Hlavní strana » Články a eseje » Případ Microsoft: ochrana…

Případ Microsoft: ochrana nebo destrukce trhu?

Články a eseje, 9. 5. 2000

Naši věční progresivisté, lidé, kteří  nepřetržitě hledají nová a nová témata (aby se mohlo zdát, že jsou vždy „vpředu“), objevili jedno nové velké téma: tzv. novou ekonomiku.

Nedochází jim, že i když každé období lidských dějin vždy mělo a vždy mít bude novou a proto jinou odvětvovou strukturu ekonomiky, že to podstatné v lidské společnosti zůstává vždycky stejné. Že zůstává otázka, zda má stát neboli politika aktivně prosazovat „nové dobro“, nebo zda má jen „pasivně“ nepřekážet spontánnímu vývoji? Já samozřejmě volím variantu druhou a platí to samozřejmě pro každé období a pro všechny nové technologie. Vůbec si nemyslím, že je např. právě teď nutné ohánět se v politice internetovou hantýrkou a za peníze daňových poplatníkům otevírat jedny, velmi konkrétní dveře do budoucnosti. Dveře, na které ukazuje osvícený politik, který sám sebe považuje za avantgardu lidstva. Stejně tak si ale nemyslím, že se máme nejnovějšího vývoje v ekonomice i v technologiích bát a že se máme pokoušet byrokratickými omezeními spoutat ty subjekty, které svou vlastní inovační, podnikatelskou aktivitou předběhnou ty ostatní.

Přesně o tom je dnes i v Evropské unii jeden ostrý politický střet za druhým (viz nedávné rozhodnutí Bruselu zamítnout fúzi švédských firem Volvo a Scania) a o tom vlastně bylo i nedávné hlasování o novele zákona o ochraně hospodářské soutěže v naší Poslanecké sněmovně (dne 4. dubna). V tomto případě se naši věční progresivisté pokoušeli v zákoně definovat tzv. ekonomickou závislost či nezávislost (což v tomto případě odráží známý spor naší zemědělské lobby s velkými obchodními řetězci). Tuto novelu zákona sněmovna naštěstí odmítla, protože ji její „lepší“ část zcela správně pochopila jako pokus státu zasahovat do smluvních vztahů soukromých osob. O tomtéž je ostatně i celý slavný spor Microsoftu a současné americké Clintonovy vlády.

Microsoft si v posledních letech získal ve svém oboru na trhu mimořádnou pozici tím, že – pro uživatele velmi „přátelským“ a relativně nenáročným způsobem – inovoval operační systém počítačů typu PC a tím, že svůj operační systém, tzv. Windows, vybavil vlastním internetovým prohlížečem. To všechno udělal s náklady, které byly pro odběratele nižší než u konkurence.

Microsoft, který se stal jistým symbolem celé současné počítačové éry, je samozřejmě vděčným objektem kritiky, závisti a nepřejícnosti a to nejen od konkurence ve svém oboru, ale i od všech zhrzených a neúspěšných, včetně těch, kteří o počítačích nemají ani potuchy. V odborné, právní oblasti se jeho konkurentům hodilo použít i starý, v ekonomické teorii už zásadně zpochybněný Shermanův antimonopolní zákon, který byl v USA zformován v době, kdy se věřilo v jednoznačnou zhoubnost a nežádoucnost trustů, kartelů a podobných seskupení a kdy se myslelo, že je jejich chováním vyvoláván zhoubný hospodářský cyklus.

Microsoftu se všeobecně přiznává, že sice se svou konkurencí o podíl na trhu velmi tvrdě až nelítostně bojoval, ale že mu zatím nikdo nedokázal žádný podvod, žádnou tichou dohodu, žádné použití síly jakéhokoli typu, žádné podplácení kohokoli. Je-li to skutečně tak, pak se musíme ptát, v čem vidí američtí regulátoři trhu skutečný problém? Podle mého názoru je problém hlavně v tom, že se v tomto případě významný podíl na trhu – sám o sobě – označuje za monopol a že se firmě v tomto postavení dává jednoznačně záporné znaménko.

