pro ty, kteří nechtějí vyšším procentem daně trestat lidi s vyššími příjmy, a pro ty, kteří chtějí co nejvíce nechat na občanech samotných, jak naloží se svými vydělanými penězi. Poslanec Pilip se bohužel staví jak za progresivní zdanění, tak za zachování odečitatelných položek ve prospěch zcela subjektivně, podle dobové módy vybraných a podle jejich vyjednávací síly prosazujících se skupin lidí.

Nechci se zde pouštět do makroekonomických úvah. Není na to prostor. Říká-li ale poslanec Pilip, že u nás daň z příjmu na úrovni 15 % platí 60 procent  poplatníků, pak z toho vyplývá, že 40 procent poplatníků může na rovné dani se sazbou 15 % vydělat. Snížení vyšších sazeb by sice částečně snížilo příjmy státního rozpočtu, ale to by bylo kompenzováno jednak omezením odečitatelných položek, ze kterých většinou beztak profitují lidé s vyššími příjmy, a jednak vyšší efektivností a úsporami, které by přineslo zavedení rovné daně.

Nechci se pouštět do projektování detailů, ale aspoň naznačím možné „stupňování“ zavedení tohoto daňového systému: v první fázi rovná daň místo daně z příjmu fyzických osob, v druhé fázi rovná daň místo všech příjmových daní, a ve třetí i místo daní z přidané hodnoty.

Něco úplně jiného je diskuse o tom, že je třeba omezovat některé výdaje státu. V tom pan Pilip odvádí pozornost od daňové problematiky. Rovná daň je o tom, jak zdaňovat spravedlivěji, efektivněji a bez snahy preferovat některé výdaje oproti jiným, na základě přání těch či oněch politiků  či intelektuálů.

Václav Klaus, 18.5.2001