Hlavní strana » Články a eseje » Trochu zbytečné rozpočtové…

Trochu zbytečné rozpočtové zápolení

Články a eseje, 25. 10. 2001

V posledních dnech jsme svědky mnoha slov, ale málokterá z nich obsahují racionální návrh co v této chvíli udělat s našim rozpočtovým problémem. Zrekapitulujme si jeho podstatu.

Nesporným faktem je, že vláda sociální demokracie u nás „zavedla“ deficitní financování státních výdajů. Zavedla ho částečně proto, že chtěla, neboť staromódně věří v blahodárný účinek rozpočtového deficitu na ekonomický růst, částečně proto, že naslibovala různé sociální a jiné výdaje, na které bez deficitu nemá a částečně i proto, že řeší některé reálné problémy naší země a naší ekonomiky způsobem, který je rozpočtově - zcela zbytečně - nesmírně nákladný. Důsledkem jsou již čtyři státní rozpočty za sebou s velkým deficitem a se zdvojnásobením státního dluhu. To jsou ona výchozí fakta.

V posledních dnech října je již manévrovací prostor pro rozpočet na rok 2002 bohužel poměrně malý. V dalších úvahách vycházím z toho že

- by rozpočet měl být přijat, protože rozpočtové provizórium je z řady důvodů velmi nevýhodnou věcí;

- existuje předurčenost významné části výdajů - a to zákonným nárokem, slibem vlády, dokončováním rozběhnutých projektů, zdánlivou „nekrizovostí“ situace (a chybějícím pocitem veřejnosti o nezbytném utahování opasků). Výrazná změna těchto věcí proto není touto vládou proveditelná;

- nová situace snižuje prognózy ekonomického růstu na rok 2002 na celém světě, ale s tím rozpočet vlády ČSSD pro Českou republiku nepočítá. Protože jsou zejména příjmy rozpočtu těsně korelovány s vývojem ekonomiky, nastává velká pravděpodobnost, že bude realita rozpočtu (a vládou navrhovaný deficit) výrazně horší, než kolik je dnešní návrh;

- vývoj v poslední době přináší některé nové požadavky na výdaje, zejména v oblasti obrany, bezpečnosti a školství, jejichž uspokojení by při nezměnění výše deficitu vyžadovalo snížení výdajů jiných.

To všechno je v naší konkrétní situaci zarámováno faktem, že se jedná o návrh rozpočtu menšinové vlády, která má před sebou jen půlroční mandát. Z toho plyne absence nároku na zahajování nových sociálně-demokratických projektů, nemožnost nafukování deficitu, který bude splácen v budoucnu (za jiné vlády), neoprávněnost zvyšování míry přerozdělování přes státní rozpočet, neboli vychylování rovnice občan-stát, v posledních měsících vládnutí této vlády směrem ke státu. Musí z toho plynout i eminentní zájem vlády tento rozpočet parlamentem protlačit.

Co by se mělo udělat?

1.     Musí být vzat v úvahu zpomalující se ekonomický růst v České republice (např. OECD minulý týden snížila prognózu vývoje české ekonomiky na rok 2002 z 3,5% na 2,8%).

2.     Musí se snížit celková velikost rozpočtu, a to o částku zřetelnou.

3.     Musí být sáhnuto i na „Špidlovu“ kapitolu sociálních výdajů a musí být zastaveny různé, jím navrhované projekty, které tuto položku výdajů dále zvyšují. Zejména nesmí být rozdávány žádné předvolební dárečky, zejména v oblasti mezd a platů v rozpočtové sféře.

4.     Škrty musí být provedeny i v rezortech ministrů Grégra, Fencla a Schlinga, kde je co škrtat, aniž by se české ekonomice cokoli stalo.

To všechno se dobře říká „kvalitativně“, ale rozpočet - jako základní plán práce vlády - je dokumentem o kvantitě, tedy o konkrétních číslech. Právě o hledání těchto konkrétních čísel, které mají samozřejmě velmi reálné dopady, budou tyto 2 týdny.

To, jak nám rozpočet Zemanova vláda předurčila, je velmi nepříjemné. Ve své podstatě se to ale již změnit nedá. S řadou miliard se ale pohnout dá i teď, ale musí se chtít.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 25.10.2001