Hlavní strana » Články a eseje » Zieleniecovo manipulování…

Zieleniecovo manipulování slov a slovy

Články a eseje, 10. 1. 2002

V předvánočním vydání MFD útočí Josef Zieleniec velmi ostře na mé postoje k současnému evropskému integračnímu procesu.

Nálepkuje je, argumenty obrací naruby, zkresluje, manipuluje, konec konců, dělá to, co dělal vždycky. Kdybych z let 1990-1997 poměrně velmi dobře neznal jeho „evropské“ názory, snad bych se i mohl nechat ošálit, ale já je znám. Je samozřejmě možné, že je od října 1997, kdy jsem s ním mluvil naposledy, radikálně změnil, ale moc tomu nevěřím. Názory pro něho byly vždycky druhořadé, touha po moci vždycky byla vším.

Ve svém textu říká, že jsem v Bruselu „nastínil ideologické základy svého protievropského postoje“. Trvám na tom, že jsem v Bruselu nic zásadního a převratného nenastínil a že jsem tam navíc určitě nenastínil nic protievropského (prosím o přečtení knížky „Klaus v Bruselu“, vydané CEPem v polovině loňského prosince, event. o přečtení mého delšího textu s názvem „Evropa očima politika, Evropa očima ekonoma“ z června roku 2001). Jestli Josef Zieleniec - spolu s pány Zaorálkem či Pehem - považuje libovolnou kritiku dnešní formy evropské integrace za protievropanství, pak mu asi pomoci není, resp. asi není pomoci nám, budou-li lidé jeho typu určovat budoucí politiku naší země i Evropy jako celku. Pak se opravdu budeme muset strachovat. Pak nám opravdu může hrozit, že - my všichni v Evropě - můžeme o Evropu přijít.

Josef Zieleniec říká, že „evropská integrace nikdy nebyla omezena na myšlenku budování volného obchodu“. Za prvé bych řekl, že jak pro koho a jak kdy. Na počátku určitě šlo primárně o liberalizaci obchodu. Za druhé mám strach, že mu asi skutečně jde o něco jiného než většině z nás. Kéž bychom aspoň zajistili volný obchod! Hrál-li si - v minulosti - Josef Zieleniec na liberála, a já vím, že byl vždycky jen salónním, učebnicovým, ideologizujícím liberálem, dnes už tomu tak není. Dnes už se otevřeně hlásí k neliberalismu, k etatismu, k intervencionismu. Říká-li: „mluvíme-li o svobodném trhu, musí svoboda být rovnoprávná pro všechny. Proto ke každému trhu patří regulace, která tuto rovnost zajišťuje“, zařazuje se jasně mezi bojovníky proti svobodnému, volnému trhu.

Neekonom by to možná vědět nemusel, ale ekonom v Josefu Zieleniecovi to ví. Rovnost pro všechny vyžaduje regulaci? Opravdu? Nestačilo by stanovit požadované výchozí podmínky? Musíme navíc regulovat? V ekonomii, v oblasti teorie obchodu (a teď odkazuji na pěknou knihu Jagdishe Bhagwatiho „The Wind of the Hundred Days“, The MIT Press, Cambridge, Ma., 2000) se tomu říká „Mike Tyson analogy“. Mohou spolu David a Goliáš bojovat, může se prát Mike Tyson a třeba Václav Klaus? Musí nastat regulace jejich souboje nebo mají každý z nich vědět v jaké disciplíně mají soutěžit? Musí být nad nimi regulátor? Nestačí eventuálně pouhý soudce?

Ekonom v Josefu Zieleniecovi by také měl být opatrný a měl by vědět, že z hlediska ekonomické teorie obchodu je vytvoření regionálního preferenčního systému - oproti globální liberalizaci obchodu - Pyrrhovým vítězstvím, ale to teď nechme stranou. To je na složitější ekonomický text.

