Hlavní strana » Články a eseje » Stephen Leacock, kanadský…

Stephen Leacock, kanadský Montreal a rok 1943

Články a eseje, 4. 1. 2002

Jeden můj dobrý známý mi na předvánoční večírek do parlamentu přinesl kopii článku, který rok před svou smrtí napsal známý kanadský spisovatel Stephen Leacock (u nás nejproslulejší svými Literárními poklesky). V roce 1943 opublikoval v Montrealu článek, který se mi zdá být dokonale nadčasový a pro náš volební rok 2002 až neskutečně aktuální. 

Text je uveden motem, které je úryvkem z pouličního projevu jakéhosi politického agitátora: „Politickým stranám starých časů je odzvoněno. My potřebujeme nový život, novou energii a především, jestli to tak mohu říci, nový rozmach ducha.“ Autor pokračuje zážitky ze své účasti na schůzi jedné takové nové strany, které jsou půvabné a kouzelné a které - snad již po miliónté - dokazují, že nikdy není nic úplně nového pod sluncem. I u nás slova tohoto typu dobře známe. „Všechno je založeno na lidské solidaritě a rovnoprávnosti. Naším cílem je to, co nemá v programu žádná z dřívějších stran - sociální soudržnost a právo každého člověka promluvit.“ Nebo dále „žádné podlé intriky a křiváctví jako u těch dřívějších stran, žádné tajnosti nebo prosazování něčích zájmů za peníze, ale jen a jen poctivost.“ Jako bych slyšel pana Peheho, Lobkowicze, Mejstříka, Ježka nebo paní Pajerovou.

Fascinující se mi zdají být konkrétní návrhy typu: „rozdat všem farmářům odpovídající díl jejich vlastní produkce“, nebo „dát dělnictvu plné právo osvobodit se od práce.“ I u nás Ivan Mládek vtipně karikuje podobné názory svým heslem, že „pravda a láska zvítězí nad prací.“ 

Problémem je - ostatně jako vždy - název strany. Před týdnem ji chtěli nazvat „STRANA VPŘED“, ale protože si někteří příslušníci starobylých rodů mysleli, že by „STRANA VZAD“ byla ztělesněním krásnějšího ideálu, slovo vpřed se opustilo. Zkoušeli i název „PŘEDOZADNÍ STRANA“, což by vyjadřovalo „progresivní a zároveň mírně konzervativní hledisko“, ale nakonec se shodli na názvu „NESTRANNÁ STRANA“. Že by Leacock prognosticky viděl Českou republiky na začátku nového tisíciletí?

Zajímavé jsou i Leacockovy postřehy ohledně fungování stranických mechanismů. Jeho přítel ho chtěl představit předsedovi strany, ale „prý se mu nemám moc věnovat, protože se chystají uvolnit ho z funkce. Ovšem, on o tom ještě neví. Nechají si ho, dokud ho ještě potřebují.“ Originální je i způsob schůzování. Řečníka nikdo moc neposlouchal, lidé si totiž povídali ve skupinkách. Prý to tak dělají, neboť „zjistili, že toho stihnou víc vyřídit, když neposlouchají.“ Schválili i „čestné a jasné způsoby navyšování fondů bez tajností či podřízeností finančním kruhům.“ Ale na počátku „je třeba vykonat spoustu tvrdé dřiny v temnu, v podzemí.“

Domů byl vypravěč (v ich-formě psaného textu) dovezen jedním z mladších členů, nadšencem zapáleným do politiky. Ten mu říkal, že si myslí, že „je do toho zapleteno moc starších lidí. Pokouší se prý zorganizovat uvnitř strany skupinu mladých lidí, která by se jich zbavila.“

Leacockův článek je samozřejmě daleko bohatší než těchto pár úryvků (jmenuje se Dobrá zpráva! Nová strana!) a hlavně si pohrává se vztahy mezi těmito straníky „nového typu“ a to si citovat nedovolím, protože by to někdo mohl považovat za příliš adresné do vztahů uvnitř u nás vznikajících stran. Přesto jsem se snažil citovat přesně, a to, co je v uvozovkách je to, co napsal Leacock před 58 lety.

Vždycky jsem si myslel, že byl Leackock jenom (!) „autor humoristických příběhů, satir a parodií“, ale v encyklopedii jsem si přečetl, že byl i ekonomem. Je to další důkaz, že ekonomie poskytuje nesmírně užitečný nástroj jasného myšlení.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 3.1.2002