Hlavní strana » Články a eseje » Microsoft a věčný souboj o…

Microsoft a věčný souboj o tzv. ochranu trhu

Články a eseje, 14. 4. 2000

Žijeme ve světě, ve kterém si někteří lidé – přes všechnu, dnes už nepochybně masivní zkušenost se socialismem a komunismem – myslí, že jsou chytřejší než trh a že je proto žádoucí trh formovat, řídit, regulovat, či dokonce vytvářet. Nic však není větší chybou než tato neskromná ambice, která navíc nikdy není tak nevinná, za jakou se vydává. Zatím se, při poctivé a nezaujaté analýze, vždycky prokázalo, že je pokus regulovat trh soubojem jedněch účastníků trhu vůči jiným, že je to pokus získat na trhu větší podíl pomocí státu a soudů než jaký je ten či onen podnik schopen získat svou vlastní ekonomickou aktivitou.

Přesně o tom je v Evropské unii jeden ostrý střet za druhým (viz nedávné pobouření, které vyvolalo rozhodnutí Bruselu zamítnout fúzi švédských firem Volvo a Scania) a o tom vlastně bylo i nedávné hlasování o novele zákona o ochraně hospodářské soutěže v naší Poslanecké sněmovně (dne 4. dubna). V tomto případě se naši bojovníci s trhem pokoušeli v zákoně definovat tzv. ekonomickou závislost či nezávislost (což je známý spor naší zemědělské lobby s mocnými obchodními řetězci). Tuto novelu sněmovna naštěstí odmítla, protože ji – správně – pochopila jako pokus zasahování státu do smluvních vztahů soukromých osob. O tomtéž je ostatně i celý slavný spor Microsoftu a jeho konkurentů .

Microsoft si v posledních letech na trhu získal zcela mimořádnou pozici tím, že průlomovým – a vůči uživatelům velmi „přátelským“ – způsobem inovoval operační systém počítačů typu PC a že svůj operační systém Windows vybavil vlastním internetovým prohlížečem a to s náklady (pro odběratele), které jsou nižší než náklady konkurenčních systémů. Microsoft, který se stal de facto jistým symbolem celé současné počítačové éry, je samozřejmě vděčným objektem kritiky, závisti a nepřejícnosti a to nejen ze strany konkurence, ale i ze strany všech zhrzených a neúspěšných (v kterékoli oblasti lidského života). Proto se konkurentům hodilo použít i starý, dobrý, v ekonomické teorii už dávno zpochybněný Shermanův antimonopolní zákon, který byl v USA zformován v době, kdy se věřilo v jednoznačnou zhoubnost a nežádoucnost monopolů, trustů, kartelů a podobných seskupení.

Zdá se mi, že to tak jednoduché není. Microsoftu se všeobecně přiznává, že sice velmi tvrdě bojoval se svou konkurencí o podíl na trhu, ale nikdo mu zatím nedokázal žádný podvod, žádnou tichou dohodu, žádné použití síly (jakéhokoli typu), žádné podplácení kohokoli. V čem je tedy skutečný problém amerických regulátorů trhu? Problém je podle mého názoru hlavně v tom, že se významný podíl na trhu – sám o sobě – označuje za monopol a že se mu dává jednoznačně záporné znaménko, což je naprostý nesmysl. Významný podíl na trhu je podle mého názoru výraz úspěchu, ne provinění. Svobodný trh znamená, že se lidé mohou svobodně rozhodnout o tom, zda do tržních vztahů vstoupí nebo nevstoupí. Nikdo nikoho k ničemu nenutí. To samozřejmě neznamená a znamenat nemůže, že všichni mají stejnou výchozí vyjednávací pozici a už vůbec ne stejný výsledný úspěch (jak by chtěli antitržní socialisté). Lidé do vztahu typu koupě-prodej vstupují jen tehdy, mají-li pocit, že na něm z obou stran vydělají. Jinak by to nedělali. Stát dnes Microsoftu de facto říká, že by neměl mít právo prodávat své vlastní produkty na trhu za podmínek dobrovolně akceptovatelných oběma stranami autentického tržního vztahu.

Ano, Microsoft má lepší pozici než ostatní, ale je to proto, že jeho konkurenti v minulosti nebyli tak úspěšní ve schopnosti přesvědčit spotřebitele o svých produktech. Nyní se tito konkurenti snaží – pomocí státu, jeho legislativy a jeho soudů – získat speciální pomoc v úsilí jak přesvědčit potenciální zákazníky a jak oslabit dominantní firmu. Návrhy soudním rozhodnutím rozdělit Microsoft jsou evidentním pokusem sáhnout do soukromého vlastnictví jedné firmy a učinit ji slabší. Nemám sebemenší důvod hájit Microsoft, ale mám tisíc důvodů hájit svobodný trh. Znovu a znovu se mi vrací slavná Friedmanova věta: jsem pro trh, nejsem pro byznys nikoho konkrétního.

U nás je to s našimi vylepšovači trhu stejné. Pokus označit vztah našich dodavatelů k „našim“ obchodním řetězcům (mají-li obrat minimálně 2 mld. Kč, což je zcela nahodilé číslo) za ekonomickou závislost je ze stejného soudku jako boj s Microsoftem a asi není náhodou, že s tímto návrhem přišel nový místopředseda sněmovny, socialista Brožík.

Václav Klaus, Večerník Praha, 14.4.2000