Hlavní strana » Články a eseje » Neumíme ocenit výkon a úspěch?

Neumíme ocenit výkon a úspěch?

Články a eseje, 17. 8. 2001

Minulý týden dosáhl v kanadském Edmontonu náš atlet Tomáš Dvořák mimořádného úspěchu získáním již třetího titulu mistra světa v desetiboji za sebou. Zraněním handicapovaný světový rekordman v téže disciplíně Roman Šebrle se na medailová místa nedostal, ale pro každého z nás, kdo viděl jeho pokulhávání v běhu na 110 metrů překážek, je obdivuhodné, že to nevzdal.

Oba předvedli mimořádný výkon a oba zaslouží náš obdiv. Když jsem však v následujících dnech četl náš denní tisk, převažoval v něm postoj jiný. Nadpisy byly většinou ve smyslu: „Dvořák a Šebrle spolu nemluví“, „Nebydlí už spolu na jednom pokoji“, atd.

Zdá se mi to neuvěřitelné. V nejdůležitějším závodě roku jsou si hlavními soupeři. Jeden musí porazit druhého. Jeden vyhraje, druhý prohraje. Musí spolu soutěžit fér způsobem, ale musí soutěžit nemilosrdně. Nemohou jeden druhému fandit, oba musí plně a absolutně chtít zvítězit. Mohou – s hraným a trochu křečovitým úsměvem – přát před závodem jeden druhému úspěch, ale jsou hlavně soupeři a každý z nich se musí snažit nad druhým vyhrát. Řekl bych proto, že se vůči sobě chovali zcela normálně a zcela správně.

Nenormálně se však chovala naše média. Chtěla – za každou cenu – spor, střet, hádku, nepohodu. O těchto věcech psát asi umějí, o věcech opačných psát neumějí, i když je možné, že snad „jenom“ nechtějí. Asi mají dojem, že si to čtenář nepřeje, resp. jako pravděpodobnější se mi zdá to, že jim někdo stále vsugerovává, že si to čtenář nepřeje.

Podobných postojů jsme svědky dnes a denně. Ve věcech, kde se to nedá tak dobře změřit jako ve sportu, to bohužel bývá daleko horší, protože tam se dá výkon a úspěch zdegradovat ještě daleko snadnějším způsobem.

Týká se to i hodnocení celého našeho polistopadového období. Měřítko úspěchu bývá nejednoduché, často je nesečítatelné, obvykle není převeditelné do jednoho kvantitativního ukazatele. Přesto i v tomto případě u nás převládá naprosto zbytečný odsudek. Jedna reklamní agentura mi nedávno ukázala výsledky svého průzkumu veřejného mínění. Ani mi v této souvislosti tolik nejde o odpovědi čtenářů, jako o pokládané otázky. Jedna z nich totiž zněla zhruba takto: „Úpadek naší společnosti způsobuje …“ (a mělo se zaškrtnout jednu z možností). Čili, tato agentura vsugerovává občanům jako nespornou samozřejmost, že v naší zemi dochází k úpadku. Jak na to přišla? Vůči čemu či komu dochází k úpadku? Není tomu právě naopak? Nenastává jev zcela opačný – dohánění toho, co jsme v éře komunismu zameškali? Je možné to takto svévolně obracet?

Dá se to ukázat na tisíci dalších věcech. Byl jsem v tomto horkém létě na návštěvě Českého statistického úřadu a diskutovali jsme tam o problematice onoho, tak zpochybňovaného letošního sčítání lidu. Nejde mi teď o vhodnost (či skutečnou potřebnost) několika dílčích otázek tohoto sčítání, ale opět o atmosféru vytváření úspěchu či neúspěchu. V médiích bylo široce rozebíráno selhání několika sčítacích komisařů (či komisařek). Je dobré znát čísla. ČSÚ najmul celkem 54 000 komisařů a k jejich selhání došlo ve třech případech, což je necelá jedna desetitisícina případů, neboli 0,055%. Je to přesně to, co nám díky médiím zůstalo z tehdejší chvíle v paměti?

Chci-li systematicky vytvářet ovzduší nepohody, pak to samozřejmě možné a dokonce relativně snadné je. Dělám-li to „beztrestně“ (myslím tímto slovem bez okřiknutí či okamžité polemiky), pak k tomu asi mám další důvod. Zamýšlím se často nad tím, dělají-li to ještě v nějaké jiné zemi světa a zdá se mi, že nikoli. O dovolené jsem celý týden četl různé rakouské noviny a trvám na tom, že ani ten hlavní rakouský bulvár – Kronen-Zeitung – nic takového nedělá. I v něm převládá snaha po budování pozitivního pocitu a pozitivního obrazu. Konec konců, nepohodu obvykle nevytváří bulvár, ani jeho čtenáři. Nepohodu obvykle vytvářejí intelektuálové a jejich čtenáři, tedy spíše Respekt než Blesk či Super. Ale to už by bylo o něčem jiném.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 17.8.2001

Jiří Němeček, Milan Syruček, HN, Praha, 17.8.2001