To je samozřejmě naprostý nesmysl. Významný podíl na trhu je výrazem úspěchu, není proviněním. Svobodný trh přece ve své podstatě znamená, že se lidé mohou svobodně rozhodnout, zda do konkrétních tržních vztahů vstoupí nebo nevstoupí. Nikdo nikoho k ničemu nenutí. To neznamená, že mají všichni stejnou výchozí vyjednávací pozici a už vůbec to nemůže zabezpečovat stejný výsledný úspěch všem (jak by asi chtěli naši i američtí antitržní socialisté). Dobrovolnost tržních vztahů znamená, že lidé do vztahů typu koupě-prodej vstupují jen tehdy, mají-li pocit, že na něm – z obou stran tohoto vztahu – vydělají. Jinak by to nedělali. Americký stát dnes Microsoftu rozhodnutím svého soudu de facto říká, že by neměl mít právo na trhu prodávat své vlastní produkty za podmínek dobrovolně akceptovatelných oběma stranami autentického tržního vztahu.

Nikdo nepopírá, že Microsoft dnes na trhu disponuje lepší pozicí než jeho konkurence, ale někteří z nás tvrdíme, že je to proto, že jeho konkurenti nebyli v minulosti tak úspěšní jako on ve schopnosti přesvědčit spotřebitele o svých produktech. Nyní se konkurenti Microsoftu snaží – pomocí státu, jeho legislativy a jeho soudů – získat poněkud zvláštní pomoc ve svém úsilí jak přesvědčit potenciální zákazníky ve svůj prospěch a jak oslabit dominantní firmu. Návrhy soudním rozhodnutím rozdělit Microsoft jsou pro mne evidentním pokusem sáhnout do soukromého vlastnictví firmy a učinit ji slabší. Říkám-li toto, není to proto, že bych měl sebemenší osobní důvod hájit Microsoft, ale je to proto, že mám tisíc důvodů hájit svobodný trh. Znovu a znovu se mi vrací na mysl slavná Friedmanova věta: jsem pro trh, nejsem pro byznys nikoho konkrétního. To nám – politikům – nechce nikdo věřit.

U nás to s vylepšovači trhu není lepší než v Americe. Pokus označit vztah našich zemědělských dodavatelů k „našim“ obchodním řetězcům (mají-li obrat minimálně 2 mld. Kč, což je zcela nahodilé číslo) za ekonomickou závislost je ze stejného soudku jako boj amerických věčných progresivistů s Microsoftem. Žijeme ve světě, ve kterém si někteří lidé – přes všechnu, dnes už nepochybně masivní zkušenost se socialismem a komunismem – myslí, že jsou chytřejší než trh a že proto mají jakýsi podivný nárok trh formovat, řídit, regulovat, či dokonce vytvářet. Nic však není větší chybou než tato neskromná ambice, která navíc nikdy není tak ideově čistá a tak nevinná, za jakou se vydává.

Zatím se, při poctivé a nezaujaté analýze, snad vždycky prokázalo, že je pokus regulovat trh soubojem jedněch účastníků trhu s jinými a že je to pokus pomocí státu a soudů získat větší podíl na trhu než jaký je ten či onen podnik schopen získat svou vlastní ekonomickou aktivitou. Případ Microsoftu nám opět jasně ukazuje, že máme-li být věrni zásadám svobody, pak trh nelze tvořit. Lze mu pouze nepřekážet. Může ale ukázat i to, že se k budoucnu nepřiblížíme žádným umělým postrkáváním vpřed pod taktovkou našich věčných progresivistů, ale pouze trpělivou soutěží v otevřeném konkurenčním prostředí. Rakouská škola ekonomické vědy, bojující celé století velmi důsledně se všemi etatickými postoji, nám rozdíl mezi statickým a dynamickým pojetím konkurence ukazuje více než jasně. Nezůstávejme u onoho statického pojetí, předváděného řadou politiků. Zastavili bychom ekonomický růst. 

Václav Klaus, 9.5. 2000