Hlavní strana » Články a eseje » Voliči byli šokováni

Voliči byli šokováni

Články a eseje, 26. 4. 2002

Jednomu z našich „populárních“ rozhlasových komentátorů se v těchto dnech podařil výrok, který by si zasloužil mimořádné ocenění v kategorii „kouzla nechtěného“. Jak to píši, začínám ale mít trochu strach, zda naopak z jeho strany nešlo o kouzlo chtěného.

Tento výrok se týkal hodnocení výsledků prvního kola francouzských prezidentských voleb, resp. neočekávaného faktu, že se „do finále“, vedle dnešního prezidenta Chiraka, nedostal ministerský předseda, socialista (bývalý trockista) Jospin, ale politik sládkovského typu Le Pen. Celý výrok našeho komentátora zněl: „voliči byli šokováni výsledkem voleb“.

Obávám se, že tento výrok nechtěl naznačit, že byl výsledek voleb (při relativně velmi vysoké účasti voličů, přes 70%) překvapivý. To bych nekomentoval, překvapen jsem byl samozřejmě i já. Autor toho výroku - známý exponent elitářství a nedůvěry v rozum „prostých“ lidí - nám tím říkal něco úplně jiného. Říkal nám tím, že byli voliči šokováni sami sebou, že nevěděli, co se to stalo, že se pomýlili, že volili špatně.

A to polemiku vyžaduje. To je totiž zcela nepřijatelným výrazem nedůvěry v lidskou svobodu a hlavně v demokratický systém, který je na myšlence svobody vybudován. Lidé ve Francii volili, jak volili. Nezbláznili se a nepomýlili se. Volili k obrazu svému. Volili to, co chtěli a volili proti tomu, co nechtěli. Mně - jako vnějšímu pozorovateli - tím poslali dva důležité vzkazy. A já věřím, že je neposlali jenom mně.

Sdělili mi, že už mají - a to i v té známé centralistické, colbertovské, rousseauovské, sartrovské Francii - evropského socialismu dost a že si přejí něco jiného. Sdělili mi, že nechtějí, aby vševědoucí, uhlazeně působící, současně ale poněkud aristokratičtí úředníci řídili celou Francii ze svých pařížských úřadů. Sdělili mi, že nechtějí Jospinův „modele francais“. Sdělili mi také, že nechtějí pokračování svého vlastního propadu minulého desetiletí, kdy v Evropě klesli - v HDP na hlavu - z 5. místa na místo dvanácté (před Řecko, Portugalsko a Španělsko!) a kdy se v indexu ekonomické svobody (sestavovaného v The Wall Street Journal) dostali ve světě až na 45. místo - vedle Bolivie a Arménie!

Francouzští voliči mi ale sdělili i něco jiného. Vyzdvižením Le Pena do finále prezidentských voleb mi řekli, že nedůvěřují uměle urychlovanému evropskému unifikování a zcela zbytečnému potlačování tradiční a osvědčené roviny lidského („nad-rodinového“) organizování, kterým v moderním světě není klan, ale ani kontinent. Je jím i nadále stát, většinou kolem jednoho národa organizovaný stát. Sdělili mi, že nepřirozené kontinentální glajchšaltování může vést až k nárůstů třenic, nepřátelství, nacionalismu, tedy jevů, o kterých si domýšlivá Evropa chtěla už dávno myslet, že patří jen na Balkán. A ony se najednou zjevily i ve Francii (ale předtím v podobných variantách i v Itálii a Rakousku). Je to zcela logický princip akce-reakce, příčiny a následku. Bohužel to ani v nejmenším není důsledek pomýlení se voličů. Je to naopak výsledek jejich racionální úvahy (ať se mně osobně nebo panu komentátorovi líbí či nelíbí). Místo socialistů si v Rakousku zvolili Haidera, místo socialistů si ve Francii zvolili Le Pena.

U nás nesmíme dopustit, aby si místo Zemana zvolili Sládka. Ať si radši zvolí občanskou, demokratickou pravici.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 26.4.2002