Hlavní strana » Články a eseje » Vánoční zamyšlení

Vánoční zamyšlení

Články a eseje, 21. 12. 2000

Na stole mám více než úctyhodnou hromadu vánočních a novoročních přání, která přinášejí moc pěkná, v podstatě velmi obdobná poselství – nejrůznější lidé mi přejí hezké, klidné, veselé Vánoce a šťastný, úspěšný Nový rok. Pisatelům těchto přání věřím. Mám pocit, že to drtivá většina z nich myslí upřímně a chtěl bych dodat, že mě ze všeho nejvíce dojímá spousta krásných přání od lidí, které osobně vůbec neznám, se kterými jsem se nikdy nesetkal a kteří mi píší „jenom tak“. To je pro mě nesmírně zavazující.

Výměna vánočních pozdravení probíhá – letos poprvé – i na mé internetové stránce. Zaujal mě přátelsky (asi opravdu vánočně) laděný text jednoho z nejčastějších návštěvníků této stránky, protože jde o návštěvníka, který se mnou v 99% případů nesouhlasí (i když si myslím, že zastává spíše takové to české či jiráskovské „proti všem“ než že by měl postoje specificky a výlučně „protiklausovské“). Píše mi, že bychom měli vycházet z předpokladu – nebo jak on to napsal – z „presumpce dobré vůle“. Na první pohled to zní velmi logicky a navíc vánočně vstřícně. Budeme-li mít všichni dobrou vůli, budeme-li všichni dělat jen dobré věci, bude v naší zemi všechno v pořádku. Onen pisatel navíc spekuluje, že na světě není nikdo, kdo by se „ráno probudil a řekl si: dnes budu skutečně zlý, skutečná potvora. Budu dělat špatné věci“. Je přesvědčen, že si to sám o sobě nikdo nemyslí a že se každý „vidí, po právu“ jako dobrý. Za chybu považuje, že většina z nás – a já mezi nimi – toto neuznává a že vycházíme z předpokladu, že „úmysly jiných jsou zlé, nekalé, nečestné“. To považuje za základ živení blbé nálady v naší zemi.

Nemyslím si, že je tento pohled na svět kolem nás správný. Předpokládá totiž, že existuje jakési nadlidské či mimolidské dobro (dobro, které existuje samo o sobě a předem a které nevzniká až jako výsledek složitého procesu lidského konání) a že to, co se od tohoto dobra liší, je zlo. Navíc to předpokládá, že je někdo, kdo toto dobro a zlo umí rozlišit a že ví jak nám, normálním smrtelníkům, toto rozlišení sdělit. To je ale názor, který já z řady důvodů přijmout nemohu a proto nabízím výklad alternativní: každý z nás svým chováním, a to chováním vědomým, racionálním, prosazuje to, co on sám považuje za správné – a to primárně ze svého vlastního pohledu. S dobrem či zlem to nemá nic společného. Představa, že by lidé prosazovali něco, co se jim nelíbí a co jim nedává žádné uspokojení, je pro mě nejen nepochopitelná, ale je podle mne i naprosto nerealistická. (To samozřejmě vůbec nepopírá, že se lidé nemusí chovat výlučně egoisticky, že by je nemohlo uspokojovat i jejich vlastní altruistické chování.)

A nejen to. Úkolem toho či onoho uspořádání lidské společnosti není a nemá být rozlišit lidi dobré a špatné. Úkolem je zajistit, aby protichůdné lidské zájmy daly – ve svém souhrnu – pozitivní výsledek. A právě tady se lišíme. Socialisté (a jejich přátelé – elitáři všech barev) tvrdí, že je dobro známé, že jde „jen“ o to ho objevit a pak „jen“ uskutečnit. Liberálové si naproti tomu, a to i o Vánocích, myslí, že je nejlepší, když nikdo na „majitelství dobra“ nemá nárok, když každý přidává k celku pouze svůj malý kousek a když každý má – v rámci elementárních principů fungujícího právního řádu –  možnost usilovat o svou vlastní pravdu. Výsledek se získává až uvnitř procesu lidského chování a jednání. Proto nejde o předem rozlišitelné dělání dobra či dělání zla.

Říkám-li toto, není to ani v nejmenším náznak tolerování či obhajování činů zlých. Jde jen a jedině o to, abychom se alespoň dnes, v čase vánočním, zastavili a abychom se trochu skromněji a pokorněji zamysleli nad pravdami svými a nad pravdami, které hlásají jiní. Jde o to, abychom měli respekt k přirozenému řádu věcí, abychom si vážili už jen oné možnosti prosazovat svou představu štěstí (kterou jsme půl století prosazovat nemohli) a abychom byli připraveni přijmout i to, že v tomto snažení leckdy neuspějeme. Že se prosadí pravda někoho jiného. I to je součástí našeho života a i o tom můžeme my všichni dávat svá nezvratitelná svědectví. Jsem optimistou v tom smyslu, že věřím, že snažení nás všech, přes svou vnější chaotičnost, vede k výsledku, který má – byť se vzpírá označení dobro či zlo – v podstatě příznivý směr. 

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 21.12.2000