Hlavní strana » Články a eseje » Piloti, vyhrožování stávkou a…

Piloti, vyhrožování stávkou a mzdová nákaza

Články a eseje, 13. 9. 2001

Nemám nic proti pilotům. Jsou to většinou velmi sympatičtí pánové a jejich práce je náročná a mimořádně zodpovědná. Nikdo z nás to nezpochybňuje. Ve struktuře mezd a platů naší země jejich příjmy proto zaujímají místo, které je výrazně v horní části pomyslného příjmového žebříčku. A je to určitě postavení zasloužené.

Na podobném místě příjmového žebříčku byli i v éře komunismu. Chtěl bych se jich proto nejdříve zeptat, zda se jejich pozice v desetiletích svobody  zhoršila? Absolutně určitě ne, ale relativně? Rostly příjmy jiných skupin zaměstnanců rychleji než jejich? Rostly průměrně mzdy v naší zemi rychleji než jejich mzdy? Stali se právě oni obětmi ekonomické transformace? Polepšil si někdo na jejich úkor – jak uvnitř ČSA, tak jinde?

Pokud se nemýlím, takto v posledních týdnech nikdo z mluvčích pilotů neargumentoval. Byly uváděny argumenty úplně jiné. Všechno se točilo kolem toho, že piloti u nás dělají stejnou práci jako piloti jinde, třeba v Německu či Americe, ale že mají podstatně nižší mzdy než piloti v těchto zemích. To je určitě pravda. Stejnou práci (se stejnými stroji či nástroji) jako v cizině u nás vykonávají nejen piloti, ale i drtivá většina všech dalších pracovníků a i oni mají nižší mzdy než ve vyspělých zemích. Je to proto, že mzdy a platy - bohužel - odražejí nejenom produktivitu a výkonnost jednotlivce, ale i celé firmy, ve které pracuje, a navíc i koupěschopné poptávky a cenové hladiny v zemi – vlastně výkonnosti ekonomiky jako celku.

Proto má u nás menší příjem než v USA nejen pilot, ale i taxikář, učitel, dělník v automobilce, pan doktor Rath, nejvěhlasnější chirurg, pan ministr Fencl, vynecháme-li pár výjimek, dá se říci, že každý. Plyne z toho něco? Co se s tím dá udělat?

Představme si, že každý z nás bude chtít zvýšit svou mzdu na úroveň mezd v nejvyspělejších zemích. Dá se to zařídit? Na čí účet? Čí mzdy se sníží, čí daně se zvýší (je-li ten či onen placen z peněz daňových poplatníků)? Všechno nemůžeme vyhrát.

Nevědí to piloti? Neví to pan doktor Rath? Nevědí to odborářští bossové v boleslavské Škodovce? Nevědí, že zvýšení mezd - samo o sobě - znamená pouze a jedině zvýšení nákladů a pokles zisku firmy či pád do ztráty? Nevědí, že jediným výsledkem může být, bude-li vzestup mezd masový, zvýšení cen a roztáčející se kolo inflace? Nevědí, že sice mohou dosáhnout zvýšení nominálních mezd, ale že se díky zvýšení cen reálné mzdy nezvýší nebo dokonce sníží? Nevědí, že je zvýšení mezd o 30% neuvěřitelně nebezpečným precedencem? Nevědí, že budou mít následovníky? Že tím jenom ukázali cestu a že předvedli ostatním, že je to možné?

Problém je ale ještě v jedné věci. Nezneužili piloti svého monopolního postavení? Nevzali si jako rukojmí nás všechny? Nedocílili svého „úspěchu“ na náš úkor? Není to všechno hra s nulovým součtem? Nebo dokonce se součtem záporným?

Trápí mě to zejména proto, že už kolem sebe slyším úvahy o tom, že bude následovat mzdový nátlak palubního personálu (stewardů a letušek) a hned po něm personálu pozemního, tedy pracovníků na letišti. A nechci radši ani navrhovat, koho ještě, abych to nepřivolal.

Může nastat to, čemu se v ekonomické terminologii říká mzdová nákaza a v celém, velmi křehkém uspořádání české společnosti na počátku dvacátého prvního století může vzniknout zcela zbytečný a hlavně nebezpečný chaos. Budou-li se jednotlivé organizované nátlakové skupiny pokoušet takto získat něco na úkor ostatních – nikoli tím, že ostatním nabídnou lepší produkt či lepší službu – dojde k ekonomické nestabilitě. Stačila nám nedávná blokace pražských ulic Svazem dovozců aut a Asociací autoškol, abychom si představili, co všechno to může znamenat.

Václav Klaus, 13.9.2001