Hlavní strana » Články a eseje » Zachraňme jeden vymírající…

Zachraňme jeden vymírající druh

Články a eseje, 11. 4. 2002

Udržování rozmanitosti živočišných druhů je mnoha aktivisty dobrých úmyslů považováno za zvláště bohulibý cíl. Jsem přesvědčen o tom, že to spolu s nimi za správný cíl považuje drtivá většina rozumných lidí, i když by ho asi dávala do konkurence s dalšími cíli a i když by se asi zabývala i náklady nutnými na jeho zajištění. Bez obojího je navrhování čehokoli prázdným gestem.

Mám bohužel strach z toho, že se nikdo z těchto aktivistů nezabývá úsilím o záchranu našeho nepochybně nejvíce ohroženého živočišného druhu, kterým je v této chvíli v České republice český podnikatel. U nás je již delší dobu systematicky vytvářena atmosféra nepřátelská vůči  podnikání a podnikatelům a téměř neskutečným způsobem je pěstována závist a podezřívavost vůči všem úspěšným a bohatým. Někteří podnikatelé jsou kriminalizováni jen proto, aby se naplnily akce „Čisté ruce“, které nemají žádný jiný smysl než být mediální hříčkou pro jedno volební období. Mnozí naši intelektuálové se dívají na úspěšné podnikatele s pohrdáním (ačkoli jsou sami většinou placeni z jejich daní) a u veřejnosti systematicky vytvářejí dojem, že se úspěšní čeští podnikatelé v privatizaci obohatili na úkor ostatních.

Je to až příliš známá a příliš falešná písnička, i když ne písnička nová. I když je to absurdní, podnikání bylo po celá staletí či tisíciletí v opovržení těch, kteří nejvíce těžili z toho, co podnikatelé vytvořili. Jejich obhajoba byla i v minulosti obtížná a vždy vyžadovala odvahu bojovat proti většinovému názoru, proti nepřejícnosti a proti - vědomému či nevědomému - nechápání samotné podstaty tvorby hodnot a bohatství lidské společnosti. I u nás celým generacím vnutil marxismus myšlenku, že hodnoty vytváří jen a jedině práce a i když jsme na vlastní kůži poznali, že práce sama hodnoty nevytváří, poněkud jsme na to zapomněli (nebo na to zapomněli někteří z nás).

Debatovalo se o tom už ve středověku a bylo to většinou v rámci teologie. Samotná ekonomie tehdy ještě neexistovala. Již františkánský teolog a kazatel svatý Bernardin ze Sieny, který žil v letech 1380 - 1444 a který patřil mezi španělské scholastiky, smysl podnikání a  úlohu podnikatele pochopil velmi dobře. Nedvojsmyslně říkal, že podnikatelství vyžaduje velmi vzácné znalosti a schopnosti: píli, pozornost k detailu a odvahu k riskování - právě díky tomu má podnikatel nárok na zisk.

Nový věk stejnou diskusi musel zopakovat a musel použít stejné argumenty - tentokráte již v rámci rodící se ekonomické vědy. Byl to zakladatel ekonomie Adam Smith ve druhé polovině 18. století, kdo k tomu přispěl nejvíce. Jeho kniha Bohatství národů je i dnes studnicí myšlenek pro obhajobu podnikání a trhu.

O více než století později přišel rodák z moravské Třešti, rakouský ekonom Josef Alois Schumpeter, se svou originální teorií podnikatele-inovátora, který je podle něho nositelem podstaty a pohybu kapitalistické ekonomiky. Bez podnikatele kapitalismus končí (a právě toho se Schumpeter moc obával!).

Zkusme se podnikatelů a jejich aktivity zastat i na počátku století jedenadvacátého, zkusme nechat je předvést svou píli a hlavně odvahu k riskování, protože bez tohoto mimořádného daru to nejde. To ale u nás neví nejen socialistická vláda, nejen levicoví intelektuálové, ale nevědí to ani ti, kteří

sami nic neriskují, ale tolik závidí těm, kteří to dělají. Zkusme se jich zastat my ostatní.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 12.4.2002