Já chci zdůraznit to, že pro Evropu vždy a všude neobhajuji jen volný obchod, nýbrž volný prostor pro lidské aktivity i mimo sféru obchodu (v užším slova smyslu). Chci v Evropě volný prostor, zatímco Zieleniec, Zaorálek a Pehe chtějí regulaci lidských aktivit. V tom se lišíme, i když je půvabné, že mne Josef Zieleniec řadí na evropskou levici. Podsouvá-li mi „obchodní bariéry, chráněné monopoly, keynesiánskou politiku“, pak už se opravdu musím smát. Připomíná-li mi Maastrichtská kritéria (např. ohledně povinnosti držet deficit veřejných rozpočtů pod hranici 3 % HDP), pak mu musím připomenout, že to byl on, kdo v ODS (jestli zapomněl, bylo to na Výkonné radě ODS v Trubíně u Berouna) zablokoval přijetí návrhu, který by byl pro naši zemi daleko přísnější a daleko antikeynesiánštější než Maastricht. Ale protože jsem to navrhl já a ne on a protože on už tehdy byl připraven (což jsme netušili) z ODS odejít, postavil se zásadně proti. Opravdu na to zapomněl?

Na vážnější debatu by bylo Zieleniecovo tvrzení, že „Maastricht je praktickým naplněním ekonomického konstitucionalismu“. Jakého konstitucionalismu? Myslí tím Hayekovu „Constitution of Liberty“? Nebo snad Buchananův konstitucionalismus? Nebo co? Spíše se mi zdá, že se Josef Zieleniec zamiloval do Delorsova maastrichtského socialistického či socializujícího konstitucionalismu. Má na to právo, jen nesmí tvrdit opak.

Ve stejný den, kdy Josef Zieleniec uveřejnil svůj text, belgické předsednictví Evropské unie u nás formou inzerátu otisklo „výtažek“ z tzv. Laekanské deklarace. To je asi onen evropský konstitucionalismus à la Zieleniec. Říká se tam např., že Evropská unie byla úspěšným příběhem „díky poctivému rozdělování výnosů ekonomického rozvoje“. Chce Zieleniec „rozdělovat výnosy ekonomického rozvoje“? Chce spolu s Evropou „převzít zodpovědnost za kontrolu procesu globalizace“? Je - stejně jako belgický předseda vlády - smutný z toho, že se v Laekenu nepodařilo dohodnout, kde má být umístěn „Evropský úřad pro potraviny, Evropská agentura pro národní bezpečnost, Evropská policejní akademie, Úřad pro monitorování azylu a migrace, Úřad pro ostrahu vnějších hranic“ a osm dalších? To je evropský konstitucionalismus? Nebo je to další pokus o byrokratické řízení celého kontinentu?

Važme svá slova na lékárnických vahách. Platí-li učebnicová pravda, že demokracie na úrovni Evropy vyžaduje evropský „lid“, evropského občana, což dnešní realitou nepochybně není, a že je jen a jedině rozměr země (státu) předpokladem pro smysluplný fenomén občanství, a proto i pro udržení svobody a demokracie, měli bychom z toho vyvodit potřebné závěry. Myslí Zieleniec vážně, že „celé evropské dějiny jsou dokladem toho, že podstatná není forma“ čili systém, řád? Neříkají mu dějiny vůbec nic? Neříkají mu - snad vzhledem k jeho osobním „dějinám“ - národy vůbec nic? Smí bez repliky říci, že je pro mne Evropská unie „žalářem národů“? Předhazuje-li mně, že žití na pomezí Německa a Ruska by mi mělo něco říkat, pak potvrzuji, že mi to něco říká. Asi mi to ale říká něco jiného než jemu.

Říká mi to, že se musíme o naši malou zemičku moc pozorně starat a že nesmíme věřit žádným velkým říším, ať už se v historii jmenovaly jakkoli.

Václav Klaus, MF Dnes, 10.1.2002