Hlavní strana » Články a eseje » Dva odlišné 17. listopady

Dva odlišné 17. listopady

Články a eseje, 16. 11. 2001

17. listopad je mezi památnými dny naší historie výročím relativně novým a navíc poněkud zvláštním. Je vlastně dvojvýročím a díky tomu je svou podstatou dnem tragickým i optimistickým zároveň.

Původně to bylo „jen“ datum tragické události, ke které u nás došlo před 62 lety. Byl to okamžik útoku nacistické okupační moci proti českým vysokým školám, proti české inteligenci, proti českému duchovnímu životu a koneckonců ve svých důsledcích proti celému českému národu. Byl to den, který je spojen s tragickými osudy našich vysokoškolských studentů a mezi nimi zejména Jana Opletala. Dnešní generace už to ale moc dobře neznají. Nevědí, že německé okupační orgány tvrdě zasáhly v reakci na manifestaci studentů, která se konala 15. listopadu. Že bylo 17. listopadu zastřeleno devět představitelů studentských organizací, že byly uzavřeny všechny vysoké školy, že bylo zatčeno 1200 vysokoškoláků. Vědí ale, že to od té doby považujeme za smutné výročí pokusu nacistů terorem zlikvidovat naší občanskou, duchovní i národní svobodu. Vědí také, že tento jejich pokus byl na dobu protektorátu úspěšný a že celých následujících dlouhých 50 let byly u nás tyto základní lidské svobody proměňujícími se totalitními režimy pošlapávány vlastně nepřetržitě.

Není náhodou, že ve stejný den roku 1989 vzpomínka na oběti studentů v roce 1939 zahájila proces ukončení totality komunistické. I když se komunistická moc dlouhá desetiletí pokoušela na odkazu tehdejšího protinacistického vystoupení českých studentů přiživovat a i když se pokoušela zamlčet demokratické a protitotalitní poselství jejich tragického osudu, neuspěla.

Náhodou není ani to, že se obě tato výročí točí kolem vysokých škol. Oba totalitní režimy minulého století totiž dobře pochopily, že svobodné myšlení národa nelze omezit bez podmanění si či případně i zlikvidování svobodného školství. V tomto svém úsilí oba tyto režimy na jistou dobu uspěly. Ale tento čin sám i brutalita, s jakou oba tyto režimy proti studentům vystoupily, se obrátily proti nim.

17. listopad se díky tomu stal symbolem boje proti totalitě jako takové a symbolem odporu proti jakémukoliv pokusu omezovat lidskou svobodu. Stal se i symbolem naděje, protože se ukázalo, že se žádné moci nadlouho nemůže podařit svobodu a demokracii potlačit. Stal se dokonce Mezinárodním dnem studentstva. 

Dnes, to znamená 62 let po událostech listopadu 1939 a 12 let po sametové revoluci, se může někomu zdát, že už jde pouze o připomenutí historie, že zápas, který celé minulé století otřásal světem, byl již vítězně a definitivně dobojován a že je úkolem dneška už jen užívat plody trvalého vítězství svobody a demokracie. Tak tomu není a máme pro to dostatek argumentů z domova i z ciziny.

Komu zkušenosti z desetiletí po pádu komunismu nestačily, snad byl z nirvány klidu a sebeuspokojení vyveden šokujícími událostmi 11. září roku 2001. Ideály, pro které obětovali svůj život studenti před druhou světovou válkou, stejně jako ideály, které přivedly do ulic o 50 let později jejich následovníky, jsou v ohrožení i dnes. A mýlil by se každý, kdo by si myslel, že jsou ohroženy pouze útoky mezinárodních teroristů z Blízkého východu. Tyto ideály jsou ohroženy neustálými pokusy omezovat svobodné jednání a rozhodování občanů, jsou ohroženy ambicemi těch, kteří se domnívají, že jedině oni jsou majiteli pravdy a proto mají nárok tuto svou pravdu prosazovat jakýmikoli cestami, jsou ohroženy těmi, kteří chtějí rozhodovat za občany o tom, co je pro ně dobré a co nikoli. Jsou ohroženy naší krátkozrakostí, naší krátkou pamětí, naší nepozorností, nedůsledností či lajdáctvím. A toho všeho samozvaní spasitelé světa a bojovníci za jeho lepší zítřky rádi zneužívají.

Právě proto je tolik potřebné trvale připomínat takové symboly svobody a národního odhodlání jakými je 17. listopad. Jen tehdy, pokud na jeho poselství nezapomeneme, uchráníme se nebezpečí prožít ho znovu.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 15.11.2001